V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Všichni víme, že největší současná globální hrozba pro Evropu a svět není Rusko. Můžeme se podívat – a tvrdá data hovoří jasně, kdo tady v současnosti nejvíce zbrojí, kdo vyvolává války a kdo financuje teroristy. Nejsou to Rusové, ale bohužel Spojené státy. Naopak Rusko by mohlo být naším dalším spojencem proti islamismu a vím, že současní Rusové si přejí být naši spojenci a přátelé. My máme volbu - plivat na ně, nebo vést dialog, snižovat napětí a spolupracovat. My v hnutí SPD jsme pro tu druhou variantu.

A je samozřejmě bezvýhradným právem Ruska reagovat na opakující se vojenské provokace ze strany NATO a posilovat ochranu země.

Nejsem ani obdivovatelem Putina a už vůbec ne nekritickým příznivcem Ruska, ale jsem přesvědčen o tom, že naše zahraniční politika by měla být o hledání spojenců a přátel na všech stranách, nikoliv o vytváření nepřátel. To je rozdíl mezi politikou našeho hnutí SPD a Sobotkovou vládou.        

Do jak velké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž, tedy riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Taliban, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých ,,segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Myslím, že důležité je mít dobré a silné přátele či strategické partnery tady v Evropě. Všichni jsme měli možnost vidět, jak vypadá fingovaný boj s Islámským státem v režii USA a NATO a jak vypadá, když se do islamistů pustí Rusové. V Sýrii Rusové ukázali, že buď jsou Američané absolutně neschopní, anebo jen nechtějí se svými teroristickými spojenci doopravdy bojovat.

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak v posledku povede k rozšiřování vlivu 'eurasijské integrace', totiž rodící se mocenské osy Moskva-Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?

Nejen Lidovky, ale celá EU zaspala dobu – ukrajinská krize a protiruské sankce definitivně obrátily pozornost Rusů mimo Evropu. Rusko Evropu už téměř nepotřebuje – v rámci Euroasijského hospodářského svazu připravuje vlastní globální trh a to od Egypta přes Indii až ke zmíněné Číně. A je to důsledek tragicky hloupé politiky Evropské unie. Sankce proti Rusku dokázaly jediné - odpoutaly Rusko od Evropské unie. Rusko je dnes daleko nezávislejší a silnější než dřív. 

Musím se smát, když vidím lidi jako Juncker nebo svazačka Merkelová, kteří by chtěli být za každou cenu chytřejší než Putin. A ohrožují svým chováním celou Evropu. V tom je tragédie EU – naše velení v Bruselu se pokouší být ve všem chytřejší, mazanější a silnější, a nijak jim nedochází, že silnější než Rusko tak, abychom ho porazili, nikdy nebudeme. Proto bychom měli naopak chytře a vzájemně prospěšně strategicky spolupracovat – to je cesta k prosperitě a bezpečnosti v Evropě. A samozřejmě je zcela zřejmé, že Putin jako profesionální zpravodajec je takticky na výši a krom jiného je i zdatný šachista, takže je reálně velmi těžkým soupeřem.