Vaše TOP 09 vyhrála v Praze všechny poslední volby a je favoritem i do těch nejbližších komunálních. Mluví se však o rozporech mezi křídlem primátora Hudečka a náměstka Vávry. Nehrozí pražské topce rozkol?

V době před volbami, kdy se sestavuje kandidátka, je určité vnitřní pnutí v každé demokratické straně. Svědčí o tom, že jsme zdravá strana, kde jsou schopní lidé, kteří mají také ambice. Podařilo se nám sestavit velmi kvalitní kandidátku. Díky ní volby pro TOP 09 dopadnou úspěchem.

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier předložil v květnu návrh Strategie romské integrace do roku 2020. Obsahuje za účelem zlepšení situace Romů v Česku opatření, které zahrnují prvky pozitivní diskriminace romské menšiny. Podle vás toto není vhodná cesta. Jak by se tedy měli Romové více začlenit do společnosti?

Pozitivní diskriminace vlastně nadržuje určité skupině na úkor jiné. S tím nesouhlasím. Strategie by měla být postavena na rovných šancích pro všechny. Pozitivní diskriminace na základě nějakého znaku – třeba národnosti či etnicity – nevede nikdy k ničemu dobrému. Protože to vždy vytváří určitou privilegovanou skupinu. A víme, jak na to pak reaguje ta část občanů, které se to netýká. Podle mého názoru to nemůže fungovat. Myslím si, že integrace Romů stojí a padá hlavně na přístupu ke vzdělání pro romské děti. Prioritou je tedy vybudování inkluzivního školství, které bude schopno poskytnout romským dětem rovný přístup ke vzdělání. Nebude nikoho diskriminovat ani zvýhodňovat a přizpůsobí se specifickým potřebám jednotlivce. Aby byl schopen v budoucnu obstát na trhu práce. Návrhy navíc musí vycházet i ze spolupráce se samotnými Romy, nelze rozhodovat systémem „o nás, bez nás“. A v neposlední řadě je třeba mít na paměti, že výsledky se nedostaví hned, je to dlouhodobý proces.

Když jsme u toho vzdělání, hodně se mluví o tom, že hned na začátku školní docházky jsou romské děti umísťovány do takzvaných praktických škol. Podle odborníků ve velkém počtu a často zbytečně. Vy sama na svém Facebooku zmiňujete ministerskou novelu školského zákona. Jaký je váš názor na ni?

Novela by měla vést právě k inkluzivnímu vzdělávání. A s tím já souhlasím. Aby v rámci školského systému bylo prioritou, že děti dokončí standardní základní školu a nebudou absolvovat jinou formu vzdělávání. Protože právě to vytváří segregované prostředí. Netýká se to jenom Romů, ale i dětí se specifickými vzdělávacími potřebami – s různými poruchami učení a podobně. Děti potřebují motivační prostředí a musí se v něm hlavně udržet. K tomu jim může pomoci i tato novela.

Dalším návrhem ministra Dienstbiera, se kterým jste nesouhlasila, je nápad na zavedení kvót žen v politice. Konkrétně, aby na kandidátkách do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev byla minimálně třetina žen. Proč jste proti tomu?

Souhlasím s tím, že do politické sféry by se mělo dostat více žen. To vůbec nezpochybňuji. Ale nelíbí se mi ta metoda, jak bychom k tomu podle pana ministra měli dospět. Klíč podle mne není v zavedení kvót. Pokud mám dobré informace, tak i v zahraničí – ve skandinávských zemích – kde se snažili o vyšší účast žen v politice s pomocí kvót – s tím spokojenost nepanuje. Lidé pak mohou na ženu političku pohlížet s neblahým pocitem – ano, ona je na té pozici ne proto, že by něco uměla a prosazovala, ale protože potřebujeme to místo obsadit „nějakou“ ženou. Vždyť ani ČSSD nebyla schopna naplnit vlastní vnitrostranickou směrnici, kterou si sama nařídila, že musí mít alespoň jednu místopředsedkyni ženu. Poměrně dlouho jim trvalo, než se k tomu dobrali. Jak vidno, úplně správná cesta to nebude. Vidím to tak, že jde o pozitivní diskriminaci, která není postavena na žádném rozumném základě. Klíč je podle mě opět někde jinde. Aby na vyšších pozicích, které jsou časově náročné, měly ženy dobré podmínky na skloubení práce s rodinou.

V březnu jste okomentovala i situaci na Ukrajině. Bála jste se, že se tam rozpoutá válka – což se bohužel stalo. Vyjádřila jste i obavu nad případným přílivem uprchlíků. A kritizovala jste českou vládu, že není na podobnou záležitost připravena. Jak vidíte tuto situaci dnes?

Budu jen ráda, když se moje obavy ohledně uprchlíků nevyplní. Na druhou stranu si opravdu myslím, že česká vláda v tomto směru neučinila žádná opatření. Přímo ve sněmovně jsem oficiálně oslovila pana premiéra, ale bohužel mi nebyl schopen jasně a věcně odpovědět. Speciální opatření prý nehodlá vláda přijímat. Vycházím z toho, že u nás máme velmi významnou ukrajinskou komunitu. A hodně ukrajinských občanů také v České republice pracuje. Pro případné uprchlíky je tu proto zázemí. Logicky jsme tak cílovou destinací pro někoho, kdo chce z Ukrajiny uprchnout. Musíme být schopni na takovou možnou krizovou situaci adekvátně reagovat. Vláda nic takového nepřipravovala ani neplánovala. Pokud se to od března nezměnilo, ale o tom skutečně nevím.