Bude mít výsledek prezidentské volby nějaký vliv na českou ekonomiku? 

Prezident má pouze nepřímý vliv na ekonomiku. Nerozhoduje o daních ani o výdajích státního rozpočtu, nezadává velké veřejné zakázky, nerozhoduje o mezinárodních smlouvách zásadního významu. Tento nepřímý vliv spočívá ve výlučné pravomoci jmenovat členy Bankovní rady ČNB a ústavní soudce. Oba tyto orgány jsou z ekonomického hlediska velmi důležité a jejich vliv sahá daleko za mandát prezidenta.

Budoucí měnová politika a ekonomicky závažná rozhodnutí Ústavního soudu tedy ponesou do značné míry pečeť Miloše Zemana, i když on sám rozhodovat nebude.

Prezident Miloš Zeman se netají tím, že by rád viděl vládní koalici ANO, KSČM a ČSSD, popř. též SPD. Co to podle vás může znamenat pro českou ekonomiku?

Nejsem nadšen z představy, že KSČM bude vládní stranou. Nebojím se návratu totality, to je dnes již nesmyslná představa, ale komunisté mívají ve zvyku přiklánět se k finančně neúnosným politikám. Francouzský prezident Mitterrand začátkem 80. let pozval do vlády komunisty. Co se stalo? Francie od té doby najela na extrémně nákladný model sociálního státu, který vedl k obrovskému zadlužení, k vysoké míře zdanění a k chronicky vysoké nezaměstnanosti. Francie je přitom natolik silná ekonomika, že se pod touto zátěží ještě nezhroutila, ale podobný model bychom rozhodně neměli napodobovat v našich podmínkách.

Někteří ekonomové vyčítají Miloši Zemanovi, že v minulosti právě jeho vláda prosazovala investiční pobídky zahraničním podnikatelům, čímž přispěla k tomu, že prý se z České republiky stala jakási montovna vyrábějící polotovary třeba pro německé podniky. Souhlasíte s tímto názorem?

Ano, sám jsem právě tento bod Zemanovi vyčítal v době jeho vlády a pak ještě později vládě Vladimíra Špidly. Zemanova vláda zkomplikovala podnikatelské prostředí pro domácí podnikatele, a naopak uplácela zahraniční firmy, aby v Česku stavěly montovny. Ačkoli Miloše Zemana paušálně úplně nezatracuji, právě toto byla jedna z věcí, které jako premiér udělal špatně.

Prezident Miloš Zeman byl v minulosti velkým zastáncem integrace Evropské unie, dnes ji víc kritizuje, než chválí. Jak si vysvětlujete změnu jeho postoje? A je vzhledem k velkému propojení naší ekonomiky na ekonomiku EU tato změna prospěšná?

Miloš Zeman hodně naslouchá hlasu lidu, mám-li to říci vznešeně. Méně vznešeně: slíbí to, co je zrovna populární. Před patnácti nebo dvaceti lety jsme viděli EU jako vzor prosperity hodný následování bez připomínek a bez reptání. Dnes již česká veřejnost má s EU konkrétní zkušenosti. Dnes již typický český volič nevnímá EU jako božstvo, ale jako ne zcela perfektní výtvor ne zcela perfektních lidí. Miloš Zeman se tomuto trendu přizpůsobil.

Má se v budoucnu česká ekonomika více spoléhat na obchodní styky s Ruskem a s Čínou? Zatím čeští podnikatelé i Českomoravská záruční a rozvojová banka, tudíž český stát, na spolupráci s Ruskem doplatili. Bude se situace na ruském trhu podle vás zlepšovat?

Pracoval jsem řadu let ve společnosti PPF, která investuje v Rusku, v Číně a v řadě jiných zemí. Řekl bych asi toto: Má smysl se těmto zemím věnovat, při rozumném přístupu nabízejí řadu možností, ale jsou to zároveň trhy velmi obtížné. Politika zde hraje mnohem větší roli než na Západě, naopak právní jistoty jsou chatrné a jde hodně o osobní vztahy.

