Proč si myslíte, že čeští diplomaté nedělají dobře svou práci?

České diplomaty hodnotím velmi kriticky, protože dělám zahraniční obchod od roku 1992. Dnes zahraniční obchod není jen o výrobku, jeho kvalitě a zákazníkovi, ale je to i o zemi, která svůj výrobek podporuje či ne. V mnoha zemích se setkávám s našimi diplomaty, kteří by měli propagovat náš průmysl, ale až na výjimky jde o lidi, kteří o české ekonomice vůbec nic nevědí. Neznají naše výrobky, neví, v čem jsou lepší než německé či francouzské. Dostanou zajímavou a velmi dobře placenou funkci na zahraniční ambasádě a to je jediné, co je zajímá. Čím déle, tím lépe. Zabarikádují se na svých ambasádách, a když tam přijede podnikatel a chce nějaké informace, tak je vlastně obtěžuje. To je špatné. Naše diplomacie je dnes ochrnutá a zbytečná. Diplomaté si ani neuvědomují, že žijí z peněz daňových poplatníků. To se musí změnit. Když je srovnám s německou diplomacií, kde má jakýkoliv velvyslanec či obchodní rada za sebou zcela konkrétní německé firmy, které propaguje na každém kroku, tak dopadáme žalostně. U nás tomu tak není.

Nemyslíte si, že je škoda, že u nás byly po „sametu“ rozbity podniky zahraničního obchodu?

Samozřejmě a přesně si to pamatuji. Vladimír Dlouhý, byť někteří lidé v něm vidí velkého makroekonoma, je obyčejný nýmand. Rozbil RVHP a podniky zahraničního obchodu a celý systém výrobně hospodářských jednotek. Šlo o koncerny, kde špičkoví finální výrobci měli skvělý produkt, s nímž jim pomáhaly stovky subdodavatelů. Šlo třeba o Škodu Plzeň, ČKD Praha, Tatru a tak dále. Dlouhý to hloupě rozbil. Podle mě by se za to měl stydět. Vždyť v socialismu nebylo vše špatné. Třeba obchodní zastoupení v Latinské Americe byla velmi výkonná. Byl tam například obchoďák na zavlažovací techniku značky Sigma, který to dělal dvacet let. Znal trh, konkurenci, spotřebitele. Systém podniků zahraničního obchodu byl geniální věcí, jeden z nejlepších výdobytků socialismu. Tragédie našeho exportu začala Vladimírem Dlouhým. Takových nýmandů mohu jmenovat desítky.