Prožil jste vlnu koronavirového nakažení v České republice jako lékař. Co vám nejvíce utkvělo v paměti?

Nejvíce mne zaujala disciplinovanost, pochopení a solidarita našich lidí. Alespoň jejich drtivé části. To se vskutku nezapomíná. Opravdu po delší době jsem byl velmi hrdý na to, že jsem Čech. A tady nešlo jen o záchranáře, zdravotníky, hasiče. Ale kupříkladu o listonoše, kurýry, pokladní, řidiče MHD, obětavé pracovnice v domovech seniorů a tak dále. Klobouk dolů před jejich prací, přístupem! My zdravotníci jen dělali svou práci. Nic víc, nic méně.

Prakticky všichni v první linii včetně zdravotníků trpěli zpočátku nedostatkem ochranných pomůcek. Byla to rychlost a neočekávatelnost, s jakou pandemie udeřila, a proto se dají tyto problémy omluvit?

Bohužel, byla to skutečnost. Ani my zde ve státní nemocnici jsme neměli rezervy na více než dva tři dny. Jen se to nesmělo ventilovat. Ale od toho, abychom nejen my, ale hlavně vláda dopředu věděli, co hrozí, máme bezpochyby tajné služby. Je sice krásné, že tito „čučkaři“ zachytí předem ohrožení alespoň pro mne jistých, zcela zbytných pražských komunálních politiků, bílých svazáků. Nicméně právě hrozící blížící se pandemie by snad měla být tím i jejich hlavním a bezesporu neskonale důležitějším úkolem. Nemyslíte? Naprosto selhaly. Nebo je někdo neposlouchal. Pravdu neznám. Nejsem ani premiér, natož prezident.

Měly by se podle vás propříště nemocnice a další zařízení předzásobit samy bez ohledu na státní rezervy státu?

Bezpochyby ano. Ale je i otázkou za co a od koho. Nezapomínejme, že nedávno tomu jistí aktivisté a jejich političtí nohsledové prosadili zákon o veřejných zakázkách. V naivní víře, že korupce tím vymizí. Bez ohledu na porušení minimálně obchodních vztahů, svobody a práv jedince. Skutečnost je však zcela opačná. Na rozdíl od mnohých těchto aktivistů korupce zůstala. A škodí dál. Sorry jako.

Jak hodnotíte práci náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly? Byl tím správným na správném místě? Má v tomto vaši podporu?

Opakuji, profesora plukovníka Prymulu osobně neznám. Pak je vskutku těžké jej hodnotit. Nedělal jsem pod ním ve Fakultní nemocnici Hradec Králové ani jsem s ním nepracoval na Ministerstvu zahraničních věcí. A – ve vší úctě – jen mediálnímu obrazu kohokoliv a čehokoliv jsem přestal věřit už dávno. Je mi líto. Pokud si pamatuji, na Ministerstvo zdravotnictví přišel už za sociální demokracie. V době, kdy jsem ještě byl poslancem. Tehdy jsme sváděli za ministrování doktora Svatopluka Němečka pro mne zvláště dnes zcela nepochopitelný boj s odpůrci povinného očkování. Hloupé laiky pomíjím. Ale někteří takzvaní experti z řad tehdejší opozice mi lezli svou zabedněností silně na nervy. V té době jsem dost postrádal právě od jmenovaného profesora, vzhledem k jeho nesporné odbornosti, dostatečnou podporu. Byť byl jen pouhým vysokým státním úředníkem. A to ve mně, omlouvám se, nějak zůstalo.

A jak si vedl Adam Vojtěch? Osvědčil se jako ministr zdravotnictví bez daného vzdělání?

Premiér Babiš nám sliboval vládu odborníků. Nechť si každý odpoví sám na otázku, zda alespoň tento svůj slib dodržel. Ministr Vojtěch bezpochyby dobře vypadá a i k veřejnosti hezky mluví. Na to očividně patřičné vzdělání má. Ale uvědomte si, jsem stále zaměstnancem státním – tedy jemu podřízené – nemocnice. Pomlouvat jej by bylo minimálně neloajální. Poznali jsme se však osobně ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny asi tři až čtyři roky před jeho nástupem do ministerské funkce. V rámci mé obvyklé a – přiznávám – nepříliš pragmatické upřímnosti jsem neskrýval, že se obdivuji jeho zájmu a hlavně odvaze tento post vůbec přijmout. Dokonce jsem jej opakovaně zval nejprve přijít se podívat na náš obvyklý standardní akutní provoz. Aby věděl, do čeho jde. Škoda že pozvání nepřijal.