Třicet let od listopadu 1989 panuje v naší společnosti velké napětí. Proč podle vás? Kdo či co ho způsobuje?

Napětí ve společnosti zcela jistě vyvolávají především ti, co si demokracii představují tak trochu po svém. Nadávat, pískat, osočovat a rozhodovat, kdo položí kytici a kdo nikoli… Ale demokracie je především diskuse a vše má svůj vývoj. Vždy ale záleží především na lidech. Pokud máte kolem sebe správné lidi, až tak velké napětí nepociťujete – a naopak, samozřejmě.

Co nám listopad 89 dal, co případně vzal?

Listopad 1989 mě zastihl aktivně jako studenta na vysoké škole v Brně. Protože jsem všechny akce v Brně osobně zažil a aktivně se na nich podílel, je pro mě listopad 1989 srdeční záležitostí. Jen výjimečně se člověk stane osobním svědkem a účastníkem historických událostí, které přetvořily Evropu a svět. V minulém století to zažili lidé pouze v roce 1918, 1945 a právě v roce 1989.

Část společnosti je z polistopadového vývoje rozmrzelá. Může být důvodem, že čeští zaměstnanci mají zhruba třetinové platy vůči německým? A velké rozdíly jsou platy i v porovnání s Rakouskem, což obyvatelé Znojma, kde žijete, mohou patrně dobře posoudit... Nebo je to kvůli něčemu jinému?

Ano, rozmrzelost je dána především ekonomickým vývojem. Ve Znojmě zanikly některé úspěšné podniky jako třeba zemědělský gigant Fruta. A srovnání s platy v Rakousku je stále nemožné. Hodně občanů znojemského regionu pracuje v Rakousku a jsou zcela určitě o mnoho spokojenější než ostatní. Ostatně to je i pro mě určité zklamání po listopadu 1989. Ty rozdíly v platech mezi námi a západními zeměmi jsou stále vysoké. Za velké zklamání považuji také krach některých našich úspěšných podniků z minulé doby. Devadesátá léta je prostě zlikvidovala a u některých to byla nenávratná chyba, což je právě příklad znojemské Fruty.

Levice zažila v posledních letech propadák preferencí (i když v tom není zdaleka sama). Dokázala dostatečně uchopit pocity a hájit zájmy lidí, kterým se v kapitalismu nevede až zas tak dobře?

Levice, pokud se chce zachránit, musí najít cestu ke spolupráci po vzoru slovenského Smeru. Jiná cesta není. Poslední výsledky stran levého spektra ukazují, že spolupráce je potřebná, zvláště, když se ke spolupráci chystají strany na pravém politickém spektru. Je jenom otázka najít českého Fica.

Když se podíváme na ta 90. léta: Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy?

Už jsem k tomu řekl své v předešlých otázkách, likvidace funkčních podniků, které vedla přes tzv. tunelování, připravila řadu lidí o práci. Samozřejmě nemluvím o podnicích, které nebyly funkční ani za minulého režimu, ale o úspěšných podnicích. A zase se vrátím na Znojemsko. Region to byl zemědělský a měl řadu úspěšných zemědělských podniků. Po třiceti letech je po zemědělství na Znojemsku veta. A to je tragédie. Znovu opakuji, to je moje největší zklamání po listopadu 1989. Svoboda musí být lemovaná i odpovědností, a to se tehdy hlavně v první půlce devadesátých letech moc nepovedlo.