I přes ekonomickou krizi nabral stát v minulém roce 14 632 státních zaměstnanců, takže jich v jeho službách pracovalo celkem 463 648. Náklady na nové zaměstnance stály občany 23 miliard korun navíc. Co by tento trend zastavilo nebo otočilo, aby státních zaměstnanců začalo ubývat? Je to vůbec možné, obzvlášť když Pirátská strana chce po vítězných volbách najímat nové, speciálně zvýšenými platy ohodnocené státní zaměstnance, kteří by v krajích dohlíželi na robotizaci?

Zdánlivě prostá otázka, která jako by vybízela k jednoduchému řešení typu zákon přikazující nějaký poměr státních zaměstnanců k soukromému sektoru, anebo podíl veřejných výdajů na HDP a podobně… Ale všechno to jsou slepé cesty úvahy. Zákon tu vlastně už máme: Zákonem je v podstatě schválený státní rozpočet na ten který rok – a jak vidno, nikdo si s jeho dodržováním nedělá hlavu, stačí se vymluvit tu na covid, tu zase na recesi a podobně. Řešení rozhodně nespočívá v nějaké regulaci, která by regulovala jinou regulaci. K tomu, aby se přestal nafukovat státní sektor a zmenšovat soukromý, je nutná změna společenského paradigmatu.

Aktuální převažující paradigma zní, že kapitalismus, volný trh, zisk, svoboda jednotlivce a soukromý sektor jsou fujky a že aktuální ekonomické i společenské problémy jsou důsledkem selhání kapitalismu. Až si společnost po tisící nabije v důsledku tohoto omylu ústa, až pochopí, že fujky je socialismus, centrální řízení, rovnost, kolektivismus a veřejný sektor, až pochopí, že aktuální ekonomické i společenské problémy jsou důsledkem státních zásahů a mrzačení kapitalismu, pak teprve se dějinné kyvadlo obrátí – a budeme se moci bavit o tom, jak zařadit zpětný chod, jak znovu privatizovat, deregulovat a zbavovat se státních zaměstnanců.