Všechno funguje, nic nám nechybí, ekonomika roste, je mír. To je v zásadě odraz kolektivní nálady v letech, které předcházely roku 2020. Můžeme v tomto ohledu pozorovat jistou podobu s 20. roky minulého století, které byly kvůli blahobytu označovány jako „roaring twenties“ – až do doby, kdy v roce 1929 přišel náhlý krach a vše se změnilo?

To je velice zajímavá paralela a v některých ohledech odpovídá naší realitě. Především rychlost a neočekávanost změn, které přišly v letech 1929 a 2020, si jsou podobné. Zatímco však po roce 1929 následovala dlouhotrvající krize, která skončila druhou světovou válkou, po roce 2020 to vypadá na krátkou krizi, jež se obejde bez válečného konfliktu.

Za rok 2020 překročí inflace 3 procenta a bude tak nejvyšší od roku 2012. Růst cen táhly především jarní měsíce. Rychle rostou především ceny potravin, bydlení, alkoholu a tabáku. Máme se pro příští rok připravit na pokračování tohoto trendu?

Ano, inflace se bude nadále udržovat nad svým cílem, nicméně by již měla být nižší než v letošním roce. Růst spotřebitelských cen v České republice je ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie velice vysoký. Nicméně je zanedbatelný ve srovnání s růstem cen aktiv, který v letošním roce pozorujeme.

Projevují se podle vás nyní i některé formy skryté inflace? Už se na cenách či produktech stihla projevit veškerá vládní opatření včetně balíčků podpory pro covidem zasažené podniky? Pokud ne, co máme očekávat?

Do ekonomiky se pumpuje obří množství peněz, což samozřejmě přinese výrazné pohyby v cenách. Neobávám se však, že by nekontrolovatelným způsobem rostly spotřebitelské ceny, protože lidé, u kterých nakonec skončí dodatečně vytištěné peníze, již mají spotřebitelských statků dostatek. Nakupovat budou především na kapitálových trzích, kde se růst cen nezapočítává do inflace. V České republice zatím bohužel nemáme příliš rozvinutý kapitálový trh, takže to bude suplováno realitním trhem.

Mnoho podnikatelů, zejména v sektoru služeb, nyní balancuje na hraně propasti. Pokud by uzávěrky a omezení panovaly ještě na jaře, pravděpodobně jich nemalá část skončí; provozovny a jejich vybavení ale nikam nezmizí. Očekáváte, že jejich pozice po zlepšení situace prostě převezmou ti, kteří nyní disponují hotovostí? Slibuje takový scénář rychlejší obnovu ekonomiky?

Tak by to bylo v tržní ekonomice. Naši ekonomiku však nemůžeme označit za čistě tržní. Je spíše sociálně-tržní, kde jsou tržní motivace otupovány robustním sociálním systémem. Obnova proto může trvat delší dobu. Mnozí lidé jsou zvyklí na své pohodlí, kdy se o ně stará stát. Nebudou se proto zapojovat do obnovy ekonomiky a nevyužijí příležitostí, které se budou nabízet.