Jak moc se mění náhled a důvěra Čechů směrem k Evropské unii?

Naše veřejnost procházela ve vztahu k Evropské unii různými stadii. Před patnácti lety bylo naše členství v Evropské unii přijímáno pozitivně, především jsme očekávali vyšší ekonomickou prosperitu i vyšší životní úroveň. Také jsme čekali, že cesta mezi nejrozvinutější evropské země povede k pozvolné kultivaci veřejného života u nás. Ukázalo se později, že do vztahu k Evropské unii se silně promítá negativní hodnocení naší domácí politiky. Za vlád Topolánka a Nečase propadl vztah k Evropské unii na své dno. Souviselo to i se situací v Řecku a s dopady finanční krize. S nástupem vlád ANO a ČSSD se vztah našich obyvatel k Evropské unii zlepšil, avšak prošel těžkou zkouškou v průběhu evropské migrační krize.

Co se mění za poslední měsíce? Ať už opatření proti Maďarsku, politické změny v Itálii související se změnou přístupu k migraci, dění kolem Visegrádské čtyřky, protesty v Německu a tak dále?

Výzkumy STEM ukazují, že je v evropském tématu u nás třeba rozlišovat dvě roviny. V té první, hodnotové, jde o ideu evropské spolupráce, posilování svobod, vyrovnávání rozdílů mezi zeměmi, hledání celoevropského řešení mezinárodních otázek. Tato rovina má u naší veřejnosti jasnou většinovou podporu. Problémem je však rovina druhá – posuzování konkrétních praktik institucí Evropské unie. Zde jsme velmi kritičtí. Víme přitom, že lidé sami říkají, že toho o praktickém fungování Evropské unie mnoho nevědí a že je jim do značné míry lhostejné. Jsme zahleděni sami do sebe, okolí kolem nás sledujeme jen okrajově. Tak je tomu třeba se změnou italského přístupu či německými protesty. Visegrádskou čtyřku i premiéra Orbána posuzuje naše veřejnost celkem kladně, tak trochu jako ochranu proti tušeným nedostatkům Evropské unie.

A čím to je, že Češi jsou tak euroskeptičtí? Souvisí to podle vás nějak s historií, jak občas slýchám v rozhovorech? S tím, že jsme citliví na zásahy zvenčí a podobně?

Na unijních žebříčcích se skutečně nalézáme na posledních místech. Slovensko například, byť vyšlo z podobné historické situace jako my, hodnotí Evropskou unii podstatně lépe. Náš euroskepticismus vyvěrá spíše z historie celkem nedávné. Z toho, jak moc si naši politikové přivlastňovali úspěchy evropské spolupráce a jak moc domácí nedostatky svalovali na Evropskou unii či bruselskou byrokracii. U nás protievropské postoje zaznívaly z nejvyšších míst po dlouhou dobu, staly se zavedeným zvykem, běžnou normou. Jistě jsme citliví na zásahy zvenčí – jak to ale můžeme odpovědně posoudit, když se o dění venku nezajímáme? Podléháme pak strachu z neznámého, zvláště když někteří tento strach používají jako nástroj domácí politiky.

Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza hodlá vyvracet mýty o Evropské unii při cestách po republice. Podle něj český euroskepticismus pramení ze lží a dezinformací. Má pravdu, nebo nás Evropská unie prostě zklamala?

Má pravdu v tom, že celé evropské téma jsme trestuhodně zanedbali. Národní komunikační strategie před referendem o vstupu do Evropské unie naznačila otázky, které je potřeba jasně a srozumitelně vysvětlit, ale politikové ani média si to nevzali jako důležitý úkol. Je určitě dobré vyvracet mýty o Evropské unii. Je ale třeba docenit, že naším problémem není dostupnost náležitých informací, ale způsob jejich podání. Evropská agenda je odtažitá, spoustě lidí nesrozumitelná. Je třeba najít jasné a srozumitelné odpovědi na otázky, které si lidé skutečně kladou. Vždyť ani pořádně neumíme říci, v čem a proč nás Evropská unie zklamala. Dovedu si představit, že tady by sociologický výzkum mohl sehrát důležitou roli.

Jak moc Češi tedy souzní s Maďarskem a politikou Orbána? Je nám prostě bližší než západní země z různých důvodů? Líbí se nám, že se dokáže postavit Bruselu?

Určitě je mnoha lidem sympatické, že malá země se dokáže postavit daleko většímu a mocnějšímu celku. Pochybuji ale, že o politice Viktora Orbána mají lidé u nás dostatečné povědomí, že by třeba rozuměli jeho pojetí neliberální demokracie. Víme z našich výzkumů, že lidé oceňují, když naši politikové dokážou v Evropské unii hrát aktivní roli. Silně kritizují, že jsme v Evropské unii pasivní, že nedokážeme formulovat a prosadit naše stanoviska.