„V končícím roce jsme byli v celé západní civilizaci svědky událostí, jejichž většina má v pozadí pokračující zásadní spor této doby mezi aktivistickým univerzalismem a konzervativní opozicí,“ myslí si Vlastimil Podracký. Aktivistický univerzalismus dle něj neztratil na iniciativě, zvláště u nás, byť by se zdálo, že konzervativci obhajující lokalismus v Polsku, Maďarsku a v USA jsou na postupu. „Poslední britské volby ukázaly, že Britové zvolili lokalismus a z EU opravdu odejdou. Tím více jsme v hledáčku univerzalistů my a vidíme jejich sílící tlak, protože my jsme nástupiště proti Polsku,“ domnívá se.

Univerzalismus je největší nebezpečí pro západní civilizaci

„Univerzalismus je největší, ale nejskrytější nebezpečí pro západní civilizaci. Vzniká z neomarxismu, z trockismu a teoreticky vychází z tzv. Frankfurtské školy. Základem tohoto myšlení, kterému podlehla většina filosofů a podporuje většina univerzit, je předpoklad, že člověk je dokonalý tvor sám od sebe a má v sobě morální řád (někdy je to nazýváno přirozený svět),“ vysvětluje.

Na základě toho je člověk vnitřně dobrý, všichni lidé jsou si rovni, protože jsou uvnitř stejní (univerzální), špatným člověka dělá společnost a tradiční řád. „Člověk se tedy musí ‚očistit‘ od pravidel a být sám sebou. Budoucí ‚očištěné‘ lidstvo bude tedy šťastné a krásné, protože bude žít svobodně, nezatíženo řádem, všichni budou si vzájemně bratry. Trockého bolševici to začali realizovat v sovětském Rusku, Stalin ovšem všechny trockisty zlikvidoval a celý život s nimi bojoval, protože pochopil, jaká je to zhouba pro funkčnost státu,“ popisuje Podracký.

Jak dále uvádí, aktivita univerzalistů k těmto „šťastným zítřkům“ směřuje tedy zbavit člověka rodinných stereotypů vychovávajících děvčata a chlapce v rozdílných rolích podle pohlaví, dokonce nechat dítě pohlaví vybrat. Člověk musí ztratit národní a etnické přesvědčení, zamítnout identitu se svými rodnými kolektivy, národem, obcí, rodinou, a stát se volným ptákem globálního světa bez ukotvení a emotivních vztahů. Antropologické rozdíly v barvě pleti, v sexuální orientaci, v pohlaví, se nesmí vnímat jako rozdíly. Kultury se nejprve promíchají a potom zaniknou.