Máme za sebou oslavy 17. listopadu. Ani tentokrát, 30 let po sametové revoluci, ale rozhodně nebyly zcela „v klidu“. Podívejme se, co se dělo na Národní třídě. Pískání a nadávky provázely při pokládání květin premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud, estébáku,“ Hamáčka nazývali „ocáskem“. Nejen s pískáním, ale i s výzvami k odstoupení se setkal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima při proslovu na Albertově. O čem tyto protesty svědčí?

Nabízí se vysvětlení o rozdělené společnosti, o frustraci, o morální krizi, o zklamání z polistopadového vývoje, o úpadku mravů obecně… já si to ale nemyslím. Podívejte se, co se děje ve světě, třeba na žluté vesty v Paříži nebo na ochromený Hongkong. Já si z našich domácích protestů beru, že to je důkaz demokracie. Kde jinde by v televizi placené z veřejných prostředků vystupovali v naprosté většině kritici vládních kruhů? Navíc absence porušení zákona vypovídá nejen o svobodě slova, ale i, a může to znít absurdně v souvislosti s vaší otázkou, vysoké míře tolerance, která ve společnosti je. Účastníci demonstrací i organizátoři Milionu chvilek pro demokracii zasluhují za dobře zvládnutou akci na Letné uznání.