Ve východních zemích je osobní záštita hlavy státu velmi důležitým faktorem úspěchu. Z tohoto důvodu bych prezidentu Zemanovi nevyčítal, že se snaží podporovat české podnikatele. Koneckonců totéž dělá i prezident Francie pro francouzské podnikatele. A když čínský prezident navštívil Londýn, byl přivítán s poctami přímo královskými.

Na druhé straně je třeba zdůraznit, že Rusko nebo Čína nikdy nenahradí západní trhy. Rusko není jako trh dost velké. Čína je extrémně ochranářská země, která na svůj vnitřní trh nerada pouští konkurenci.

Česko je dnes ekonomicky a samozřejmě geograficky součástí Západu – diskuse, nakolik se blížíme Západu, jsou jalové, už tam dávno jsme. Rusko, Čína, Vietnam, Indie a podobné země budou možná zajímavé doplňkové trhy, ale naděje, že jednou nahradí Západ, jsou naivní.

Hodně se hovořilo o čínských investicích, o jejich výhodnosti, ale zatím výsledky cest prezidenta s podnikateli nejsou příliš viditelné, podle kritiků této politiky mají čínští podnikatelé zájem spíš o naše know-how než o skutečné investice v České republice. Jak vidíte perspektivu česko–čínských obchodních vztahů, je šance zlepšit například vzájemnou obchodní bilanci?

Nejsem nijak nadšený z představy čínských investic v Česku. Obecně se domnívám, že zdravá ekonomika by neměla být závislá na zahraničních investicích nad jistou míru. Základem by měl být silný domácí kapitál, protože bohatství je vždy tam, kde se pobírají dividendy. A jak je na tom Česko? Během let 2010–2016 proudily ven z naší země finanční prostředky v průměrné výši 7,6 procenta HDP ročně – na dividendách placených zahraničním vlastníkům.

Zahraničních investic máme až příliš. Seriózní investoři se přitom spokojí s penězi, ale Číňané chtějí především získat cenné patenty, know-how a technologie a pak ještě pokud možno zničit konkurenci. Němci, Francouzi, Američané a další západní investoři jsou pouze byznysmeni, kdežto Číňané se chovají jako dobyvatelé. Podívejte se, jak skončil projekt inženýra Jana Procházky na výrobu lithiových baterií nové generace – spojil se s čínským kapitálem a pak zjistil, že jeho cenný patent mu chtějí ukrást přímo pod jeho rukama. Na poslední chvíli se mu podařilo zachránit nejcennější část technologie, ale bylo to jen šťastnou náhodou. Na čínské investice tedy velký pozor!

Znovuzvolený prezident Zeman se mnohokrát vyjádřil proti protiruským sankcím. Jaký je váš názor, měly by pokračovat, nebo být zrušeny?

Sankce jsou velké pokrytectví. Nejsou dost silné, aby přiměly Rusko vrátit Krym. Kdyby ovšem byly zrušeny, Západ by byl Rusům pro smích. Posílení sankcí? Ale to přece nikdo nepotřebuje. Ani podnikatelé, ani spotřebitelé na Západě ani v Rusku.

Specialista na energetiku Michal Šnobr píše o tom, jak vypadají sankce – cituji – „když Evropě velí jen a jen zájmy Německa: podíl ruského Gazpromu na evropském trhu s plynem se za loňský rok vyšplhal na rekordní maximum nad 35 procent, plus navíc si ještě koalice SPD, Merkelová a Putin navzdory mnohým v EU dokončí plynovod Nordstream 2“.

Zkrátka komedie. Německo pevně stojí za Ruskem a nikdo s tím nic neudělá. Je pak dosti úsměvné vyčítat právě Zemanovi, že je „proruský“.

Česká republika se zavázala k přijetí eura, v minulosti padlo několik termínů, jedním z nich byl například rok 2011, ale zatím se zdá, že euro je v nedohlednu. Myslíte, že jednou nám nezbude nic jiného, než euro přijmout, nebo se z toho dokážeme nějak „vyvléknout“? A co by pro nás bylo lepší?

