Jak jste se vlastně s Karlem Krylem potkali?

Já si to už přesně nepamatuju a není to ani podstatný. My jsme si byli prostě souzeni, telepaticky spojeni. Od první chvíle, co jsme se viděli, jsme byli  propojeni. Nebyla důležitá vzdálenost, místo. Pak k jeho konci mi řekl – vem to za mě a já zase – ještě to nebal. On byl totiž beran a ten útočí na krátký vzdálenosti a není stavěnej na dlouhej boj.

Jak je možné, že tak dlouho po revoluci má pořád co říci, že jeho texty oslovují lidi?

Ono to jeho Rejeme držkou v zemi platí pořád, jako kdyby z té druhé strany, kde teď je, k nám pořád promlouval. Ale není to jenom samozřejmě tenhle text, ale spousta, spousta dalších. Chápu, že se to někomu nelíbí, ale ti, co cítí, co mají mrazení v zádech při poslouchání jeho textů, to prostě ví. Karel bojoval s dalšími a dalšími bestiemi, se zlem, a neměl životní sílu v závěru života. Síla myšlenky je velká, ale boj s negací je vysílující… On je českej bard, člověk, kterej je vlastně mezi námi pořád. Tihle kluci, co nás pozvali, jsou toho důkazem a nositelem. A nejsou jenom v Plzni. Všechen ten bordel, sračky, který tu jsou, nemůžou pro ty, kteří s tím chtějí něco dělat a nepodlehli kecům a konzumu, bejt lhostejný.

Čím je text silnější, tím vyvolává větší reakce – pozitivní nebo negativní, ale každopádně na ně lidi reagujou. A to hlavně v českých maloměšťáckých poměrech. Tady se každej ozve, když mu lejno smrdí nebo zase voní… A kecá a chce se přiživit. Je svoboda, ať si tedy žvaní, co chce a jak chce, jde o svobodnej názor. Ale tenhle názor nemůže bejt vystavovanej jako názor většiny, nebo skupiny lidí, to by s tim přece museli souhlasit!

Máte také vyhraněný názor k Rusku a nyní jste dokonce pochválil prezidenta Zemana, že?

Jsem velmi překvapenej z posledních názorů Miloše Zemana na Rusko, kdy říká, že je třeba mu ukázat pevnou ruku. To mne u něj vzalo, myslel jsem si, že takovej silnej názor náš prezident nemá. Mile mne překvapil. A tak vidím, že to tady ještě není tak špatný, že si umíme dupnout. Podle mne se teď Putin krásně odkopal a ukázal se jako Hitler. Mně už to říkali mladí Rusové při jeho nástupu k moci, co je to za člověka. A teď se ukázal v plné nahotě! Tady vidíte, že se jednou každý ukáže, jakou má skutečnou tvář. Třeba na chvíli, ale je to vidět. Putin se předvedl, jaký je skřet a já zas vím, že zlo nevítězí, že je pořád naděje.

Vraťme se ještě ke Krylovi. Čím to je, že oslovuje i ty mladé, kteří jej nemohou pamatovat a slyší a vidí ho jen ze záznamů? A že pořád vyvolává rozporuplné reakce?

To je právě ta síla bardů, pěvců, kteří nejsou poplatní nikomu. Který nezastavíte, neubrzdíte, který jsou pro některé lidi neřízená střela, ale pro jiné poslové pravdy. Mládí vždycky revoltuje. Dnes to není jaksi módní, někdo by asi rád viděl, jak všichni choděj po krámech a „šopují“, jak volí toho, koho jim mocní předhodí. Ale vždycky se najde někdo, kdo je prostě jinej.

Za těch pětadvacet let od revoluce se zatím nic extra nestalo. Žádný velký změny. Divíte se, že jsou lidi naštvaní? Ale já říkám, že už se to láme. Bude to ještě trvat, ale už jsme na cestě. Pro některý je to nepochopitelný, ale těm není rady ani pomoci. Je to každýho volba. Já jezdím jen tam, kde se mi to líbí. A tady na téhle vzpomínce na Karla je mezi lidmi plno pozitivní energie. Jako kdybych Karla viděl v tom posmrtném nebi...

Pozn. red.: Pro větší autentičnost rozhovoru byla ponechána hovorová forma.