Z mnoha různých stran slýcháme, jak je rychlost postupu Tálibánu v Afghánistánu překvapivá. Jste překvapen i vy?

Ano, ta rychlost postupu Tálibánu mě, popravdě řečeno, překvapila, očekával jsem tak několik týdnů, možná i měsíc nebo dva. Ale ten samotný fakt, že se Tálibán opět dostal k moci, rozhodně překvapivý není, protože to prostě byl a je nejsilnější domácí afghánský politický aktér. Současně se ovšem nesmí zapomínat na to, jak Tálibán funguje a jak ve skutečnosti probíhal jeho postup. Nebylo to tak, že by se Afghánistánem valila jakási obří nezastavitelná armáda Tálibánu, která by porážela všechny nepřátele a obsazovala jedno město za druhým. Samotné jádro Tálibánu je poměrně malé, je to jen pár tisíc lidí, ale k nim se téměř všichni přidávali, respektive obratem měnili strany. Většina Afghánců dělala jen to, co je v této zemi zvykem už stovky let.

Afghánistán v podstatě není stát, jak ho tady chápeme my, je to spíš konglomerát národností, kmenů, klanů a dalších skupin, které mají zpravidla jen lokální cíle. Afghánec je loajální především ke své rodině, klanu či vesnici a podle toho také jedná. Navenek sice může říkat, že se hlásí k nějaké vládě, Tálibánu, Američanům, Sovětům či komukoli jinému, jenže jedině proto, že je to momentálně výhodné z hlediska jeho lokálních zájmů. Mnoho místních aktérů za těch dvacet let války změnilo strany několikrát. Hlásili se k Tálibánu, v roce 2001 se obrátili proti němu, pak přebíhali zase tam a zpět, jak se jim to hodilo, takže nyní opět mávají vlajkou Tálibánu, ovšem pokud se situace v Afghánistánu znovu změní, mohou přeběhnout zase.

Tálibové se dostali k velkému množství americké techniky a výzbroje, nějaká na místě prostě zůstala, jinou Spojené státy americké darovaly vládním vojskům. Jaké následky to může mít? Jak velké nebezpečí nám kvůli tomu hrozí?

Tálibán skutečně získal velké počty vojenské výzbroje, má například tisíce vojenských vozů HMMWV, Ford a Navistar, zřejmě až stovky obrněnců M1117 a MaxxPro, nějaké tanky a houfnice, ukořistil dokonce i leteckou techniku, mimo jiné vrtulníky UH-60 Black Hawk, Mi-17 a Mi-24 nebo bezpilotní průzkumná letadla ScanEagle. Žádná islamistická skupina dnes nic podobného nemá, avšak nám tady kvůli tomu zase tak velké nebezpečí nehrozí, jelikož takovou výzbroj zřejmě nikdo nebude vozit do Evropy a používat tady pro nějaké teroristické útoky. Daleko vážnější problém je to pro státy střední Asie a zákonitě také pro Rusko a Čínu, které v těchto státech mají svoje zájmy. Nynější situace v Afghánistánu je logicky hodně znepokojuje, protože z této země k nim proudí například ilegální migrace, drogy a islámský radikalismus a terorismus.

Ozbrojenci z okolních zemí mají vazby na podobné aktéry v Afghánistánu, někdy využívají Afghánistán i jako svoje zázemí či úkryt, což se týká například islamistů z organizace ETIM (East Turkestan Islamic Movement, pozn. red.), která sdružuje radikály z řad muslimských Ujgurů z čínské provincie Sin-ťiang a je v Číně pokládána za nejnebezpečnější teroristickou organizaci. Čína má s Afghánistánem hranici, přes niž ozbrojenci z ETIM příležitostně přecházejí, což je také důvod, proč tam operovaly a možná i dosud operují čínské speciální jednotky. Umím si velice dobře představit, že se ukořistěná americká technika může záhy objevit v rukou nějakých skupin, které ji následně nasadí pro ozbrojený výpad či nájezd do Sin-ťiangu, případně třeba do Tádžikistánu či Uzbekistánu.