Pískání, křik, provolávání nesouhlasných hesel. To zažíval Andrej Babiš jak při pietní akci před Českým rozhlasem 21. srpna, tak i poté na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. Ostatně podobný protest na živitelce zažil i prezident Zeman. Jaký dopad mohou mít tyto protesty, které se neustále opakují? A mají vůbec nějaký smysl?

Co se týče toho pietního aktu, tak takové chování je pro mne naprosto hanebné. Považuji za zbabělé, že na takovou akci někdo za tímto účelem pošle nějaké děti. Protože většinou to tak je. V případě toho 21. srpna to považuji za naprostou neúctu k těm mrtvým, kterých se pieta týkala. Jen v Liberci to bylo devět mrtvých – detailně mi o tom vyprávěl Jan Tříska, který v té době vysílal z libereckého studia Československého rozhlasu. Dějiny nezměníme a měli bychom k nim mít úctu. Mně to přijde úplně stejně nablblé, jako ten akt, kdy na protest proti masakru ve vietnamské vesnici My Lai sundali tehdy za komunistů pamětní desku americkým vojákům, kteří v roce 1945 osvobozovali Plzeň. To přece spolu nesouvisí, ti kluci tam v roce 1945 padli a to je historický fakt! Ale abych se vrátil k té otázce, tak já to považuji opravdu za totální neúctu a ubohost zneužívat tato výročí – a jakékoli výročí - k politickým protestům. Samozřejmě, každý může mít svůj názor, já ho také mám. To je demokracie. Ale zneužívat tato výročí, to se mi opravdu nelíbí.

Když jsme spolu mluvili před pár dny, tak jste zmínil, že jste něco podobného zažil i u příležitosti vzpomínkového koncertu na Karla Kryla….

Ano, já jsem letos 21. srpna, na 50. výročí obsazení Československa, pořádal ve Slaném a v Peruci už 4. koncert „Remember Karel Kryl“. Objevily se tam dvě „děti“ s černými brýlemi na očích – tedy děti vzhledem k jejich stáří a krátké historické paměti - které měly transparenty s hesly proti mně. Později jsem zjistil, že je za tím jeden náš pan radní, který toto využil před komunálními volbami. Mimochodem, tento pan radní má v kanceláři pověšený obraz protektorátního prezidenta Háchy a to mne trochu děsí. Nechal dokonce bez vědomí rady i zastupitelstva pověsit pamětní desku na naši obřadní síň, že ji navštívil ve 40. letech Emil Hácha. To kdyby viděli moji prarodiče, kteří utíkali před Hitlerem z Litoměřic a Terezína, tak mi řeknou – Staníku, co to tam děláte? Vy už jste zapomněli? A tento radní nemá ani koule na to, na tu akci, kterou jsem pořádal, přijít a říci svůj názor. A už vůbec nevím, jak to všechno souvisí s Karlem Krylem! Já samozřejmě nemám za zlé dětem, kterým je 25 let, že nevědí, že já jsem byl v Mikrofóru, jak se tehdy říkalo, mezi těmi sedmi statečnými, kteří vysílali v roce 1989, kteří vysílali Kryla i přes zákazy. S Karlem Krylem jsem spolupracoval po sametové revoluci v několika rádiích. Místo, kde jsme se setkali naposledy, byl právě klub na náměstí ve Slaném. A bylo to několik měsíců před jeho smrtí. Ale tyto „děti“ by měly mít svůj názor na základě své životní zkušenost, a ne se nechat obratně manipulovat jak trubci. Mimochodem, všimněte si, že dnes jediné rádio, které Karla Kryla systematicky hraje, je Country rádio. Jinak jeho písničky nikde moc neslyšíte. A spoustě lidem dodnes vadí. Protože on viděl dál, měl odvahu svůj názor říkat a byl velmi silná osobnost. A musím Vám říct, že to, co se dnes tady děje, mne dost děsí. Nevím, jestli to mám nazvat neofašismem, neomarxismem…. Mám pocit, že to byl pan poslanec Klaus mladší, který řekl výstižně, že nežijeme v demokracii, ale v mediokracii. Ať je to, jak chce, tak tady máme pořád demokratické volby, a to bychom měli respektovat. A ne, že nám bude diktovat pomocí médií kdekdo, kdo je za to ještě placený. Bude nás vydírat a diktovat, kam budeme chodit, co budeme říkat a čeho se máme bát. A pak to dopadne tak, že se někdo někomu snaží zapálit byt, což se opravdu stalo našemu kamarádovi. Mne tyto projevy opravdu děsí. Protože takhle to v roce 1939 začínalo. A hesla typu: Je proti nám, kdo není s námi – to jsme tu zažili v padesátých letech…