Přicházejí změny. Mateřské školky mají mít povinnost přijmout děti dvouleté a povinný by měl být i poslední ročník. Měli by čeští rodiče mít více možnosti svobodně rozhodnout, kdy a do jaké školy dítě nastoupí? 

Já tu otázku vidím jinak. Jsem pro základní povinnou školní docházku a nemyslím, že by měla být od pěti, ale od šesti let. S přáním rodičů to nesouvisí. Mají za děti zodpovědnost, ale kam je dají, není jen věc jejich, ale také zda organizace jsou schopné je přijmout, třeba u těch dvouletých dětí. 

Tedy to, zda školka přijme už dvouleté dítě, by mělo být na dobrovolném rozhodnutí školy. 

Novela není o tom, že by tam tyto děti nesměly, ale školka si to musí rozhodnout sama. Existují požadavky na základní hygienické nároky, elementární zralost dítěte, aby ve školičce fungovalo a tak dále. Ale nárokovat to povinně pro dvouleté děti, že obce budou muset budovat nové školky, to je přeci nesmysl. 

Stejně se ještě zeptám. Je tedy svoboda českých rodičů na vzdělání dětí dostatečná? 

V České republice je dostatečná, mohou dát svoje dítě, kam chtějí na rozdíl třeba od Spojených států. Taková možnost v řadě zemí není, například ve skandinávských zemích. Pokud má u nás škola plno, nebo dítě vzít nechce, pořád má rodič přinejhorším právo umístit ho do spádové školy v místě bydliště. I když se přistěhujete a škola je plná, i když máte výlupka, který nosí samé čtyřky, chodí do sedmičky a ředitel by ho nejraději nepotřeboval vzít, máte svaté právo, aby dostal židli a stůl a vzdělával se. Tak to funguje a na druhou stranu má rodič možnost dát ho tam, kde jsou ochotni ho vzít. Ta svoboda je dostatečná. 

Jak se díváte na české ošetření domácí výuky?

Asi bych ho nerozšiřoval. Jsem liberál a nechci zakazovat, když rodiče chtějí z nějakého důvodu dítě vzdělávat doma. Ale upřímně si nedovedu představit, že bych doma učil svoje dítě. Teď doučuji svoje dítě na zkoušky na gymnázium a jsem z toho vždycky emocionálně rozhozený. Představa, že bych to dělal každý den, mi přijde jako z Marsu a nechápu, jak po tom může někdo toužit. 

Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli je to velký rozdíl, učit svoje dítě a učit dítě někoho jiného?  

Učil jsem asi 26 let. Když jsou to děti cizí, je to něco jiného, to je vaše práce, skoro nikdy jsem nekřičel, máte školní řád, klasifikaci, když dostane tři pětky a hrozí, že propadne, jdete do kabinetu a vtipkujete s kolegou. Ale učit vlastní děti, to dokáže rozčílit. Máte k nim vztah, máte je rád a ty emoce jsou horší. Divím se rodičům, co to chtějí dělat. Dovedu si představit situace, kdy to dává smysl, když rodiče například cestují, nebo jsou v cizině, že to horko těžko musejí řešit, takže pokud složí zkoušky, je jedno, jestli se učí s maminkou. Nebo v případě, že je škola příliš daleko, dítě s hendikepem, špatné výsledky ve škole, ale lepší doma a podobně. Domácí výuku bych nezakazoval, ale ani bych ji nerozšiřoval. 

Ministerstvo školství uvedlo, že na změny ve financování regionálního školství nebude do příštího roku schopno najít finance. (Změna spočívá v přerozdělování financí. Dosud školy dostávaly částku podle počtu dětí. Podle změn by to mělo být vypočítáno dle odučených hodin.) Očekával jste takové problémy? 

Zase jsem to očekával. Opakovaně jsem o tom psal a snažil se upozornit odbornou i politickou veřejnost. Tehdejší Sněmovna měla jinou konstelaci, takže se mi prakticky vysmála a nazdar, tak teď to mají. Vznikne rozvrat financování školství, což je jasné, a proto jsem podal návrh odložit novelu o pět let, aby se mezitím rozjela diskuze, do čeho se pouštět a do čeho ne. Nejen, že je to nesmyslné, ale i dražší a nemůže to v životě fungovat. 

A jaké další problémy by tato změna přinesla? Proč je financováni lepší podle počtu žáků?

