Pracovně jste působil v několika muslimských zemích a měl jste tak možnost vidět islámský svět na vlastní oči. Dal by se nějak zobecnit postoj či vztah tamních obyvatel k lidem z Evropy, jejich hodnotám či životnímu stylu a co je pro něj nejcharakterističtější?

Pokud nepočítám Kosovo, jež je sice muslimské, ale zároveň albánské a pro Albánce stojí jeho etnikum a kmenový původ vždy přede vším, pak jsem měl možnost se blíže seznámit se dvěma oblastmi – jižním Irákem a Afghánistánem. Obě oblasti i lidé tam žijící se lišili v mnoha ohledech. Jižní Irák... konkrétně město Basra je obývána především šíitskými muslimy. Navíc se jedná o velké město a města obecně nejsou tak konzervativní jako venkov. Nemluvil jsem s tolika lidmi, abych byl schopen dát fundovaný závěr, jak nás vidí, ale ti, které jsem poznal, byli do značné míry vzdělaní a náboženství nehrálo v jejich životě tak dominantní vliv, jak to vidíme třeba v Saúdské Arábii. Měli solidní povědomí o světě kolem sebe. Svým způsobem na mě udělali dojem. Přicestoval jsem tam krátce po pádu Husajnova režimu, kdy všude byly ještě vidět stopy války. Přesto bylo znát, jak se obyvatelé snaží vrátit své životy do původních kolejí. V pracovních dnech byly ulice plné lidí jdoucích v oblecích do úřadu, na křižovatkách byli vidět policisté. Oproti Kosovu, kde i patnáct let po válce je stále nezaměstnanost kolem devadesáti procent, to byl očividný rozdíl.

Afghánistán byl zcela jiný. Na jedné straně zde byl Kábul, město, které se snaží modernizovat, kde ženy chodí do škol, mají fotbalové mužstvo a snaží se emancipovat a pak venkov, kde je k vidění ten nejkonzervativnější islám. Pokud bych si vybavil jeden postoj, který k nám místní mají, pak prakticky stoprocentně rozšířená iluze, že kdokoli je z Evropy nebo z Ameriky, je bohatý. A to do té míry, že například vás nepokrytě požádají o vaše hodinky s představou, že vy si přece můžete kdykoli koupit dvacet dalších. A že bohatí jsou v Evropě a Americe všichni.

Jaké hlavní poznatky a zkušenosti o vztahu muž – žena v tamním prostředí jste si z těchto míst odnesl?

Podobně jako u předchozího dotazu. Basra na mě nepůsobila tolik konzervativním dojmem. Sunnitský Afghánistán byl jiný. Zde bylo znát jedno. Žena je majetkem muže. Nejdříve svého otce a pak svého manžela. Rád bych zde zmínil jedno. Teologové a religionisté se mohou do omrzení bavit o tom, jakou oporu má to či ono chování muslimů v Koránu, Hadíse či právu šaría, ale to nic nezmění na tom, že klíčem k pochopení chování muslimů je spíše tradice. To neplatí jen pro islám. I chování například křesťanů či Židů se daleko více odvíjí od tradic než od toho, co je explicitně psáno v Bibli. Svatba je tak pro muslimské mládence velice nákladná záležitost a i to je důvod, proč tolik mladých mužů je samo, a pokud se ožení, pak až v pozdějším věku. Ona tolik proklamovaná ochrana žen, jíž se islám zaštiťuje, není de facto nic jiného než ochrana osobního vlastnictví. Nu a proto, že je žena v konzervativně tradiční muslimské společnosti spíše věc a majetek, nemůže mít mnoho práv. Vše ostatní se od toho odvíjí. Emancipace žen je pro tamní muže nepochopitelná a nebezpečná. Přirovnal bych to k tomu, jako by nám někdo začal říkat, že náš automobil, jenž vlastníme, by měl mít svá práva, sám se rozhodovat, kam pojede; a pokud by chtěl, přeparkoval by bez našeho vědomí a svolení k jinému majiteli.

V rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil Safu Hassaní, lékař s bohatou praxí z Afghánistánu, který dnes pracuje v nemocnici ve Velké Bíteši a s rodinou žije nedaleko Brna, že to, co se událo o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, vůbec neodpovídá afghánské ani islámské kultuře, protože podle jejich náboženství a jejich kultury je žena na prvním místě. Mohl byste to na základě svého pobytu v Afghánistánu potvrdit, nebo máme takové vyjádření brát spíš jako pokus o uchlácholení veřejnosti, v níž ty zmíněné násilnosti vyvolaly velké pobouření?

To je stejné, jako kdybych řekl, že v našem Temelíně by se nemohlo stát to, co v japonské Fukušimě, kdy vlna tsunami způsobená zemětřesením zaplavila tamní elektrárnu. To, že nemáme u Temelína moře, o kvalitě Temelína v porovnání s Fukušimou nic nevypovídá. V Afghánistánu by se to, co se stalo v evropských městech na silvestra, nemohlo stát z toho prostého důvodu, že samotné ženy bez mužského doprovodu tam prakticky neuvidíte. Tedy zde není žádná souvislost s chováním muslimů vůči ženám v Německu či jinde v Evropě. Jedna věc jsou dojmy a pocity a druhá věc jsou čísla. Ta jasně ukazují, že tam, kde je větší muslimská komunita, přibývají sexuálně motivované trestné činy.