Miloš Zeman bude usilovat o znovuzvolení. Je to dobře? Jakou má šanci vůči svým protikandidátům? Jak popsat část národa, která ho podporuje, a jak tu, která ho nepodporuje? Kdo z pelotonu kandidátů má vaši podporu?

Tak zatím se peloton ještě neobjevil ani na startu a nevím, kdo v něm bude. Takže nebudu spekulovat. Myslím, že část národa, která pana prezidenta Zemana nepodporuje a zejména ta část, která ho odsuzuje, podléhá někdy emocím a mediálním zkratkám, které hraničí s manipulací. A spousta informací se k nim nedostane nebo o to ani nestojí, aby se k nim dostala. Jsem přesvědčen o tom, že prezident Zeman opravdu „kope“ za Českou republiku (poslední důkazy jsem si přivezl z návštěvy Sněmovny lordů) a důsledky jeho zahraniční politiky pociťujeme všichni. Třeba už jen tím, že velký evropský problém zvaný zjednodušeně „migrace“ u nás nepociťujeme. Myslím, že v tom je zajedno i Poslanecká sněmovna.

Martin Fendrych napsal, že jakýkoliv slušný kandidát má šanci Zemana porazit, protože nejsme země nenávistníků. Michal Horáček řekl, že bude vystupovat proti všemu, co Miloš Zeman ztělesňuje, protože naše země má na víc. Souhlasíte s nimi? A co říkáte prohlášení prezidenta, že vlastně žádnou kampaň vést nebude, nebude chodit do televizních diskusí a nebude útočit na protivníky, ani útoky opětovat? Kritici tvrdí, že bude zneužívat ke kampani své krajské návštěvy, služby Jiřího Ovčáčka či zahraniční cesty.

Naprosto souhlasím s tím, že nejsme země nenávistníků. Miloš Zeman ztělesňuje pro každého člověka něco jiného, to je přece subjektivní. Michal Horáček bude vystupovat proti tomu, co ztělesňuje prezident Zeman pro něj. I v tom s ním souhlasím. Jsme svobodomyslný národ a jsme citliví z minulosti na to, když nám říkali v televizi, co si o čem máme myslet. Každý volební program by měl být cosi víc než boj proti někomu. To je často kontraproduktivní, můžete to vidět na duelu „Babiš kontra Kalousek“. Vítězně z toho vychází náš pan předseda a zdá se, že pan Kalousek opravdu nemá pro voliče nic jiného než „AntiBabiš“.

Samozřejmě, že prezident, který je ve funkci, má v něčem výhodu – je vidět, je mezi lidmi, uděluje vyznamenání, přijímá delegace, vede státnické cesty... Ale ve volbách je to také handicap – někteří lidé chtějí podvědomě změnu už jen z principu nové volby. Kéž by předvolební boje zůstaly jen u takové kritiky!

Čím dál víc se přetřásá problém nízkých českých mezd, které rostou pomalu i ve srovnání se Slovenskem či s Polskem. Zmiňuje se problém „pracující chudoby“ a masy lidí, kteří jsou jen krok od stavu nouze. Jak tento problém řešit? Je to něco, co podkopává u našich občanů víru v západní orientaci naší země? Mohou za to komunisté, nebo ti, co přišli po nich? Jsou Češi „novodobí otroci“ a Česko „německý protektorát“, jak z části společnosti zaznívá?

Češi jsou levná, ale kvalitní pracovní síla. Byli jsme s Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj na pracovní cestě v Estonsku, u našeho partnerského výboru. Našli jsme tam mnoho inspirací pro zjednodušení a zlevnění státní správy. A dokonce i v Estonsku měli v roce 2014 mzdy vyšší než v ČR. A to nemají téměř žádný průmysl a jejich zemědělství se našemu v mnohém nemůže rovnat! Máme zhruba poloviční výdělky proti Němcům! Slovensko a Polsko je ve srovnávacím žebříčku těsně za námi, takže na tom nejsme ve srovnání s nimi tak zle. Výsledky v roce 2014 ukázaly, že podíl tzv. nízkovýdělkových zaměstnanců, tj. těch, kteří nedosáhli ani na prahovou hodnotu dvou třetin mzdového průměru, což je asi 83 Kč za hodinu, je v ČR 18,7 procent. Celá EU má 17,2 procenta. (Zdroj Eurostat strukturální mzdová statistika 2014.)

A kdo za to může? Chtěli jsme kapitalismus, ale nedovedli jsme si ho představit v praxi. A už vůbec ne v té naší české. Zvyšovat mzdy by mělo být naším národním zájmem. Roste tak kupní síla, lidé více utrácejí, podniky mají tím pádem větší zisky a zvyšují mzdy. Ekonomové tomu říkají pozitivní zpětná vazba a myslím, že svým způsobem je to i podpora lokální ekonomiky. I když globalizace v tom udělala pěknou paseku!

Nemyslím, že bychom byli novodobí otroci. Pracoval jsem, jsa vyučený knihtiskař, jako strojmistr v tiskárně. Tehdy to byla docela těžká fyzická práce, člověk denně nazdvíhal několik metráků – někdy i tun – olověných forem. O sociálním zázemí ani nemluvím – myli jsme se ve studené vodě a jedli u strojů. To se s dnešními továrnami nedá srovnat. A naše provázanost na německou ekonomiku neznamená protektorát, to je nesmysl. To mi mnohem více vadí některé ministerské proklamace, týkající se citlivé otázky Sudet.