Říkáte o sobě, že jste „JugoČech“. Co to vlastně je?

Moje bába pochází až od hranic Makedonie. Své příbuzné a předky mám především kolem Nového Sadu a Negotinu. JugoČech je přece poloviční Čech a Jugoslávec, já se sice narodil v Srbsku, ale to bývala Jugoslávie…

Vy i vaši příbuzní jste zažili útoky NATO. Jaké to bylo?

No samozřejmě strašné! Bombardovaly se i osobní vlaky, v Novém Sadu to vlítlo na tržiště, kde byly jen ženy a děti a trosky lítaly do okolních domů. To byl velký masakr a nikde žádní vojáci nebyli. Nejhorší byl ale podle mého názoru útok na Niš, kde byla rafinerie a vojáci. Odnesly to tam ale stovky civilistů! Vím, jak v Bělehradě lidé vlastními těly jako živé štíty bránily mosty, aby nebyly zničeny, jak státní televize vysílala z různých míst, když byla zasažena hlavní budova a zahynuli tam i novináři.

Tehdy se tomu říkalo „humanitární bombardování"...

To je pojmenování, které dal operaci Spojenecká síla v roce 1999 Václav Havel.  Je to samozřejmě šílený nesmysl, byla to nevyhlášená válka a pojem „humanitární bombardování“ je tak strašný protimluv, tak odporné spojení, že to Havlovi nikdy nezapomenu, i když jsme spolu nějakou dobu jako političtí vězni seděli v Plzni na Borech. Za to naše angažmá může právě on. Ten vlezdoprdelista Západu, který lezl za NATO pomalu po kolenou. Jenže co mu vlastně zbylo, on byl jen loutka, kterou jiní vodili jak pimprdle. Přesto mu tenhle krok nikdy neodpustím.

Na druhé straně si vážím nejen já, ale právě řada lidí v Srbsku, názorů Miloše Zemana a hlavně pak Václava Klause, kteří se jasně postavili proti bombardování. Neměli bychom zapomenout, že ani Slovensko se do akce nezapojilo a ostatně dodnes neuznalo Kosovo, což my jsme zase prostřednictvím páně Schwarzenberga neudělali. Ostatně, dodnes si na pana knížete v Srbsku vzpomínají, jak tam chrápal na mezinárodní konferenci a natahoval svoje nožky v apartních červených ponožkách….

Srbům se tehdy podařilo sestřelit jeden z „neviditelných" letounů, což proniklo i do „západních" médií. Vzpomínáte si na to?

Ano, táhli ho traktorem a radostí se střílelo do vzduchu. Jestli se na to použili jenom srbské, nebo i ruské zbraně nevím, ale byl to mimořádný úspěch. Stejně tak i to, že hodně náletů bylo naváděno na uměle vybudované cíle, makety zbraní a základen a i přes vyspělou techniku to Severoatlantická aliance nepoznala.