Jak hodnotíte policejní manévry, jež provázely návštěvu čínského prezidenta a které neměly obdoby při jiných významných státních návštěvách v minulosti?

Myslím, že policejní opatření byla naprosto nepřiměřená. Všichni viděli, jaká byla kvůli uzavírkám dopravní situace v Praze, ale nejvíc mne šokovalo, jakým způsobem policie zasahovala proti těm, kteří chtěli vyjádřit nějak svůj názor, ať už vyvěšováním tibetských vlajek, nebo na pokojném shromáždění na předem ohlášených místech. Ale to jim policie znemožnila, což považuji za naprosto bezprecedentní.

Nepamatuji se, kromě doby před rokem 1989, že by si tohle někdo dovolil. A jako právník musím říci, že je pro mne zejména nepochopitelné, jak je možné lidem znemožnit předem ohlášené shromáždění, kde chtějí vyjádřit svůj názor, na což mají podle ústavy právo. Domnívám se, že způsob, jakým policie postupovala, je naprostým popřením práva shromažďovacího, zakotveného v Listině práv a svobod. A je tam zakotveno právě proto, aby lidé mohli svobodně projevit svůj názor.

Ano, chápu, že to je názor, který by se zjevně čínské delegaci nelíbil. Já mám stejný názor jako protestující, protože si dobře pamatuji rok 1989, když jsme sledovali, jak v Číně byla krvavě potlačena demonstrace na náměstí Tchien-an-men. Víme, jak jsou lidé v Číně stíháni za politické přesvědčení, jak tam lidé mizí. Čína se nechová jako demokratický právní stát a občané tam nemají práva, která jsou pro nás normální. Myslím, že zrovna naše země, jež zažila totalitní systém čtyřicet let, by k tomu neměla mlčet. Určitě by neměla potlačovat projevy lidí, kteří chtějí dát svůj názor pokojně najevo tím, že se chtějí někde shromáždit.

Myslíte si, že by měli u soudu šanci lidé, pokud by žalovali jednání policie kvůli tomu, že jim bránila shromáždit se třeba na Hradčanském náměstí nebo že lustrovala a zadržela aktivisty s tibetskou vlajkou? A naopak nijak nezasahovala proti čínským vítačům, kteří napadali české aktivisty?

Pro mne je to připomínka dob před rokem 1989. Dokonce bych si troufla říci, že v roce 1989 po Palachově týdnu, který byl brutálně potlačen, se komunistické orgány snažily o další konfrontace, a víme, jak to dopadlo na Národní třídě. Od roku 1989 nepamatuji situaci, kdy by něco takového nastalo. A nezdá se, že by šlo o nějaký exces jednotlivce, který by zneužil svou pravomoc.

Vypadalo to na naprosto organizovanou věc, jejímž cílem bylo znemožnit shromáždění, na kterých by se mohl projevit nesouhlas s poměry v Číně, s potlačováním lidských práv, a znemožnit protesty aktivistům i dalším lidem, kteří vyvěšovali tibetské vlajky. Takže nešlo o ochranu veřejného pořádku nebo o bezpečí obyvatel, ale podle mého názoru je zjevné, že tady šlo o potlačení určitého názoru. A to je v demokratické společnosti nemyslitelné.

Zdá se, jako kdyby se náš stát snažil zavděčit čínským soudruhům, aby jim ukázal, že my si s protesty dokážeme poradit, jako si s nimi umějí poradit oni. Ale nevěřila bych, že na to naše orgány přistoupí, že vláda bude nečinná, že to dopustí prezident.