Prezidenti Vladimir Putin a Barack Obama se sešli na schůzce na summitu G20 v čínském Chang-čou. Spojené státy a Rusko se snaží podle zveřejněných informací dosáhnout dohody o ukončení násilností ve vleklé válce v Sýrii. Podle amerického ministerstva zahraničí rozdíly v postojích stran ale přetrvávají. Lze předpokládat, že se klíčoví hráči dohodnou na společném postupu, případně co by mohlo ovlivnit situaci tak, aby začali postupovat koordinovaněji?

Setkali se zejména proto, že k tomu měli příležitost, ale je velmi vítáno, když na okraj summitu světoví lídři diskutují i o věcech, které třeba bezprostředně nesouvisejí s hlavním tématem dané konference. Je samozřejmě pravda, že situaci řeší spíš diplomaté a experti na podstatně nižších úrovních, ale je to pozitivní signál. Uvědomují si, že jejich země jsou velmi důležitými hráči v konfliktu v Sýrii. Problémem trochu je, že nejsou jediní, situace je stále nepřehledná. Každý z nich by se měl snažit dosáhnout dohody u dalších zainteresovaných stran, na které mají vliv. Bez vzájemné koordinace se konflikt vyřešit snad ani nedá.  

Když mluvíte o těch dalších hráčích… Mimochodem, jednání mezi ruským prezidentem a jeho tureckým protějškem svědčí o jistém sbližování. Pak se také Turci dohodli na spolupráci s cílem ukončení syrské krize s Íránem. Zároveň prezident Spojených států Barack Obama v rámci summitu G20 na schůzce s Recepem Tayyipem Erdoganem ubezpečil, že americká vláda podporuje Ankaru v záměru potrestat strůjce pokusu o státní převrat. Přitom ovšem stále přetrvává napětí, protože USA nechtějí vydat islámského duchovního Fethullaha Gülena, který žije v americkém exilu a kterého Turci považují za aktéra puče. Jaký mohou mít tyto momenty vliv na řešení konfliktu?

Zvýšená aktivita, neočekávané nastolení vztahů, které se zdály být velmi pošramocené nebo ztracené na dlouho, svědčí o pozitivních skutečnostech. Uvědomují si, že válka je dlouhá, vyčerpávající, a včetně Turků všichni vědí, že bez nich to nepůjde. Vnímám v dané situaci pozitivní okamžiky. Je třeba si ale říct, že jak prezident Erdogan, tak Putin jsou pragmatici a dobře si spočítali, že jim spojenců ubylo a že se svým způsobem dostávají do částečné izolace. Rusko hospodářsky strádá, Turecko také a velice není, kde brát. Možná z toho vzejde i řešení. 

Podle Putina ovšem Rusko nestrádá. Na summitu prohlásil, že stav ruské ekonomiky se podařilo stabilizovat, průmyslová výroba lehce roste a odliv kapitálu ze země se výrazně zmenšil. V minulých týdnech absolvoval prezident řadu schůzek a také na summitu G20 byl osloven britskou premiérkou Theresou Mayovou, která i přes některé rozdílné názory vyjádřila zájem o otevřený dialog. Vy hovoříte o tom, že Rusko se snaží dostat z izolace. Ale co když přístup Západu spíš svědčí o tom, že jejich politika izolace selhala a teď by možná některé země i rády podaly ruku?