Na internetu jsem se dočetl, že vás srpen roku 1968 zastihnul v Anglii. Je to pravda?

Je pravda, že jsem v šedesátém osmém roce pobýval částečně v Anglii. Přesně jednadvacátého srpna jsem už ale byl ve Splitu. Tehdy jsem se vracel po měsíčním pobytu v Jugoslávii do Československa. V noci jsme spali ve vagonu a místní obyvatelé nás probudili s tím, že nás Sověti přepadli. Vydali jsme se na cestu do Československa, ale při maďarských hranicích nám lidé nabídli, abychom zůstali v Jugoslávii, protože v Maďarsku československé občany vysazovali a umísťovali v nějakých zařízeních. Do Československa jsem se proto vrátil pár dnů po zahájení okupace přes Rakousko. Přestože většina lidí mířila jiným směrem, já jsem se vrátil domů. Mohl jsem jít do Anglie za maminkou, která tam už delší dobu žila, měl jsem tam zázemí a přátele, ale nějak jsem cítil potřebu se vrátit do vlasti.

Muselo pro vás být docela těžké a drsné, když jste se v zahraničí dozvěděl, co se děje doma. Jak jste celou tuto nelehkou situaci prožíval za hranicemi?

Na jedné straně to bylo těžké, ale na druhé straně jsem měl v Jugoslávii úžasné zážitky, protože ti lidé tam k nám byli naprosto skvělí. Ať to byli Chorvati, Srbové nebo kdokoliv. Čechoslováky si z vlaku rozebrali, ubytovali nás u sebe doma a starali se o nás. A všichni nám říkali, kdyby Rusové páchli k nim, tak každý vytáhne zpod postele vintovku a budou se bránit. Potom nám dokonce místní dopravní společnost půjčila dva autobusy na přepravu do Rakouska. Z hranic jsme se pak dostali do Vídně, kde jsem byl ubytovaný v nějaké sokolovně.

Jak to vypadalo při cestě domů?

Od hranic jsem všude viděl Rusáky a byl jsem hrozně naštvaný. Kamarádi mne tahali zpátky z okna, protože jsem jim nadával, co tam dělají, a že jsou okupanti.

Žít v okupované zemi určitě nebylo snadné.

O rok později jsem byl i zatknutý. V šedesátém devátém do nás začali policajti řezat a chovat se jako hovada. Demonstrovali jsme před sovětským velitelstvím pro severní Čechy. Přijel tam na nás dokonce tank. Později to bylo hodně dramatické. Bylo to v době, kdy jsme vyhráli nad Sověty hokej.

Bylo možné před srpnem 1968 tušit, že k něčemu podobnému dojde?

Když jsem byl u maminky v Anglii, měl jsem tam přátele z univerzity. Už ve svých třiadvaceti letech jsem jim říkal, že nás Rusové nepustí. Oni mi tehdy argumentovali tím, že si to nedovolí. A já jim tvrdil, že neznají Sověty, Brežněva. Prostě nás nepustí, protože měli strach, že by se jim to rozložilo všechno. Je pravda, že na Západě jsme měli více informací než v Československu. Byly tam v novinách zprávy, jak se v Německu, Polsku i na západě Ukrajiny shromažďují velké jednotky. Nicméně Západ si myslel, že by to Moskva neudělala. Musím říct, že jsem ani tehdy nebyl velký nadšenec Dubčeka. Vadilo mně, že to zase dělají komunisté. Při jednáních Dubčeka s Brežněvem, který nebyl v podstatě žádný silný oponent Brežněvovi, bylo jasné, že na nás šlápnou.

Pokud jste toto vše tušil a měl informace, které v Československu nebyly, tak pro vás musel být docela velký vnitřní boj, jestli se vrátit do okupované země. Proč jste se nakonec vrátil?

Měl jsem trošku dilema. V Rakousku většina lidí žádala Němce, Rakušany, Angličany a Američany o azyl a já jsem se po pár dnech rozhodl, že se vrátím. Pravdou je, že moje tehdejší přítelkyně měla doma starou maminku, která tady už nikoho neměla. Já jsem ji v tom nechtěl nechat samotnou, tak jsme se prostě vrátili. Na druhou stranu je pravda, že já jsem měl zase maminku v Anglii.

Lze přirovnat tehdejší okupaci Československa s tím, co se nyní děje na Ukrajině, nebo tam jde o něco zcela jiného?

Expanze je stejná, ale není to o tom, že by měli Rusové obavy, že se jim něco rozpadne. Tady je opačná akcentace. Putin, bývalý komunista a kágébák, nyní hluboce věřící pravoslavný, což je ironie osudu, by chtěl stejně v bolševickém duchu jako jeho předchůdci vybudovat impérium. Gorbačov udělal konec Sovětskému svazu. Nicméně imperiální politika, ať Ruska nebo Sovětského svazu, je historická. Přece jen nelze popřít, že je to velký národ. Putin se samozřejmě nechce vzdát, protože síla Sovětského svazu tam ještě stále někde doutná. Co se týká armády a zbrojnosti, je to druhá potenciálně nejsilnější velmoc. Myslím si, že Putin nikdy nepřestal být bolševikem.

Ale už je i tam kapitalismus.

To jsou kecy, že tam mají nějaký kapitalismus! A jaký? Většina velkých firem je řízena buďto státem nebo oligarchy, kteří jsou pod Putinovým vedením. On je prostě totalitní, autoritářský vladař a také mu říkají Malý car. Jeho politika vede evidentně k tomu, že je expanzní. To, co udělal s Krymem, je expanze a vyloženě anexe.