Hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček tvrdí, že v migrační krizi jde Evropě o existenci. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším než kdy jindy. Tak tedy: schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění?

Na otázky tohoto typu vždy odpovídám tak, že záleží, čemu říkáte „rozklad“. Ten totiž už nastal – co jiného je stále nezávislejší politika soudnějších zemí typu Maďarska, Polska či Finska, neschopnost nebo neochota chránit společné hranice v případě Itálie a Řecka nebo – odvrácená strana téže mince – naprosté ignorování unijních procedur, jaké vidíme u německé kancléřky, která bez jakéhokoli „unijního“ mandátu vyjednává ve stylu „o nás bez nás“ s Tureckem? Slyšeli jste v posledních měsících o tom, že EU má jakousi komisařku pro zahraniční věci, která snad má jako jediná mandát za EU taková jednání vést? (Ne že bych si to přál, výměna kancléřky Merkelové za komisařku Mogheriniovou by byl skok z bláta do louže).

Jiná věc je, jak bude rozpad probíhat. Schengen přestal de facto fungovat ve chvíli, kdy první stát prohlásil, že si vnitřní hranice EU začne hlídat sám. Ohledně EU je to složitější. Z doby rozkladu starého Říma, což byla doba analogická té naší, se dochoval velmi zajímavý dokument, zkráceně zvaný Notitia Dignitatum, česky „Seznam úřadů“. Vznikl okolo roku 420 – v době, kdy značnou část Západořímské říše dávno ovládali barbaři, samotné hlavní město bylo vypleněno a vláda s císařem prchli do chráněnější Ravenny. Přesto dokument přesně stanovuje tituly, uniformy, počet podřízených a služné pro úředníky v provinciích, v nichž vláda dávno ztratila jakoukoli kontrolu, nebo vyjmenovává legie, které dávno neexistovaly. Podobně, obávám se, skončí i bláznivý projekt bruselských papalášů. I kdyby Evropa hořela, hospodářství zkolabovalo, v okrajových čtvrtích Bruselu kamenovali nezahalené ženy a obyvatelstvo Británie zmíralo hlady, bude se Evropská komise zabývat zákazem kouření nebo kvótami na počty žen a transgenderů v úřadech a korporacích. Eurohujeři prostě zvorali, co mohli, a nepřiznají si to, dokud nedojde proud v zásuvkách a toner v tiskárnách jejich úřadoven.

Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro jiné požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Existence EU, zejména postlisabonské EU, s sebou nese tři hlavní problémy. Prvním je nedemokratičnost rozhodovacích mechanismů (chybí rovnováha moci zákonodárné, výkonné a soudní, složitost procedur dává disproporční sílu byrokratům). Druhým je korupční charakter celé té instituce – všechny ty slavné dotace a platby nejsou nic jiného než přerozdělování cizích peněz podle politických cílů Bruselu a momentálního rozpoložení lobbistů všeho druhu, to vše křiví trh, podvazuje hospodářskou aktivitu a vytváří privilegovanou a zavázanou kastu „čerpačů“, jejíž zájmy nemají nic společného se zájmy jejich zemí a spoluobčanů. Třetím, nejzávažnějším, je islámská  expanze a radikalizace ve „starých zemích“. Ten třetí problém je nejzávažnější, protože i kdyby se EU podařilo demokratizovat a kdyby se podařilo omezit dotačně-korupční toky, vždy zde budou desítky milionů západoevropských mohamedánů – s evropskými pasy a volným pohybem po Unii – jakož i západoevropské společenské prostředí, které prostě odmítá nazývat věci pravými jmény, strká hlavy do písku a nutí k tomu i intelektuály a politiky tzv. nových zemí.