Jsou dva způsoby financování. Buď nákladově, kdy centrální autorita rozhoduje, kde bude a nebude škola, kolik učitelů bere kolik peněz, kolik žáků mají mít do třídy a všechno okolo. Když je škola někde přebytečná, tak se zavře. Tak to fungovalo za komunistů. Druhý způsob je, že se financuje podle počtu žáků. Máme asi 120 miliard korun, milion a půl žáků, to je zhruba 63 tisíc za každým žákem a všechno mezi tím je kočkopes. To, co udělali, je velký krok k nákladovému systému, ale protože to nemohou nějakým způsobem zkontrolovat, tak se to rozpadne a školy shodí kritéria a budou chtít strašně peněz. To je to, o čem mluví pan ministr, že nebude schopen je zaplatit a dostaneme se do stejné krize, jaké jsme znali ve zdravotnictví, naprostý rozvrat. Je to navíc demotivující pro ředitele. Každý se snaží mít školu plnou žáků, jestliže zmizí toto kritérium a změní se na počet odučených hodin, tak se na to vykašlou, budou se raději dívat na fotbal a pošlou školníka. Je to demotivující i pro elitní školy a naopak nadšené budou školy, které by se pro nenaplněnost měly zavřít.  

A co s malými obcemi? Tamní školy by mohly přijít o finance na fungování, protože odučí málo hodin. Měl by tedy existovat v novele prostor pro výjimky?

Proti tomu systému, který prosadili, jsem ad hoc. Je to nesmysl a musí ho zrušit. Jinak přijde průšvih srovnatelný s inkluzí nebo s rušením praktických škol, což budeme opravovat deset let. Když se bavíme o penězích na žáka, které nebyly ani nyní tak přesně, jsou výjimky dvě. Za prvé nemůžeme vyplácet celou částku, dost peněz musíme nechat, abychom mohli zaplatit dítě s postižením. Například normální dítě ve škole dostane 60 tisíc, ale na nevidomé 400 tisíc. Tím by se zrušila i inkluze, kdy by normální školy nemusely vyšilovat s pomůckami. 

Druhou výjimkou by měly být malotřídní školičky a je snaha státu pomoci starostům školu v obci udržet. Ale zase čím spravedlivější systém, tím lepší. Nerad bych se dožil situace, kdy bude úředník zkoumat a rozhodovat, kdo to má do školy moc daleko. Hypoteticky bych dal příklad. Malá vesnice za horami, kde je cesta do školy třicet kilometrů a v zimě trvá dojezd hodinu, tam logicky chceme školu udržet a podpořit finančně. Na druhou stranu mám příklady. Jedu do svého bydliště v Peci pod Sněžkou, kde je škola asi se sedmnácti žáky, ale pět kilometrů dál je v Horním Maršově další nenaplněná škola a o další tři kilometry ve Svobodě nad Úpou také nenaplněná.  Aby stát v takové chvíli udržoval všechny za každou cenu, to nedává smysl. Musí se dohodnout starostové, nebo aby všichni jezdili do školy uprostřed a podělili se, nebo patrioticky drželi školu. Nutnost boje za udržení všech tří škol není nutná. Je to trochu subtilní problém, nakonec by se ukázalo, že nejlepší systém je nejednodušší. Kdyby se totiž na žáka platilo skutečně všude stejně a kraje školy neobíraly o spoustu peněz, bylo by to 63 tisíc na žáka a žilo by se jim dobře. V Praze berou školy 40 tisíc na žáka, ale například na Chebsku dostávají jen 25 tisíc, protože ten kraj je chudší a kraje podporují střední školy. Nejsme v situaci, kdy od Aše do Ostravy braly stejné školy srovnatelné peníze. Lepší je jednotný mustr a moc nerozlišovat. Podpořit malé obce a pro zbytek nechat stejná pravidla. 

Mnoho se mluví o platech učitelů. Ministr školství v demisi Robert Plaga tvrdí, že na platy přibude 40 miliard korun. Bude to konečně znamenat dostatečné ohodnocení? Plat učitelů by měl stoupnout snad až na 150 procent průměrného platu. 

Učitelé říkají takový vtip: raději než nějaká procenta bychom dostali i nějaké peníze. Dost často je situace taková, že nějaký politický šášula před volbami jakože navýší tarify, jenže ředitelé na to nemají peníze a nezbyde jim než sebrat zbytky osobního ohodnocení, aby naplnili literu zákona a nároky u kantorů. Nárůst platu u nejlepších kantorů krásný není, jak se nějaký šášula bije v televizi do prsou. Další navyšování by mělo fungovat pomocí normativu. Škola dostane více peněz a ředitel by měl rozhodnout, komu přidá a na co finance využije. Navyšování tarifů není cesta. Kolikrát se stane, že ředitel nemá ani korunu osobního hodnocení.

Rozpočet školství je 120 miliard, jestli přidali 40, tak je to o třetinu, to se mi zdá neuvěřitelné. Problém systému je nepřehlednost a politika krajů. Peníze kolikrát nedojdou do škol a to se musí opravit. I když do školství nasypete obrovskou dardu, obávám se, že spousta toho pomizí. Situace by měla být taková, že by se navýšení mělo projevit v tom, kolik chodí peněz za žákem. Mělo by to být 60 tisíc, ale není. Pokud máte dvacet dětí ve třídě, jednu učitelku, to máte čtvrt milionu ročně a kolik dostane ta učitelka? Peněz je dost, ale problémem je přerozdělování. 

