Nedávný pochod více než tisícovky islamistů v Hamburku vzbudil pozornost především proto, že se na něm objevily transparenty s požadavkem na vznik chalífátu. Může mít něco takového – z našeho pohledu až absurdního – podporu mezi muslimy v Německu?

Asi vás zklamu, ale hned na začátku řeknu dvě věci: Na mnohé otázky neexistují jednoznačné odpovědi. A pokládám za špatné analyzovat něco, o čem nemám dost informací.

Nebyl jsem tam, ale dal jsem si aspoň tu práci a procházel na internetu fotky a pár videí z té hamburské demonstrace. Našel jsem na nich záplavu plakátů s hesly o Gaze a Palestině. Ta ukazovala hlavně arabská, respektive muslimská, a izraelská, respektive židovská, média. Ta arabská předváděla hlavně hesla jako „Svobodná Palestina!“, izraelská zase hodně zdůrazňovala transparent „Jeruzalém – hlavní město Palestiny“. Evropské sdělovací prostředky úplně pominuly plakáty protestujících proti neokolonialismu, stejně jako proti cenzuře a diktatuře hodnot. Mezi spoustou náboženských hesel se zaměřily prakticky výhradně na mávátka s nápisem Kalifat die Lösung, případně Kalifat ist die Lösung. Nevím, co všechno se tam vyvolávalo, nevím, o čem byly projevy, protože neumím německy a neměl jsem ani k dispozici nesestříhaný záznam celé demonstrace.

Byl to tedy spíš o pokus evropských médií svým zpravodajstvím předložit veřejnosti jiný motiv protestu, než byl ten hlavní?

Vůbec, opravdu vůbec, se mi ta demonstrace nelíbí, ale jsem si téměř jist, že požadavek ustavit v Německu chalífát, o kterém mluví média jako o hlavním tématu, se tam objevil maximálně okrajově. Nicméně mezitím se konala následná demonstrace. Musím se zase spoléhat jen na to, co se dočtu, a podle toho to vypadá, že německé orgány se zaměřily především na toto heslo, protože u něj si našly právní příčinu, na jejímž základě můžou takovou demonstraci rozpustit.
Podle mne tento případ ilustruje, proč je naše civilizace neschopná ubránit se zániku pod přílivem přistěhovalců z jiných kultur. Pyšníme se tím, čemu říkáme „právní stát“, kde je přípustné pouze formalistické a v podobných případech bezzubé uplatňování zákonnosti. Účinné hájení regulativů, na kterých stojí společnost, jako je morálka nebo tradice, se z hlediska zákonnosti stalo naopak zakázané.

A abych odpověděl na to, jakou podporu má chalífát mezi německými muslimy, tak předpokládám, že nad tím většina z nich vůbec nepřemýšlí. Vládní systém chalífátu, respektive imámátu u šíitů, je ale nepopiratelným principem teoretického islámského práva.

Dá se tedy o muslimské komunitě v Německu soudit, zda jí je většinově už bližší tamní demokratické zřízení, nebo by spíš upřednostnila vznik chalífátu?

Pochybuju, že můžeme mluvit o muslimské komunitě, tedy česky o společenství. Muslimové v Německu jsou hodně heterogenní skupina obyvatelstva. Netvoří společenství v tom smyslu, že by u každého z nich byl na prvním místě hodnotového žebříčku islám, natož aby se podřizovali nějakým organizovaným strukturám založeným na islámu.

Pro mnoho muslimů v Evropě je islám součástí jejich širší identity. Mají jiné hodnotové žebříčky, jiný způsob života odpovídající zemím, odkud přišli oni nebo jejich předkové. Odmítají se asimilovat a náboženství jim při tom slouží jako skvělý štít. Jak v západním pojetí, tak i v jejich kulturách má totiž nedotknutelné postavení. Jenže v Evropě s její zkušeností s křesťanstvím to už od dob osvícenství znamená pouze svobodu vyznání. Jen svobodu toho, v co člověk věří, co si myslí. Ve věcech konání, jednání, má superioritu zákon přijatý na principu společenské smlouvy. Islám neodděluje víru od činů. Muslimové tedy jako náboženskou svobodu vnímají, že by měli mít právo podle náboženských principů také konat.

Imigranti přicházející z různých kultur navíc často pokládají své specifické zvyklosti za islám a o to vehementněji se jich odmítají vzdát.