Donald Trump k překvapení mnohých vyhrál. Co od něho lze po nástupu do úřadu očekávat? Bude skutečně tak razantní, jak sliboval v kampani? A v čem se jeho způsob výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit od toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová?

Myslím, že na tyto otázky by byl schopen odpovědět jenom on. A dost možná ani on ne. Během své kampaně se vymezil proti establishmentu velkých bank, korporací a médií. Ale s jeho zvolením nic z toho nepřestane existovat. Tyto nejsilnější a nejvlivnější instituce všech dob buď podcenily jeho kandidaturu, anebo nevěří, že by byl schopen nějak jejich vládu omezit. Přinejmenším od přelomu 70. a 80. let 20. století jim šli na ruku všichni američtí prezidenti, což se dá dokázat na vývoji příjmových a majetkových rozdílů v USA během těchto posledních desetiletí. 

Někteří komentátoři  prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“, či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo?

Vypadá to, že Američané jsou v šoku z vlny dezindustrializace, která u nich v rekordně krátkém čase proběhla. Ne všechna města dnes vypadají jako Detroit, ale přesun průmyslu do zemí s lacinější pracovní silou znamená pro americké zaměstnance konec snů o vstupu do středních vrstev. Když Američan přejde z automobilky pracovat do McDonalda, klesne jeho plat o zhruba dvě třetiny, přestává být schopen splácet hypotéku a jeho děti, pokud chtějí studovat, se musejí tvrdě zadlužit, aniž by měly jistotu, že studium dokončí. Tohle nemá s americkým snem společného už vůbec nic.

V  moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA, následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem? V čem konkrétně by byla, či naopak nebyla, taková inspirace přínosná?

Trump postavil svoji kampaň na kritice etablované politiky. U nás to samé udělal Andrej Babiš. Síla této strategie je v tom, že sbíráte body z každého průšvihu, kterého se etablovaní politici zprava i zleva dopustí. Problém je naopak v tom, že se nelze donekonečna tvářit jako revoltující prvek – když jste v nějakém systému už docela dobře zabydlen, máte v něm vliv a zodpovídáte za rozhodnutí v něm učiněná. Časem se prostě sami stanete etablovanou silou a někdo druhý a protisystémový začne sbírat body proti vám.

Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice?

Pro Michaela Žantovského možná skutečně jeho svět skončil. Netroufám si však hodnotit, zda je to pro ty ostatní dobře, anebo zle.

Od odpůrců Trumpa můžeme slyšet, že bude oslabovat NATO, soustředí se hlavně na vnitropolitické věci, Evropa zůstane sama a těžko bude čelit ruským hrozbám. Mají tyto obavy reálný základ? Měli bychom se začít obávat toho, že dojde k oslabení NATO?

Někde jsem četl, že Rusové jsou už tak drzí, že přisunují své hranice stále blíže a blíže našim tankům. Jsem z generace, která nezažila světovou válku. Můj otec mi vykládal, jak mu bylo v bunkru při bombardování Ostravy, matka byla nasazena v ozdravovně pečující o německé sirotky. Ty, kdo žvaní o nutnosti zvyšovat bojeschopnost a těší se na další frčky a politické ostruhy, bych poslal do první linie. Velice rychle by tam přišli na jiné myšlenky.