Podle arabisty Petra Pelikána by se v potenciálních hotspotech v budoucnu hypoteticky zřizovaných na území severoafrických států mohly nahromadit statisíce lidí. Evropané jsou pokrytci, kteří utrpení migrantů hynoucích v pouštích nechtějí vidět a soustředí se pouze na to, co vidí na televizních obrazovkách, tedy utonulé běžence ve vodách Středozemního moře, říká v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz Petr Pelikán.

Máme novou vládu, která se v zásadě profiluje jako protiimigrační. Hovořil o tom premiér Andrej Babiš, zmínil to prezident Miloš Zeman, když nejmenoval navrhovaného adepta na Ministerstvo zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD). Co na tu nálepku říkáte?

Podíval bych se raději na programové prohlášení vlády. Řekl bych, že dnes máme inflaci různých možných prohlášení a tiskovek. Novináři odchytávají politiky spěchající ve Sněmovně na záchod, když je tlačí močový měchýř. Takže ti pak ze sebe honem vyhrknou něco, co by jinak patrně neřekli, a jednotlivé noviny si to začínají pinkat mezi sebou a rozebírat. V tomto ohledu bych se raději podíval na zodpovědně a v klidu zpracované programové prohlášení vlády. Myslím ale, že by vůbec nebylo špatné, kdyby to byla protiimigrační vláda.

Na druhé straně Babišův kabinet v demisi podporoval myšlenku pracovní migrace z Ukrajiny. Tedy říká se, že máme málo pracovníků ve výrobě a na, řekněme, méně kvalifikovaných funkcích a že by se firmám prý mohlo ulevit importem pracovních sil...

Ano, podpora určitého druhu migrace – nikoliv imigrace – není vůbec špatná. Jde o to, jaký druh migrace máme na mysli. Já tím, co si zasluhuje podporu, míním podporu dočasné pracovní migrace, nikoliv podporu lidí, kteří se sem programově jedou trvale usadit. Ti, kteří sem jedou dočasně, pak logicky budou z kultur, které nemají problém začlenit se do naší společnosti, a rovněž budou mít i pracovní návyky potřebné pro naši ekonomiku. Na podpoře tohoto druhu migrace podle mého soudu není nic špatného. Co se týče těch pracovních návyků přínosných pro naši ekonomiku, nemám tím na mysli kulturu a mentalitu směřující k drobným, samostatným nevýrobním provozovnám, ale spíše lidi, kteří jsou schopni nechat se zaměstnávat ve výrobních podnicích.      

Ty drobné provozovny, které jste zmínil... Tak asi funguje ta severní Afrika či Blízký východ?

Ano, a je to tak proto, že v blízkovýchodních zemích chce být každý svým pánem. Být na Blízkém východě něčím zaměstnancem znamená být něčím sluhou, ztratit část společenské prestiže, a to nikdo nechce. My to takhle u nás nemáme. Máme jinou kulturu. Popravdě, nechci v Čechách žít tak, jak se žije v severní Africe.

Na druhé straně, v kultuře Blízkého východu a, řekněme, arabského světa je dominantní určitý podnikatelský duch, tedy svým způsobem touha po nezávislosti, podnikavost…

No právě. Ten podnikatelský duch je tam ale možná až příliš silný. Jenže podle mého my v současnosti potřebujeme spíše více pracovníků ochotných makat u pásu nebo na stavbách než těch, kteří si budou otevírat další směnárny, večerky anebo budou v konečném důsledku jen chodit po ulicích a prodávat falešné značkové sluneční brýle, aby se vůbec nějak uživili.  

Nedávno se uskutečnil summit Evropské unie věnovaný migraci. Evropští lídři se tam dohodli na myšlence zřizování jakýchsi hotspotů pro migranty a rovněž i tranzitních center. Rezonovala i myšlenka, že by se ony hotspoty (místa pro soustřeďování migrantů, kde by se rozhodovalo o jejich nároku na azyl) zřizovaly v severní Africe. Přerozdělovací kvóty, zdá se, spadly pod stůl. Co o tom soudíte? 

Pozitivní posun je, že pod tlakem reality se konečně postupně začíná ustupovat od tendence říkat, že imigrace je zvládnutá, zvládnutelná, ba dokonce pro Evropu pozitivní a potřebná. Pod tlakem reality se v řadě zemí dostali k vládě lidé, kteří pojmenovávají skutečný stav věcí, a tak se postupně odvracíme od toho předešlého postulátu.

