Politici EU oslavovali 60. výročí Římských smluv, jedněch ze zakládajících dokumentů EU. Je vlastně co oslavovat? Co byste jim řekla, kdyby Vás na ty oslavy pozvali? Proč většina občanů ČR nemá příliš kladný poměr k EU, i když, jak mnozí říkají, nám EU pomohla  k prosperitě?

V současné době si většina lidí pod pojmem EU představuje spíše různé bizarní příkazy, zákazy, restrikce, kvóty. Nejvyšší politbyro EU, vzdálené a destinované kdesi nahoře, zcela odtržené od reality, lidem značně připomíná svým působením dřívější časy. Zřejmě i proto se tolik vžil název Eurosajuz. Také mezinárodní politika, kterou realizuje ústředí EU, se lidem nelíbí. Vypadá to, že mezinárodní právo a Listina základních lidských práv a svobod poněkud přestávají platit a na jejich místo bylo dosazeno jakési „humanitární právo“, pod kterým si lze představit takřka cokoliv. EU tak postupně ztrácí podporu nemalé části evropské společnosti, a tím pádem ztrácí i potřebnou legitimitu k realizaci svých projektů. Silnější členové EU, především Německo, dominantně uplatňují v rámci EU svoji politiku a svoje zájmy, které povýšili na eurozájmy. Německé pojetí imigrantské politiky se stalo diktátem pro všechny ostatní země EU. Lidé tak mají pocit, že naše země velmi rychle přichází o svoji suverenitu a že jsme povinni podřídit se diktátu silnějšího. Nejsem ekonom a problematiku pojímám spíš všeobecně. Nicméně naše země má dlouhodobě status neokolonie. Každoročně se odsud vyveze kolem 480 miliard Kč dividend, které nejsou dále u nás investovány, ale zůstávají v cizině v mateřských firmách. Další nelichotivá prvenství máme v bídné úrovni minimální mzdy i mzdách jako takových. Kapitalizace zisků a socializace ztrát na úkor zaměstnanců je evidentní. Navíc lidé vidí, že naše politické vedení nemá zájem tyto palčivé socioekonomické problémy řešit. Místo toho se soustřeďuje na realizaci sociálního konstruktu, který se orientuje zejména na prosazování zájmů importovaných a domácích menšin, LGBTQ a celkově na plnění všech zadání seslaných z ústředí EU. Většinová společnost pak nabývá dojmu, že je odstrčena kdesi na druhé koleji.

Premiér Sobotka napsal: „Po zkušenosti s dvěma válkami, Mnichovem, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. léty, je dobře, že jsme součástí EU.“ Byla 90. léta skutečně tak hrozná, abychom je srovnávali s nacistickou okupací? Pravicoví politici je považují za nejsvobodnější roky. Odbory a levice naopak za léta, kdy jsme ztratili svůj průmysl a vše předali cizincům. Jak ta 90. léta vidíte vy?

90. léta jsou pro naši zemi něco jako „divoký klondajk“. Kolem temné privatizace toho bylo napsáno a řečeno již hodně. Desítky skandálních kauz, které vyšuměly do ztracena stejně jako stovky rozkradených miliard, jsou již takřka notoricky známé! Faktem zůstává, že rozprodáno z naší země je takřka všechno, a přesto je naše země zadlužená (státní dluh, dluh měst, privátní zadluženost obyvatel) tvoří čtyři biliony korun! Máme jedny z nejnižších mezd v Evropě a taktéž jedny z nejnižších sociálních dávek. Na otázku, proč byla 90. léta blahobytná a svobodná, lze odpovědět několika způsoby. Jeden z nich je, že ještě bylo z čeho čerpat, čímž neadoruji minulý systém, ale sděluji fakt.

Češi mají podle statistik malé platy. Zejména ve srovnání se Západem. Čím to je a co s tím? Jsou nešikovní, líní, čím to je?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděla. Naše země má status neokolonie, a to s celou obsahovou náplní, která k tomuto statusu patří. Podobně jsou na tom i ostatní země východní Evropy. Některé se však s touto situací podstatně lépe vyrovnaly. Dobývání renty v podobě vývozu dividend, levná, ale kvalitní pracovní síla, to všechno je realita naší země. Kapitalistický systém ve své variantě růstu všech růstů potažmo nadnárodní společnosti a mocenské struktury nejsou charita ani dobročinný demokratický spolek s altruistickou potřebou humanity! I když nyní prostřednictvím médií se přesně takto snaží před veřejností prezentovat. Stále mě překvapuje důvěřivost některých lidí, jejich nechuť vnímat realitu, a naopak jejich sázka na svoje domněnky a zbožná přání, jež si vytvořili pouze na základě účelové prorežimní propagandy. Tyto domněnky nadsazují nad fakta. Platí to multitematicky. Zdánlivě sladký život v překroucené realitě se jeví pohodlnější. Má však svůj status dočasnosti, neboť legitimní realitu a její konkrétní dopady ošidit nelze.

Myslíte, že se většině lidí žije v naší zemi pohodlně a že mají dostatek všeho? Ve většině světa jsou lidé chudší, to je jistě pravda. Za Nečasovy vlády padaly nářky, že sociálně slabé lidi stát utiskuje. Je nyní stát štědrý ke starým, nemocným, postiženým, samoživitelkám apod.? Jakou náladu ve společnosti lze cítit? Věří lidé v budoucnost?

Tak především je třeba si uvědomit, že máme jedny z nejnižších sociálních dávek v Evropě, což má bizarní dvojí dopad. Na jedné straně chudobu našich lidí jakkoliv závislých na sociálních dávkách, na druhé straně se naší zemi vyhýbá masivní vlna ekonomických přistěhovalců z islámských zemí, která má podobu invaze a která tragicky postihla celou západní Evropu. Pokud např. v Německu dostávají tito ekonomičtí nomádi sociální dávky vyšší než 600 euro na měsíc + bydlení a jídlo zadarmo a u nás je životní minimum 3400 Kč, je volba destinace každého ekonomického nájezdníka jasná. Otázkou zůstává, jak se situace bude vyvíjet, až se sociální dávky pro tyto přistěhovalce ve všech zemích EU sjednotí na úroveň běžnou v západní Evropě. Požadavek z ustředí EU již v tomto duchu zazněl. Co se týká migrační vlny, zrovna nedávno jsme se dozvěděli z italských novin, že od začátku roku do 1. 3. 2017 přistálo v Itálii 13 437 migrantů, což je o 48 % více, než bylo za stejné období loňského roku! 71 % příchozích jsou muži. 16 % nezletilí chlapci. O nějakém snížení přistěhovalecké invaze tedy nemůže být ani řeč.