Hojně diskutovanými tématy jsou navýšení rodičovského příspěvku na 300 000 Kč a také „tanečky“ s tím, na koho se vlastně bude vztahovat. Jak hodnotíte samotnou částku, je její navýšení namístě? Může si státní pokladna takový výdaj dovolit a je to správná cesta, jak motivovat ke zvyšování porodnosti?

Protože se tato částka mnoho let nezvyšovala, je diskuse o jejím zvýšení namístě. Zvýšení by se ale mělo týkat všech, alespoň poměrově. Na tanečcích kolem tohoto příspěvku je vidět, jak vláda dlouhodobě nedobře hospodaří s penězi daňových poplatníků. Je to stejné jako v domácnosti, pokud nejdříve peníze rozházíme, pak nezbudou na důležité věci. Rodičovský příspěvek ale neberu přímo jako nástroj motivace k porodnosti. Peníze od státu by neměly být hlavní při rozhodování o tom, jestli rodina chce mít děti. Jde spíše o to, aby lidé rodičovství z ekonomických důvodů neodkládali. V této souvislosti je také nutné připomínat, že náš stát je vůči rodičům relativně velkorysý. Málokde je rodičovská dovolená až čtyři roky jako u nás. Není to běžné a buďme za to rádi.

Jak chápat kroky ministryně Maláčové, která nejprve příspěvek chtěla pro děti narozené po 1. 1. 2020, po vlně stížností navrhla retroaktivitu až pro děti do věku čtyř let a nyní, po další vlně kritiky, má údajně v rukávu ještě další varianty. Chybí její práci koncepce?

Paní ministryně je přeborníkem v disciplíně „každý týden zvýšení nějaké dávky“. A pak se s hnutím ANO přetahují o populismus, kdo ji navrhne vyšší a dříve. Státní rozpočet ale není výherní automat. Rostou tím státní výdaje a nejdříve do rozpočtu musíte peníze získat, navíc to vždy zaplatí daňový poplatník. Vláda žije pouze přítomností, a nikoliv budoucností, protože podobné zvyšování mandatorních výdajů není pouze na rok, ale budou to výdaje i do budoucna.

Opět se objevují zprávy o ochlazování ekonomiky. Společnosti jsou prý zdrženlivější, co se investic týče. Jak lze hodnotit práci vlády, činí dost v rámci preventivních opatření?

Dlouhodobě upozorňujeme na to, že může přijít horší ekonomické počasí a že vláda by se měla přestat chovat jako nezodpovědný bohém. Místo toho, aby vláda ekonomického růstu využila pro potřebné strukturální změny – pro snížení daní nebo pro investice do silnic a dálnic, enormně zvyšovala provozní výdaje státu. Od roku 2014 se například zvýšil počet státních zaměstnanců o více než 45 tisíc. To je více obyvatel než v Mladé Boleslavi.

Je Babišova vláda rozpočtově odpovědná? A jak si vysvětlit rozdíl mezi plánem a realitou? Rozpočet byl v přebytku tři miliardy, ačkoli byl plánován jako výrazně schodkový. Je vyhlašování schodkových rozpočtů jakýsi Babišův alibismus?

Není rozhodně rozpočtově odpovědné plánovat v době ekonomického růstu deficitní rozpočty, a zadlužovat tak budoucí generace. Když se podíváme na první čtvrtletí tohoto roku, hospodaření státu skončilo schodkem ve výši 9,2 mld. Kč, což je meziročně horší výsledek o 25,5 mld. Kč. Od roku 2012 je to dokonce nejhorší výsledek, a to byla ještě ekonomická recese. Navíc si letos vláda pomohla ještě tím, že převedla do rozpočtu 18 mld. Kč z Fondu národního majetku. Bohužel vláda tak jen kouzlí s čísly. Správné řízení fiskální politiky není jen účetnický přístup ke státnímu rozpočtu, ale je velmi důležité vážit dopady vládních kroků do národního hospodářství. Tyto kroky by měly v budoucnu hospodářství naší země posílit, což ale v koncepci vlády nevidíme.