Nyní byly asi klíčovou záležitostí prezidentské volby v Americe, kdy byl zvolen Donald Trump. Když Tomáš Halík hodnotil brexit i volbu Donalda Trumpa, tak řekl, že pro brexit i pro Trumpa hlasovali lidé spíše nevzdělaní. Vy jste se možná k této otázce i nepřímo zmínil ve svém kázání při rekviem za Karla IV. Takže, co si o tom myslíte?

Přiznám se, že při tom výběru prezidenta bych byl nerad v kůži amerického voliče. Lze konstatovat, že média při této volbě nehrála roli nezávislého pozorovatele, který by informoval, ale plně podporovala kandidaturu paní Clintonové. Způsob té kampaně ukázal, že zvítězil jazyk, který je vlastní moderní populární kultuře. Je to jazyk současného filmu, současného divadla, jsou to tweetové věty, na kterých byla ta kampaň stavěna. To znamená, že ta kampaň útočila spíše na emoce, než aby zdůrazňovala vlastní program. To je podle mě jistým problémem současnosti, kdy sice používáme starý slovník „levice vs. pravice“, „konzervativní vs. progresivní“, ale v těch politických uskupeních se těchto termínů používá spíše reklamně nebo populisticky, než aby se reálně sledoval opravdový obsah takové politiky.

Je to dáno i proměnou společnosti, protože politické strany nám spíše připomínají politické rozložení sil v 19. století. Jiná situace je ve Spojených státech, kde siloví hráči hrají svou roli a ti udržují určitou kontinuitu. Tím míním armádu, zpravodajské služby, ekonomický systém, bankovní systém.

Co je na volbách v Americe skutečně zajímavé, že v tomto případě celý mediální svět byl tímto způsobem poražen. A Trump k tomu nepotřeboval ani tolik prostředků, kolik měla ta strana, která prohrála. Též se ukázalo, že určité etické a duchovní hodnoty hrají svou roli, protože když si uvědomujeme, jak byla zaměřena kampaň paní Clintonové na občany latinskoamerického původu či na černošské obyvatelstvo, tak tito občané nepřistoupili na sliby paní Clintonové, ale dali přednost nábožensko-etickému postoji, což si myslím, že je pozitivní fenomén těchto voleb. Jaký bude mít volební výsledek dopad, to teprve uvidíme s nástupem nového prezidenta do úřadu.

Takže základní devíza pro mě je, že nerozhodují jenom peníze a jenom reklamní přesvědčování voličů, ale že volič má také své hodnoty, za kterými stojí. Ta reakce ukazuje, že současný politický svět se právě tohoto fenoménu poměrně dost silně obává.

Vy jste vlastně v té své debatě s polským katolickým filozofem Ryszardem Legutkem hovořil o tom, že je potřeba „vzpoura slušných rozumných lidí“. Není to o tom, že vidíme vzpouru toho takzvaného bílého muže, WASP, který se drží tradičních hodnot, proti tomu establishmentu, který mu média podsouvala? Vzpoura člověka, který pracuje, vychovává děti, nechce žádné genderové a další experimenty? Možná vidíme i v Evropě, že obyčejné lidi začínají více zajímat tradiční hodnoty, které nemusejí být explicitně náboženského druhu, ale hodnoty přirozeného světa, jako jsou rodina, národ, práce…

Ano, toto člověk musí potvrdit, opravdu tomu tak je. Dochází k určitému posunu. V předchozích érách totality se vždy zdůrazňovalo, že vládnou elity. Ty elity se samy do této role vládnoucích elit pasovaly. Byly to elity, které vzešly z nějakých společenských pohybů. Dříve byla tou elitou aristokracie, která si musela to postavení vysloužit. Kdežto dnes…

Dnes se do toho pasují samy…

Přesně tak. Podle mého názoru národní a společenský život nevytvářejí jenom lidé, kteří jsou vysláni do parlamentu či do vlády, ale je vytvářen každodenní prací všech lidí, kteří pracují. My stále máme vizi starostlivého státu, který nám jako otec a matka vše zajišťuje. Ale ve skutečnosti víme, že stát je pouze nástrojem společnosti. To znamená, že my mu odevzdáváme daně, předtím to byly desátky. Dnes státu odevzdáváme pětinásobek desátku. Tyto prostředky potom stát rozděluje. My od státu očekáváme odbornou práci a spravedlnost.

Ale hlavní zásluhu na fungování země a společnosti má většinový občan, který chodí do práce, stará se o svou rodinu, posílá své děti do školy a vytváří hodnoty, ze kterých si stát bere na daních finance pro své fungování. Takže demokracie je politický nástroj, který musí přistupovat ke všem z hlediska rovnosti. Potom to, zda jsem člověk s jedním nebo se dvěma tituly, nebo jsem dobrý kovář, zámečník, taxikář či sedlák, hraje roli. Hraje to roli v tom smyslu, že elitou jsou lidé, kteří jsou dobří ve svých oborech – v jakýchkoli oborech, které jsou prospěšné lidem. Na to se začalo zapomínat a vytvářejí se umělé elity a celebrity, které mají voliče okouzlit, aby je volil do čela státu.

Nemá být také demokracie o tom, že když ten můj kandidát nezvítězí, tak mám respektovat fakt, že vyhrál někdo jiný, i když se mi ten člověk osobně nelíbí?

Já myslím, že to máme zachyceno v posledním životopise prezidenta Beneše od francouzského autora Antoina Marése, kde Beneš vysvětluje, proč odmítl podepsat Ústavu 9. května 1948. Říká, že v demokratické společnosti se o změnách rozhoduje demokratickým způsobem a nástrojem jsou volby, nikoli puče.