Co konkrétně vás vedlo k letošní kandidatuře na hejtmana? A čím si vás získala koalice Svobodných a Soukromníků? 

Na úvod drobné vysvětlení souvislosti mezi mojí kandidaturou a koaličním uskupením pro krajské volby 2016. Jsem členem Svobodných od roku 2013 a z titulu tohoto členství mi připadá legitimní a normální ucházet se o politické funkce. Vstup ke Svobodným nebyl motivován zájmem o pasivní sledování života strany s pravidelným placením členského příspěvku, ale snahou podílet se na výměně současné české politické scény. Unifikovaný, stranický, sociálnědemokratický populismus všech parlamentních stran v minulých 26 letech, neexistence autentické pravice spolu s nástupem oligarchicko-podnikatelských politických projektů byly hlavní motivy ke vstupu do Strany svobodných občanů. Po vnitrostranických primárkách v listopadu 2015 jsem se stal lídrem kandidátky Svobodných pro krajské volby 2016. Teprve až o několik měsíců později byli Svobodní osloveni krajským vedením Soukromníků s nabídkou na vytvoření volební koalice. Politické programy Svobodných a Soukromníků mají mnoho společných témat, a proto je tato koalice naprosto logickým a silným svazkem pravicových stran v Moravskoslezském kraji. 

Kandidujete v kraji, který momentálně řeší velmi složitou situaci. Co, případně kdo, podle vás způsobil pád OKD? 

Neoplývám žádnou náklonností, ale ani záští k vlastníkům OKD. Pan Bakala nepochybně rezignoval na svoji podnikatelskou zodpovědnost a v případě bytů OKD nesplnil svůj slib odprodeje nájemníkům. Přesto není on jediným viníkem úpadku OKD. Tím jsou tři faktory, které se navzájem akcelerovaly. Prvním je privatizace sociálnědemokratickou vládou Stanislava Grosse, s ministrem financí Sobotkou, za nesmyslně nízkou cenu, druhým je chybný management a nevytváření dostatečných finančních rezerv v ziskových letech ze strany vlastníka, tedy NWR, a třetím je prudký pokles cen uhlí od roku 2009.  

Máte strach z toho, že po uzavření dolů přijde o práci spoustu lidí, kteří si nové zaměstnání budou hledat velice těžce?  

Na severní Moravě žiji 49 let a mým hlavním místem výkonu práce je Ostrava. Na rozdíl od některých, zpravidla pražských odborníků s osobní znalostí teritoria, s plnou vážností a pochopením pro mnohé lidsky složité životní situace tvrdím, že pád OKD nic zásadního v regionu nezpůsobí. Pokud si uvědomíme, že z cca 12 000 zaměstnanců je zhruba třetina z Polska, další významná část pracovníků odejde do plánovaného či předčasného důchodu, zredukuje se problém hromadného propouštění na sedm až osm tisíc lidí. Dvakrát v životě jsem zažil fárání na Dole Doubrava a Dole Darkov a mám nejen osobní nesdělitelnou zkušenost, ale hlavně obrovský respekt před těžkou prací havířů v hlubinném dole. Ostrava samotná se však za posledních 26 let výrazně proměnila a dříve naprosto dominantní těžký průmysl ustoupil strojírenským a zpracovatelským oborům, které se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. I při stále nadprůměrné nezaměstnanosti v MS kraji je již dnes velmi obtížné získávat nové pracovní síly v perspektivních odvětvích. To je i má osobní zkušenost manažera společnosti zaměstnávající v Ostravě 135 spolupracovníků.

Je podle vás správné, aby byl stát, případně kraj, jakýmsi rukojmím kvůli chybám vedení OKD? Jak byste situaci řešil vy konkrétně?  

Stát ani kraj nesmí být rukojmími žádného soukromého subjektu. Tyto instituce nemají zasahovat a bránit podnikatelům a občanům v jejich životě a nemají tudíž bránit ani restrukturalizaci nebo likvidaci soukromé společnosti. Podtrhuji slovo soukromé. Jde přece o přirozený proces vzniku a zániku, ke kterému slouží platné legislativní nástroje – zákony a předpisy. Daňový poplatník, který vinou vlastních dluhů upadne do insolvence, taky nedostane od státu pomoc, dotaci nebo ochranu. Dostane exekutora. Pravicová politika, kterou se snaží Svobodní přesvědčovat voliče, nemůže podporovat utrácení daní v podobných případech jen proto, že se jedná o významný a velký podnik. Státní podpora v případě OKD je tedy čistý sociálnědemokratický populismus a obvyklé uplácení potenciálních voličů.