Je naším národním zájmem, abychom postupně bohatli, a to nejlépe neinflační cestou. Během let 1998–2008 se nám dařilo slušně dohánět Západ díky sílící koruně. Najednou jsme nebyli kilometr za Rozvadovem žebráci, ale vážení hosté, sice pořád o něco chudší, ale ne už tak zoufale chudí jako v roce 1990, kdy německá marka byla za 24 Kčs (což by odpovídalo asi 48 korunám za euro).

Tento proces konvergence byl přerušen nešťastným rozhodnutím ČNB z podzimu roku 2013 a znovu pokračuje od loňského jara. Abychom jednou skutečně dohnali Německo – což se stane, i když ne tak rychle, jak jsme si přáli – bude zapotřebí ještě mnoha let posilování koruny.

Kdybychom přijali euro, pak se buď musíme vzdát nízké inflace, anebo bychom se museli smířit s tím, že navždy budeme jen levná dílna pro bohaté německé firmy. Kromě toho krize roku 2008 ukázala, že společná měna podstatně zvyšuje riziko vzniku finančních krizí: Španělsko, Itálie, Portugalsko, Irsko, Nizozemsko, ve všech těchto zemích musel stát zachraňovat padající banky, které se dostaly do problémů kvůli společné měnové politice. Záměrně neuvádím Řecko, tamní finanční krize měla jiné příčiny.

Pokud přijmeme euro, zahraniční podnikatelé budou tleskat, protože ušetří mzdové náklady na dlouhou dobu dopředu. Ale česká ekonomika by neměla stát na nízkých mzdových nákladech, co myslíte?

Pokud nepřijmeme v dohledné době euro, nedostaneme se na „druhou kolej“ v Evropské unii, jak někteří politici i ekonomové varují? Hrozí takové riziko, že země eurozóny budou v rámci EU v lepším postavení, budou mít silnější slovo při rozhodování než země, kde se eurem neplatí?

Měli bychom se cílevědomě dostat na „druhou kolej“. Ta první vede do dluhového socialismu, do daňového pekla a do světa ovládaného byrokraty, kde občan zůstává jen bezmocnou loutkou v rukou bruselských oligarchů. Slovo při rozhodování? Britové jednou udělali analýzu, jak dokázali ovlivňovat rozhodnutí Evropské komise. Výsledek: v období po Margaret Thatcherové vůbec nijak. Ani velká země nehnula s bruselským molochem, čekáte snad, že Česko bude mít větší vliv?

Vliv Česka na rozhodování bude nulový, ať už budeme na kterékoli koleji. Pokud se „proevropsky“ vzdáme posledních zbytků nezávislosti, pak už ani svobodně nadávat na politiku nebude možné. Německo již od začátku letošního roku zavedlo zákon cenzurující internet. Je jen otázkou času, než se tento tvořivý německý příspěvek k občanským svobodám stane povinností pro celou EU. To není svět, o jakém jsme snili v listopadu 1989.

Slovensko přijalo euro už před několika lety a nic tragického tam nenastalo. Dokonce někteří odborníci říkají, že slovenská ekonomika už předstihla českou. Je to skutečně tak?

Ne, slovenská ekonomika nepředstihla českou. Slovenské ekonomice se daří slušně, ale polské – která euro nemá – se vede ještě lépe. Ve skutečnosti nelze rozhodnout, jestli slovenské ekonomice euro pomáhá, nebo ne. Skutečnost, že Slovensko si muselo půjčit na pomoc předluženému Řecku, je však nepopiratelná.

Během pár let se Česká republika stane v EU čistým plátcem, už k nám nepoplynou miliardové dotace. Může to mít nějaký vliv na náš postoj k eurozóně a k Evropské unii?

Kdyby to znamenalo konec dotací, bylo by to skvělé, protože dotace kazí ekonomiku. Jenomže se obávám, že nakonec budeme dostávat další dotace na další Čapí hnízda, a přitom budeme platit ještě mnohem více do bruselského rozpočtu. Nejsou to radostné vyhlídky.