Rozumíte tomu, co se děje na politické scéně tři měsíce před parlamentními volbami? Všem se totiž zřejmě ježí vlasy na hlavě z toho, že by je mohl Andrej Babiš a jeho hnutí ANO převálcovat a tak dělají, co mohou. TOP 09 a Bursíkova LES se dohodly na spolupráci pro volby a vytvoří společnou kandidátku, a lidovci se zase dali do holportu se Starosty. Napřed vytvořili koalici, ale nakonec od toho couvli a STAN vyzvali, aby jeho zástupci vstoupili na kandidátky lidovců... O čem to vypovídá?

Většina parlamentních stran ztrácí na oblibě. Voliči jsou nespokojení se situací u nás. Cítí, že u stávajících stran nemají zastání, že nenaplňují jejich potřeby a těmi jsou především bezpečí a blahobyt. Evropská unie a NATO se pro nás stávají nebezpečím, aniž by na to parlamentní strany patřičně reagovaly. Mnoho voličů se obává, že tyto strany nesplní své volební sliby. Mají zkušenost, takže se obávají oprávněně. Hledají alternativu, nové neokoukané tváře. Navíc česká politika ztratila pravo-levé rozhraní, všechny strany se cpou do jakéhosi politického středu.

No a na scéně je hnutí jednoho muže, který slibuje „řídit stát jako firmu“ a to se mnoha lidem líbí jako cesta z marasmu. Navíc pan Babiš nikdy neformuloval veřejně své strategické cíle, takže lidé do programu hnutí ANO transponují své vlastní představy a touhy. Nevšímají si, že Babišovu politiku dělají jeho ministři a europoslanci.

Například europoslankyně Jourová zaujímá v Bruselu stále postoje, které nás doma poškozují a ohrožují, a doma, když se má zpovídat, se snaží v tom nějak bruslit. Babišova politika je přece přípravou války (Stropnický), politikou nemohoucnosti soudního systému, na který silně působí vnější politické a ekonomické vlivy a absentuje nezávislá soudcovská samospráva (Pelikán), je to protidemokratická politika vylučování veřejnosti ze spolurozhodování o věcech veřejných (Šlechtová).

Lidé prostě nevnímají, že stát není žádná firma a že Babišem proklamovaná vize fungování státu má obdobu v italském fašismu. Musím připomenout i europoslance za ANO. Ti jsou také Babišovou vizitkou. A ostatní strany vidí, že jim Babiš odsává voliče, zprava i zleva a zkoušejí tomu čelit. Zkoušejí se spojovat, na koalice nemají sílu, tak aspoň přibírají ty druhé na kandidátky. Myslím, že většina voličů bude po volbách opět zklamaná a jejich frustrace se ještě prohloubí.

Režisér a dokumentarista Václav Dvořák. (Foto: Hans Štembera)

Jak se vám vůbec líbí vytahování „starých“ politiků a přežilých, leckdy neúspěšných politických stran (podobně jako LES ) do volebního zápasu? Copak není na politické scéně žádná osobnost, která by dokázala voliče jasně oslovit, jako se to podařilo politikům v první polovině devadesátých let? Všimněme si, jak jsou mnozí z nich dnes stále zváni před kamery jako „odborníci“...

Je to odraz faktu, že neprobíhá veřejná politická diskuse, ze které by se generovaly nové osobnosti. Většina stran nemá zpětnou kontrolní vazbu na své voliče a myslím, že ani o mínění voličů nestojí. Je to určitě tím, že stranické sekretariáty musí upřednostňovat přání svých sponzorů a na voliče pak už nezbude. To je průvodní jev zastupitelské demokracie ve společnosti, které vládnou peníze. Politické strany jsou u nás firmami na vydělávání peněz a voliči ve své většině si to bohužel nechají líbit. Pravda, nabídka alternativ také není nijak velká.

A co se týče televizí – většinu z nich ovládají političtí aktivisté a podle toho to také vypadá. Recyklace omletých „osobností“, politická zombie vydávaná za odborníky jako příprava pro návrat do politiky. Myslím, že je to marná snaha. Ti lidé už jednou ztratili kredit a většina z nich na nový kredit prostě nemá. Oni totiž zpívají staré písničky, které vyšly z módy a lidé chtějí slyšet něco kloudného a rozumného o migrantech, o sociálních rozdílech, které se zvětšují, o chystané válce, do které jsme vtahováni, o ekonomickém soužití s východem Evropy a s Asií, jak reagovat na nové výzvy, jak dostat stát a českou společnost z područí silných, kteří nás zneužívají.