Majitelé, provozovatelé i zaměstnanci restaurací, pohostinství, barů, hudebních klubů a podobných podniků zažívají velmi těžké časy. Po jarní vlně koronaviru jsou nyní znovu zavřené a čekají, co s nimi bude. Než se zeptám konkrétně, dá se vůbec dnešní situace s něčím srovnávat, s výjimkou válečných stavů, případně minulým režimem? A za jak závažnou ji považujete?

Jedná se o zcela bezprecedentní situaci, která byla nová pro všechny občany, vládu i samotné podnikatele. Domnívám se, že tak zásadní zastavení trhu celosvětově nezpůsobila zatím žádná předchozí událost v novodobé historii. Vždy se snažím hledat pro každou situaci i pozitivní změny. Pokud bych měl zde o něčem podobném uvažovat, pak možná o tom, že přinutila i tradiční obchodní modely uvažovat ve zcela jiných formátech, více využívat nové technologie a přístupy k zákazníkovi. Rovněž restart cestovního ruchu nám dává příležitost změnit mnohé na dosavadní struktuře turistů v jednotlivých destinacích, jednoduše řečeno, zaměřit se na ty segmenty, které jsou pro naši zemi dlouhodobě významné a stabilní.

Bohužel negativní stránka této pandemie převládá. Zásadní jsou samozřejmě dopady na zdraví lidí a ztráty na životech. Mimo to je to ale událost, která přinese mnoho existenčních problémů nejen podnikatelům ve službách, ale také jejich zaměstnancům. Je rovněž zřejmé, že se mění mapa cestovního ruchu ve světě. Navíc se zcela jistě změní také podmínky pro cestování, a to globálně. Přirovnávám to k teroristickým útokům ve Spojených státech amerických v roce 2001, které zcela změnily bezpečnostní prvky hlavně pro leteckou dopravu. Stejně tak musíme počítat s tím, že nové prvky prevence šíření virových onemocnění se stanou součástí služeb cestovního ruchu v následujících letech.

I když vláda zavedla různé druhy pomoci, podpory mezd a tak dále, pohostinství přesto hlásí uzavírání provozoven a propouštění zaměstnanců. Třetina už zavřela, konec pak podle ČTK hrozí až polovině stravovacích provozoven. V čem tkví největší problém?

Problém tkví hlavně v některých bariérách, na které naráží nejen velké podniky, ale rovněž drobní podnikatelé. Například nemožnost u malých firem kombinovat podporu OSVČ nebo s. r. o. s programy, jako je Antivirus. U velkých firem je to současná výše Dočasného rámce pomoci, stanovená Evropskou komisí. Jakákoliv firma může letos čerpat maximálně 800 tisíc eur na podporu. Například velké hotelové řetězce jsou pak brány jako jedna firma, přestože mají, jen v České republice, například více než 30 hotelů. Tyto společnosti již nemají na žádnou podporu v podzimní vlně nárok. Největším problémem je pak naprostá nejistota dalšího vývoje a rozhodování vlády, což vytváří prostředí, ve kterém prakticky není možné plánovat ani podnikat.

Je možné uvést nějaká konkrétní čísla – uzavřených podniků, propuštěných zaměstnanců?

Cestovní ruch celkově do veřejných rozpočtů přináší 125 miliard korun ročně. V letošním roce očekáváme propad spotřeby cestovního ruchu o 160 miliard, z celkových 300 miliard spotřeby v roce 2019. Uzavření restaurací například představuje ztráty spotřeby ve výši 411 milionů korun denně. Ubytovací zařízení v roce 2020 dosáhnou obsazenosti maximálně 25 procent a propadu tržeb až o 80 procent. To jsou poměrně depresivní čísla, za nimiž logicky bude stát také úbytek pracovních příležitostí a v některých případech i ukončení podnikatelské činnosti. Proto se domníváme, že je zcela legitimní, aby vláda za období, kdy z jejího nařízení musely být stravovací a ubytovací služby zcela nebo částečně uzavřeny, poskytla podnikatelům, kteří v minulosti odváděli nemalé finanční prostředky do veřejných rozpočtů, adekvátní pomoc.

Pro kompenzaci ubytovacích služeb, byl vytvořen program Covid – ubytování, který jsme vládě navrhli. Celkově podpořil ubytovací zařízení za jarní uzavření ve výši 2,5 miliardy korun. To je opravdu zlomek toho, jaké byly skutečné ztráty. Nyní již téměř měsíc diskutujeme o nutnosti otevřít tento program znovu a stále se nemůžeme dobrat konkrétního příslibu. Jenže akce musí být opravdu rychlá, pokud má být účinná. Pokud by podnikatelé šli cestou vymáhání škod přímo od státu, dostali bychom se na zcela jiná čísla. Takže jsme přesvědčeni, že podobné programy jsou pro všechny strany výhodné. Stravovací zařízení s výjimkou programu COVID – nájemné, které se týká zhruba poloviny provozovatelů, žádnou přímou pomoc dosud ani neobdržela.