Ruský prezident Vladimir Putin, jak se předpokládalo, obhájil prezidentský post drtivým způsobem. Dokonce i Petra Procházková, kterou nikdo nemůže podezírat z přízně k Rusku, píše o tom, že svým způsobem Rusové mají Putina rádi i proto, že pod jeho vedením jde z Ruska strach. Lze chápat situaci tak, že on je někdo, koho Rusové potřebují, a máme se s tím smířit?

Máme to vzít na vědomí, že ano, on je a příští volební období bude prezidentem Ruska. Petra Procházková má bohužel pravdu: postoj většiny Rusů je ten, že ze svého cara mají strach a jsou šťastni tehdy, když z něho mají strach i v zahraničí. Ve slušných zemích lidé nechtějí, aby ze svých vládců měli strach, a přejí i ostatním lidem, aby ani oni ze svých vládců strach mít nemuseli. Pro většinu Rusů je tato myšlenka nepochopitelná: z cara být strach musí a dobrý je car ten, kterého se nebojíme jen my, ale bojí se ho i jiní lidé široko, daleko...      

Jak vnímat to, že Vladimir Putin neměl v podstatě konkurenci? Je vůbec možné v současném policejním a mediálním systému, který Putin vytvořil, aby se mohl prosadit i někdo jiný?

Neměl konkurenci proto, že nejsilnější opoziční politik Boris Němcov skončil před třemi roky s kulkou v lebce na dohled od Kremlu. A hlavnímu současnému opozičnímu politikovi Navaľnému se dokonce zakázalo kandidovat. A plus vámi zmíněný Putinův policejní a mediální systém – to se pak volby vyhrávají snadno.

Vy jste v jednom ze svých mediálních vystoupení uvedl: „Putin je agresivní a expanzivní, ale racionální politik. Po něm může přijít někdo iracionální,“ Myslíte si, že až skončí Putinovi mandát, může být odpovědí na otázku, koho by Rusové chtěli: komunistu? Koneckonců komunistický kandidát skončil druhý…

Ne, nemyslím si to. Komunismus je uzavřenou kapitolou i v Rusku. Bude to někdo z Putinova okruhu; nejspíš někdo, koho vybere sám Putin (Putina za svého nástupce si ostatně taky vybral Jelcin). Otázka jen je, zda to bude větší nacionalista, imperialista a expanzionista; a já se obávám, že je to docela dobře možné.  

Luboš Palata hovoří o tom, že oslavy vítězství Putina v Rusku byly v podstatě i oslavami toho, že před čtyřmi roky Rusko anektovalo Krym. „Nemůže být to, co se stalo na Krymu, předzvěstí něčeho mnohem, mnohem horšího? Něčeho, co zasáhne hodně zle a přímo teď už i nás?“ pokládá otázku. Jak odpovědět?

Budeme-li jako NATO vojensky silně přítomni v Pobaltí a dodáme-li Ukrajině efektivní zbraně, Rusko může být úspěšně zadržováno. Pro nás je výhodné, aby mezi námi a Ruskem bylo co nejvíce hranic. Ale ten problém s Ruskem je primárně náš vnitřní a jmenuje se prezident Miloš Zeman. Je více přátelský vůči současnému Rusku než vůči našim spojencům. Zvolení Donalda Trumpa přivítal – ale proč je Trump vůči němu chladný? Protože Zeman si už své spojence vybral, a západní země, Británie, Francie, USA to nejsou. Nyní by do toho měla razantně vstoupit vláda a plně převzít otěže české zahraniční politiky.

Padá často argumentace, že i když teď ropu ještě potřebujeme, úloha fosilních paliv bude postupně klesat. Ruský rozpočet se pak bude postupně smršťovat. Putin slíbil nové investice a reformy, věříte mu, že bude schopen diverzifikovat ruské hospodářství a nějakým způsobem ho nastartovat? 

Ne, nevěřím; myslím si, že Rusko je v dohledné době beznadějná a bezútěšná země.

V minulých letech tolik napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem dostávají další vážné trhliny. Velká Británie i další klíčové země Evropské unie obviňují Rusko, že stojí za útokem na bývalého ruského špiona Sergeje Skripala a jeho dceru v anglickém Salisbury. Theresa Mayová prosadila v britském parlamentu vyhoštění 23 ruských diplomatů a další sankce. Moskva odpověděla podobným krokem. Bude kauza dál eskalovat? S jakým dojmem sledujete aktuální reakce Evropy?

Ano, bude eskalovat. Nejvíce a nejpříjemněji mě překvapila solidární reakce EU a ostatních západních spojenců s Velkou Británií. Země chápou, že pokud si Rusko toto dovolí v tak silné a významné zemi, jako je Velká Británie, může si to a i mnohem větší a horší věci dovolit i kdekoli jinde. Proto ta solidarita s Británií – i ve vlastní sebezáchovném zájmu.
Otázka není, zda ruské diplomaty vyhostit, nýbrž kolik. Jak správně kalibrovat reakci. Měli bychom to koordinovat se spojenci v NATO a EU.

Ruské velvyslanectví v České republice tvrdí, že jde o připravenou akci proti Rusku. Upozorňují na to, že o pozitivních výsledcích při vytvoření nových toxických látek, které se zařazují pod název novičok, potvrzuje více než 200 otevřených zdrojů NATO. „Dokonce identifikace toxické látky, údajně použité v incidentu, se prováděla ve vědecko-technickém centru britského ministerstva obrany Port Down, na jehož základně se vyvíjely a vyráběly chemické zbraně včetně tohoto typu.“ Jak k těmto informacím přistupovat?

Jakože Britové sami zabili agenta, který jim poskytl vzácné informace a který od nich dostal azyl, dokonce si od Američanů vyžádali jeho výměnu za ruské agenty v USA? Takový smysl pro „humor“, jaký projevuje ruské ministerstvo zahraničí, nemá ani Mr. Bean. Spíše se Putin obává, že vzhledem k beznadějné a bezútěšné situaci v Rusku může více ruských agentů přemýšlet o tom, stát se přeběhlíky na Západ (nebo na stranu Číny – na to taky nezapomínejme), a proto dal oddělení „mokrých prací“ opět zelenou, aby své vlastní lidi – rozvědčíky zastrašil a odstrašil od přebíhání k jiným. Prostě myslí si, že nemůže věřit vlastním lidem, proto ty extravagantní a exhibicionistické exekuce poloniem či nervově paralyzujícím plynem.