Z Izraele přišla zpráva o objevu nového léku pro léčbu covidu, který by měl být stoprocentně účinný proti všem variantám. Vy jste s ním přišel „do styku“ jako jeden z prvních. Jak k tomu došlo?

Přes dvacet let pracuji v Izraeli jako patentový zástupce. V roce 2007 se na patentovou kancelář, v níž jsem byl společníkem, obrátila izraelská firma Amorphical s žádostí o napsání patentové přihlášky k ochraně nápadu na nový léčebný preparát. Byl jsem pověřen touto prací. Součást práce patentového zástupce je naformulovat text přihlášky tak, aby eventuální patent pokryl technologii co nejširším způsobem a omezil možnosti konkurenčních firem na minimum. Pokryl jsem zákazníkovu technologii v několika paralelních přihláškách izraelského patentu, a ty pak sloužily firmě Amorphical jako prioritní dokumenty pro přihlášky v mnoha dalších státech. V následných letech jsem s firmou ztratil kontakt. Byl jsem překvapen, když jsem před dvěma týdny spatřil v izraelských a českých novinách zprávu o novém léku „Amor-18“ proti kovidu od firmy Amorphical.

Když jste firmě Amorphical její nový vynález popisoval a formuloval, co o léku a jeho využití či účinnosti můžete prozradit?

Texty patentových přihlášek jsou po 18 měsících publikovány a o tom, co je zveřejněno, se smí mluvit. Takže, jeden z vynálezců původně choval raky na jídlo, a jeho pozornost upoutaly zvláštní „kameny“, které se uvnitř raka občas tvoří. Po navázání spolupráce s různými vědci si vynálezce uvědomil, že jde o tzv. kalciové gastrolity, což jsou zásobníky vápníku, jejichž biologická úloha je poskytnout rakovi urychleně dostatek vápníku na tvorbu nové kutikuly (rak pravidelně svléká kůži), bez níž je zranitelný. Analýza gastrolitu ukázala, že obsahuje uhličitan vápenatý promíchaný s regulačními proteiny a s chitinem (polysacharid dávající pevnost členovcům), přičemž zvláštností uhličitanu je jeho amorfnost, tzn. absence krystalů, což dalo název firmě Amorphical a nakonec i léku Amor. O ochranu použití takové směsi při výrobě léků proti všemožným nemocem, včetně nemocí dýchacích cest, ať již z gastrolitu raka nebo ze směsi uměle připravené, jsem se pokusil při formulování patentové přihlášky.

S vynálezci jsem ztratil kontakt, ale ze zveřejněných informací o klinických zkouškách se zdá, že prášek obsahující zmíněný amorfní uhličitan vápenatý a další složky je vdechován, čímž se asi naruší životní cyklus koronaviru v dýchacích cestách. Samozřejmě přeji vynálezcům co největší úspěch, ale od klinických zkoušek ke schválenému léku je většinou dlouhá cesta.

Pokud by i následné obsáhlejší testování prokázalo stoprocentní účinnost léku proti všem mutacím, přiblížilo by to konec koronavirové pandemie? Nebylo by v tu chvíli už zbytečné očkování, které jsme před rokem vítali jako záchranu a spásu?

Ohledně zmíněné stoprocentní účinnosti je třeba zprávy z denního tisku o nových zázračných lécích brát vždy s rezervou. Může to být novinářské přehánění, anebo může jít o PR s cílem mobilizovat prostředky pro další vývoj nebo získat zájemce o koupi technologie. Samozřejmě by ke komerčnímu úspěchu stačila i nižší účinnost než 100 procent, ale klinické zkoušky asi ještě zaberou hodně času. Paxlovid firmy Pfizer, který se již začíná prodávat, údajně snižuje pravděpodobnost hospitalizace o 88 procent. Kromě toho se objevily i další léky a konkurence je veliká. Firma Pfizer má již velký náskok, a konec koronavirové pandemie možná přijde dřív než se Amor-18 dostane na trh. Ohledně očkování, to by zbytečné být nemuselo, kdyby bylo aplikováno jen ohroženým, a hlavně kdyby se podařilo připravit vakcínu, jejíž účinnost by neklesala tak rychle jak dnes vidíme.