Než budeme mluvit o rusko-ukrajinském konfliktu, mám aktuální otázku k dění v Izraeli, kde došlo k útoku proti vedení Islámského džihádu. Můžete nám k tomu něco říci?

 

Cílem této operace byli tři vedoucí osobnosti a plánovači posledních útoků na izraelské obyvatelstvo z teroristické skupiny Islámský džihád. Tato skupina je druhou nejsilnější islamistickou skupinou ve městě Gaza, které je pod kontrolou Hamásu. Jednalo se vlastně o tři souběžné letecké útoky, založené na precizních zpravodajských informacích. Dvou útoků v Gaze a jednoho v Rafáhu se souběžně zúčastnilo kolem čtyřiceti letadel, bezpilotních letounů a vrtulníků. Operace byla perfektně informačně zajištěna, dokonale naplánována a bezchybně provedena. Profesionalita při plánování a absolutní preciznost při provádění podobných operací je nezbytná. Vše bylo rozpočítáno doslova na vteřiny. Díky tomu v srdci jedné z nejhustěji osídlených oblastí na světě našli v rozmezí několika sekund svou smrt v utajovaných bytech tři aktivisté Islámského džihádu.

 

Měli bychom se z této operace nějak poučit? Je vůbec možné něco podobného uplatnit i tady u nás, v České republice?

 

Určitě se můžeme naučit tři věci. Za prvé, klíčové jsou informace. Podobné operace jsou především o tom že Izrael dokázal získat neuvěřitelně přesné informace a věděl všechno, včetně toho, kde je hlavní muniční sklad a výrobna raket, které byly zničeny prakticky ve stejný čas. K získání této schopnosti musíme investovat a zlepšit schopnosti všech českých zpravodajských služeb. Za druhé, potřebujete armádu, schopnou úspěšně provádět komplexní simultánní útoky, při nichž koordinovaně působí všechny její složky. Bez cizí pomoci, a také bez cizího souhlasu. Armáda musí zajistit vše, co vedení státu považuje za potřebné, aniž by to konzultovala s nerelevantními partnery. Česká armáda neustále konzultuje s Američany a nechává si od nich schvalovat všechna rozhodnutí. Česká republika tak vlastně předává americké armádě velení naší vojenské moci a rozhodování o jejích schopnostech. Je to neakceptovatelné a není to ku prospěchu ani české armády, ani občanů ČR.

 

To třetí a zároveň nejdůležitější, co se můžeme naučit, je spolupráce mezi vládnoucí koalicí a opozicí během krizových situací. V českých podmínkách to zní neuvěřitelně, ale právě v tom spočívá síla Izraele. Pro jednání, schvalování a řízení izraelská vláda použila všechny schopné mozky, které má k dispozici, a to včetně lidí, kteří ještě nedávno demonstrovali proti ní a premiéru Netanyahuovi. Kdy uvidíme takovou spolupráci v České republice? My jsme přece také v krizové situaci, proč tedy nejedná koalice s opozicí o řešení problémů? Současná vládní koalice navíc umlčuje všechny, kteří nejsou její součástí a není ochotna naslouchat jejich názorům. To je pro nás moc špatné. Příslušníci opozice i lidé, mezi něž počítám i sebe, kteří sice mají k současné situaci co říci, ale mají jiný než „oficiální“ názor, nemají sebemenší možnost s vládou byť jen diskutovat. Naše názory a rady jsou cenzurované a ignorované.

 

Já osobně mám výjimečné zkušenosti a skvělý přístup k informacím díky kontaktům v Izraeli, o kterých se lidem na ministerstvu obrany nebo na Hradě ani nesnilo. Přesto nemám sebemenší možnost představit vládě mé názory nebo strategii a ignoruje mě i většina medií. Důvodem je samozřejmě fakt, že mám odlišné názory. Nesouhlasím například s postojem vlády ke konfliktu na Ukrajině a vím, že USA tam uplatňují velmi špatnou strategii. Něco takového v Izraeli během krizových situací prostě neexistuje. Všichni relevantní odborníci společně aktivně plánují a řídí vojenské a zpravodajské operace a díky tomu má vláda jejich plnou podporu. U nás, i kdyby šlo o naši existenci, nevidím sebemenší možnost, že by vláda byla ochotna naslouchat lidem jako jsou Foldyna, Kobza a další, kteří skutečně mají kvalitní informace a jiný úhel pohledu. Jenom proto, že nejsou „na správné straně“. Důvodem, proč má současná česká vláda jen omezené a jednostranné informace, je výběr jejich poskytovatelů výhradně podle kritéria „správnosti“ názorů. Proto také nemůže chytře a strategicky rozhodovat a jednat. A my ostatní jsme slabší a totálně rozdělení kvůli její aroganci, egu a špatné strategii.

 

Všichni jsme slyšeli Prigožina. Veřejně a dost vulgárně napadl ministra obrany ruské armády Šojgu, náčelníka generálního štábu Gerasimova i celé ruské ministerstvo obrany a řekl, že do 10. května vyvede své vojáky z Bachmutu. Pak se ale všechno změnilo. Média píší, že to je ruská příprava na porážku. Jak se na tuto situaci díváte vy?

 

Válka na Ukrajině se změnila v chronickou a dlouhou válku. Přesně to ale ruská armáda potřebuje, protože ví, že má lepší rezervy, více lidí, zbraní, munice a celkově lepší dech. Ruskou strategií je zničit Ukrajinu jako stát a učinit ji bezvýznamnou, a zároveň pomalu, ale jistě uvádět NATO a zejména USA do větších a větších problémů. Čína, Írán a místní průmysl se starají o dostatek zbraní, které Rusko potřebuje k vítězství.

 

Očekává se protiútok ukrajinské armády. Západ i ukrajinské vedení byli tak hodní, že Rusko varovali a dali mu čas na přípravu. Ve válce je výhodnější být napadeným, neútočit proti připraveným útočníkům, přejít do obranného režimu, nechat nepřítele, aby se vyčerpal, pak zaútočit a zničit ho. K omezení ztrát evakuujete civilisty, vyměníte a stáhnete nejlepší vojáky do týlu, omezíte množství munice na předním okraji a většinu ponecháte mimo dosah nepřátelských zbraní. A přesně to dělá ruská armáda. Evakuuje civilisty, chtěli také odsunout kvalitní bojovníky Wagnera a v oblasti ponechat jen málo munice. To všechno dává smysl. Hlavním důvodem je snaha zakrýt fakt, že ruská armáda chce Ukrajince vlákat do pasti a zničit je.