U sousedů poprvé vyhrála Svobodná strana Rakouska. Někteří čeští „demokraté“ a komentátoři médií hlavního proudu se děsí. Jsou takové obavy oprávněné?

Vyděšenost není program. Stranu svobodných je nutné poměřovat programem a dosavadními zkušenostmi. Předsedové lidovců a sociálních demokratů, kteří skončili na druhém a třetím místě, uznali jejich vítězství a vyjádřili se pro jejich právo zahájit jednání o sestavení vlády. Vyslovili se také pro to, aby vítězná strana obsadila funkci předsedy parlamentu. Není to psané pravidlo, ale tradice.

Žádný ostrý sanitární kordon tedy uvnitř rakouské politiky nevzniká, a tím spíše bychom jej neměli vytvářet jako sousedé. S Rakouskem spolupracujeme v EU, ale třeba i ve Slavkovském formátu (Česko, Slovensko, Rakousko). Od roku 2018 i na úrovni předsedů parlamentů. Bylo by chybou zrušit to jen proto, že se nám nelíbí vítěz voleb.

Nemají Rakušané stále migračně nejasného tápání Evropy a neustálého dotování, přestože jsou na rozdíl od těchto zemí neutrální, Ukrajiny penězi a zbraněmi, již dost jako voliči na Slovensku či v Maďarsku?

Chce to vrátit kompetence členským státům EU.

Migrační krize a její neřešené příčiny a důsledky sehrály svoji roli. Strana odmítá migrační pakt a chce společně s Maďarskem na své hranici střežit, přísnější tresty pro převaděče a efektivně vracet migranty. Vzhledem ke své kultivované neutralitě se Rakousko podílí na pomoci Ukrajině (a ve všech dalších ozbrojených konfliktech ve světě) výhradně v humanitární rovině. Na tomto principu volby nic nezměnily, v detailech se jednotlivé politické strany samozřejmě liší. Diskuse se vede o spoluúčasti na protiraketové obraně Evropy, na míře toho, jak má, či nemá Rakousko spolupracovat s NATO, a tradičně také o přednosti diplomacie před vojenskými řešeními všech konfliktů.

Svobodná strana Rakouska (FPÖ) se však prosadila také s velmi zřetelným odmítnutím ideologicky motivované zelené politiky v Rakousku a na úrovni EU. V rakouských poměrech zcela nevídaně. Například veřejná hromadná doprava nemá být vnucována, klasické motorové pohony nemají být zakazovány. FPÖ také odmítá emisní poplatky z CO2 v dopravě a požaduje, aby energetická a klimatická politika neškodila hospodářství. Požaduje přísnější trestání aktivistů, kteří pod heslem záchrany planety blokují dopravní infrastrukturu. Nás může těšit, že v programu ani v kampani se neobjevily žádné útoky na nukleární energetiku. Úspěch slavil i požadavek zpětně prozkoumat covidovou krizi a její pozadí.

Ptám se proto, že ani aféra Ibiza, kdy se měli setkat vysoce postavení Svobodní s neteří jistého ruského oligarchy a domlouvat veřejné zakázky za podporu, nezabránila Rakušanům v této volbě...

Vyšetřování tohoto případu přineslo zklidnění do rakouské společnosti a samotná FPÖ nakonec vyšla z vyšetřování a soudního procesu lépe, než vypadala původní mediální kauza. FPÖ v ní byla prezentována jako nástroj jakési ruské špionážní akce.

Má vůbec Herbert Kickl alespoň nějakou naději, že složí koaliční vládu? Nedopadne to spíše jako po volbách v Česku v roce 2021, kdy přestože vyhrál, tak Andrej Babiš s ANO nebyl schopen koalice a vládu složili pak jeho protivníci?

Určitě se o to pokusí. Větší pravděpodobnost má ovšem koalice složená bez účasti FPÖ. Rakouská společnost a její reflexe hospodářské, sociální a zahraniční politiky však ovlivní konání každé budoucí vlády. Rozhodne-li se pro formát bez vítězných Svobodných, bude muset v klíčových tématech bezpečnosti, migrace a hospodářské politiky do značné míry reflektovat vůli jedné třetiny voličů, kteří jim dali hlas. Jinak bude v příštích volbách FPÖ ještě úspěšnější.

Už jsme hovořili o účelovém označování Svobodných za potomky fašistů. Poznatky o tom, že dost německých a některé rakouské strany zakládali bývalí nacisté, shrnul ekonom Radim Valenčík do věty: Fašisti volají chyťte fašisty. Je to přiléhavé?

Je to jednoduché nálepkování, které mělo smysl možná v šedesátých letech nebo když stranu Svobodných vedl Jörg Haider. Jeho požadavky na zrušení československých dekretů, tedy konfiskaci německého majetku a potrestání nacistických zločinců a kolaborantů, měly svoje reálné nositele z řad bývalých nacistů. To už je naštěstí pryč.