S jakým pocitem sledujete tanečky kolem českého eurokomisaře?
Bez emocí.  Už z principu je výběr postavený na hlavu, přičemž vinu nenese jen česká vláda. My vybíráme komisaře, tedy něco jako evropského superministra, aniž bychom věděli, jaké ministerstvo dostane. Jako v případě pana Špidly bývá šéf Evropské komise rozumný a nominantům přidělí post, kde nadělají pokud možno nejméně škody. Volby vyhrálo ANO a má morální nárok. Nic takového ovšem v politice neexistuje a vládu zase vedou sociální demokraté a z toho titulu mají také uznatelný nárok. Vše je jejich interní věcí a já ze srdce jim i nám přeji, ať vyberou toho nejlepšího možného. Jak pan Mertlík, tak paní Jourová jsou dobří kandidáti.

Co celá akce eurokomisař prozrazuje na vládní koalici?
Jak jsem řekl, je to jejich věc. Samozřejmě se mohli v rámci koaliční smlouvy už předem dohodnout na nějakém pravidlu, čí nominant to bude, nebo jestli budou tahat sirky. Ale věřte, být koalice jiných stran, tak by dohady a problémy byly stejné. To je normální.

Do jaké míry se vám daří plnit předvolební sliby?
Slibovali jsme, že budeme prosazovat přímou demokracii - referendum o zákonech, hmotnou a přímou odpovědnost, přímou volbu starostů i poslanců, ale také jakoby menší témata - snižování daní, rozpočtovou odpovědnost, zákaz hazardu nebo boj s lichvou a nepřiměřenými exekucemi. Samozřejmě nejsme vládní strana, takže naše zákony mají velmi těžkou pozici. Před volbami jsme říkali, že jsme ochotní jednat s každým, kdo bude ochotný pomoci prosadit dobré věci pro občany a že podpoříme i vládní koalici, pokud podpoří zákon o referendu. Koalici jsme v důsledku podpořili, přestože náš návrh zákona o referendu odmítla a návrh ČSSD z dílny pana Dienstbiera a Sobotky bude torzo, které bude mít v názvu referendum, ale občanům nedá žádnou reálnou šanci cokoli ovlivnit. Tohle je zcela zásadní, aby občané věděli. Není referendum jako referendum. Jestliže vám politici zakážou hlasovat o čemkoli, co vás trápí, jestliže vám referendum podmíní nesplnitelnými podmínkami, pak je referendum jen na papíře, ale v praxi neexistuje. A jde jen o to, zda na to voliči naletí. Doba, kdy občané budou chtít ve své zemi vládnout a mít nad ní kontrolu, je přede dveřmi a žádná politická barikáda to stejně nezmění.