Plaga také řekl, že ve vazbě na změnu financování regionálního školství je legitimní otevřít debatu o způsobu a míře financování soukromého školství. Jak tuto situaci vnímáte vy? Vznikají soukromé školy, často je zakládají rodiče a aktivisté, kteří nejsou se současnou podobou školství spokojení.

Hnutí ANO bude bohužel dělat koalici s ČSSD a KSČM a díky tomu se otevírá tato otázka, protože ČSSD i KSČM mají zatnout tipec soukromým školám, takže co na to říct?

Aktivisté a rodičovské iniciativy při zakládání nových škol dostávají často zamítnutí ministerstva školství. Jako vysvětlení často uvádějí, že by mohli snížit naplněnost veřejných škol.

S takovým důvodem nesouhlasím, protože jsem liberál, školu může založit obec, kraj, stát, sdružení tatínků, církev, pokud splní kritéria státu, mají dostat adekvátní podporu a v čem je problém? Naopak bychom měli zavírat školy neúspěšné, kde polovina lidí neodmaturuje. Zakazovat takové odvětví je špatně a také přispívá k takové nezdravé rigiditě systému. K tomu mám i osobní historku, protože já jsem na to narazil. Jako ředitel gymnázia jsem zvyšoval počet žáků na škole, protože jsme byli úspěšní. Naposledy to zamítli s odůvodněním, že škol je dost. Přitom jsme byli první ve státní maturitě, ale stejně jsme se dobrali k tomuhle výsledku. Z toho by se člověk zbláznil. Jako by pekař žádal, jestli může péci o tři sta rohlíků více, protože je o jeho zboží zájem, a stát mu napsal, že rohlíků už je dost, takže ne.

Naplněnost veřejných škol by pro zákaz vzniku nové neměla být argumentem. 

Když bude mít státní škola dost peněz, není důvod, proč by neměla být kvalitní stejně jako škola soukromá a proč by neměla být plná. 

Dostávají silné dětské osobnosti v českých školkách dost prostoru se vyvíjet? Čekáte v tomto smyslu nějaké změny? Často je kritizován zastaralý způsob učení, kdy dětí musejí sedět v lavici a takzvaně se biflovat data.  

Já myslím, že to s tím nesouvisí. Je taková mantra, že každý idiot, co chce říci něco o školství, tak řekne, jak se děti biflují a nemělo by to tak být. Ale když to rozebereme, tak biflování je učení, když se chcete učit anglicky, musíte se biflovat slovíčka. Když se chcete naučit počítat, musíte umět malou násobilku. Neznám způsob, jak se to učit zábavně, třeba se válet po koberci. To se musí bičovat, děti soutěží, někomu to jde pomalu, jinému rychleji. Hájil bych současnou výuku, důležité je mít kvalitního kantora, kteří mají co sdělit. Pak není od věci, když se občas vypravuje, i to je velice důležitá součást vzdělávání. Strhnout to, že by si děti měly vybírat, co se budou učit, a pak jim pustit dotykovou tabuli a pasovat se tak do role učitele, s tím nesouhlasím. 

Není to tedy tak špatné, jak se tvrdí?

Špatné je, když je mizerný učitel. Protože, když neumí učit, vynucuje si pozornost kazeňskými hrozbami. Je to stejně špatné jako mladý jouda, který předmět neumí a učí moderními metodami. To je ještě větší paskvil, na to mohu přísahat jako dlouholetý ředitel školy.  

A co vstávání do škol? V mnoha zemích už děti nechodí na osmou hodinu a ukazuje se, že se snížilo záškoláctví, má taková změna smysl i u nás? 

Ke mně do školy se chodilo v 8:40 hodin, ale bylo to v Praze a rodiče byli často vysokoškoláci. Byla to jedna z věcí, kterou jsem celou dobu zachovával. Byť zase, když učíte od devíti, desíti, znamená to, že učíte dlouho do odpoledne. Byl bych raději, učit se co nejdříve a odpoledne  může jít domů. V našem školství je to tak od France Josefa stejně jako dvouměsíční prázdniny, aby děti pomáhaly při žních. Raději jít dřív do práce a dřív domů, než přijít na půl desátou, vařit si kávu a v šest, sedm večer být v plném vytížení, to by se mi moc nelíbilo. Každá škola to dnes může určit sama. Řada škol začíná o čtvrt hodiny dříve, aby žáci stihli autobusy domů. Řada škol zase později. Není důvod, aby kvůli tomu hlasovali poslanci a mlátili se kvůli tomu židličkami. Ale viděl bych to mezi osmou a devátou, aby šli domů za světla a viděli sluníčko.