Co se týče myšlenky na zřizování hotspotů například již v Africe a podobně, tak si nemůžu pomoci, ale přijde mi to zatím spíš jako „přání otcem myšlenky“. „Hotspoty“ přece byly už před časem zřízeny v Itálii a v Řecku, možná i jinde, a o těchto zemích se hojně informovalo s patřičným optimismem. Nezdá se ovšem, že by příliš ulehčily situaci. Mně osobně připadá pro přístup k migraci příznačný už ten název „hotspot“. Nic totiž neznamená. Pořád se politicky korektně bojíme používat názvy odrážející funkci. „Zadržovací centra“? „Koncentrační tábory“? „Vyhošťovací vazby“? Pak bych asi rozuměl, co mají mít na starosti.

• PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR S PETREM PELIKÁNEM O POLITICKÉ SITUACI V ČESKU.

A do tohoto obecného plánu bude vstupovat spousta různých aspektů – lidských, praktických, ekonomických, politických, právních. Jestliže „hotspoty“ budeme říkat tomu, že už se nenechají neprověření a často ve skutečnosti ani neidentifikovaní migranti volně pobíhat po celé Evropě, jak chtějí, ale budou někde za drátem do doby, než se administrativně vyřídí jejich status, je to podle mého soudu pozitivní vývoj.

A zmínil bych v té souvislosti i to, že vlastně jde o věc, ve které poměrně nedávno rozhodl evropský soud v neprospěch České republiky, která právě toto zavírání migrantů s nevyřešeným azylem praktikovala. My jsme pobytová zařízení, ve kterých lidé museli zůstávat do doby vyřešení jejich statusu, měli. Pak přišlo tohle soudní rozhodnutí ve smyslu, že je to protiprávní postup.

Jestliže slovem „hotspoty“ nazveme jakési koncentráky současnosti, kde tito lidé zůstanou, dokud nebude jasné, co s nimi a kam s nimi, je to kruté, k mnohým z nich to bude nespravedlivé, ale je to bohužel po dlouhých letech chybné imigrační politiky logický a nezbytný krok.    

Napadá mě provokativní otázka. V případě, že skutečně dojde k vybudování oněch táborů či hotspotů v severní Africe, nenaláká to k cestě do Evropy i další Afričany, neřeknou si, že by chtěli do Evropy, která je životu přívětivější, všichni?

No, oni si to ale téměř všichni říkají už teď.

Nezláká zřizování hotspotů v severní Africe k cestě i ty migranty, kteří by se normálně nezvedli?

Ne, nikdo totiž nebude chtít jít na azyl čekat někam za drát pod stan. A vzhledem k tomu, jak rychlá je teď díky internetovým sítím komunikace mezi migranty a prostředím, odkud vyšli, další migranty to naopak zbrzdí. Jestli budou moci být ony hotspoty umístěny v severní Africe, se zatím neví. Je to jen přání.

V současnosti tyto tábory můžeme dělat v Evropě. Pro ilustraci si lze představit, že někde v Itálii budou mít tábory na způsob našich táborů z Bělé Jezové a Vyšních Lhot, ovšem v nějakých gigantických rozměrech. Zatím ta zařízení také měli, na počty příchozích ovšem nemohla stačit. Příliš jim nefungovala, protože přetlak příchozích vůči dostupným kapacitám byl tak obrovský, že tam zkrátka všechny zavřít nemohli.

Přesunem mimo Evropu by se mnohé zjednodušilo. Mimo jiné proto, že by nepochybně značně ochabl tlak na dodržování lidských práv ze strany vládních, a zejména pak nevládních organizací. Byl jsem účasten takových lidskoprávních razií u nás a bylo to bizarní. Ochránci lidských práv migrantům vnucovali práva a hodnoty, o které oni vůbec nestáli, a naopak jim nemohli poskytnout to, kvůli čemu přišli do Evropy. Vyptávali se zadržovaných migrantů, jestli mají čistá prostěradla a jestli mohou děti jít do školky, což je vůbec nezajímalo. Jediné, co pořád opakovali jako mantru, bylo, že chtějí pokračovat do Německa, kde žije jejich bratranec nebo strýc.