Už pátým rokem vedete Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Co berete jako hlavní smysl existence institutu?
Aspektů, které mám na mysli, a cílů, kterých chci dosáhnout, je více. Ale možná vás překvapí, že za vůbec nejdůležitější považuji to, že ústav svojí koncepcí a postavením má šanci trochu změnit naše školství, tedy zaběhlé poměry v něm. Role univerzity je totiž i ve výzkumu a v poskytování výsledků výzkumu průmyslu tak, aby naše ekonomika měla z čeho čerpat. Univerzity se musí připravit na transfer know-how do průmyslu. A takovéto ústavy se začínají ve světě objevovat. Ústavy, které spojují výzkum s přenosem výsledků do průmyslu. Přitom jsou atraktivní pro mladé lidi a doplňují jejich výuku, je tu možné psát diplomové i dizertační práce.
Hlavní cíl vidím v tom ukázat, že i v našich poměrech lze přijít s novou myšlenkou a lze začít budovat univerzity směřující svou koncepcí k moderním vysokým školám. To nám v důsledku přivede mladé talentované lidi, kteří se tu vychovávají a připravují na své budoucí povolání v zajímavém prostředí. Přivádíme zpět ze zahraničí špičkové české odborníky, pro které je zajímavé pracovat v mezinárodně srovnatelném prostředí a být přitom doma. Pracovní podmínky jsou podobné jako v cizině, navíc tu nejsme jenom pro Česko, napojujeme se na svět. Náš vysokoškolský ústav je určen hlavně k realizaci výzkumu, což je spojeno s výchovou doktorandů, s výchovou špičkových studentů, kteří se mohou zapojit do výzkumu.
Pro úspěch průmyslu bude důležité, jak dokáže využívat poznatků čtvrté průmyslové revoluce, tedy Průmyslu 4.0. Kam se od veletrhu v Hannoveru 2013, kdy se o Průmyslu 4.0 začalo intenzívně mluvit, posunul?
V průmyslu, a to platí o Německu i o nás, se začínají myšlenky přeměňovat v reálná řešení. Vidíme, že vzniká čím dál tím víc automatizovaných linek, které už odpovídají principu Průmyslu 4.0. Do průmyslové výroby se zavádějí – a v Česku poměrně masívně – kolaborativní roboti. Tedy takoví roboti, kteří jsou schopni spolupracovat s člověkem, vnímat jeho přítomnost i s ním spolupracovat při montáži složitých zařízení. Je patrné, že firmy začínají přemýšlet nad zpracováním veškerých dat, která získávají z výrobních procesů s cílem tyto procesy optimalizovat. Všechno tohle dává průmyslu určitou vizi, nejen v Česku, ale i v Evropě, kudy jít, kam nasměrovat své úsilí, kde se rozvíjet.
Co charakterizuje druhou fázi, do níž Průmysl 4.0 už vstoupil?
Druhá fáze především znamená masívnější využití umělé inteligence. Dnes už víme, jak stroje pospojovat, víme, jak je automatizovat. A v té druhé fázi chceme z dat, která vytěžíme, hledat cesty, jak celé procesy optimalizovat. Posunujeme se od chytré výroby k výrobě jako službě, kdy už výrobní lince řekneme: „Hele, pozoruj výrobní procesy a zkus nastavovat své parametry tak, abys za půl roku vyráběla o pět procent rychleji.“ A učící se softwarové systémy spojené s výrobní halou vyhodnocují všechno, co se děje, kde vidí možnost něco zrychlit, něco posunovat jinak než dosud, tak se snaží vše optimalizovat a navrhovat řešení.
Tomu se říká druhá vlna. Předpokládá se, že ve třetí fázi se budou továrny propojovat navzájem. Už spolu nebudou komunikovat stroje v továrně, ale bude fungovat třeba dodavatelský řetězec či dodavatelská síť, kde se budou výrobci obdobného charakteru mezi sebou dohadovat, jak optimálně vyrobit něco, co zákazník požaduje. Už opravdu půjde o sdílení strojů, výrobních hal, čili o sdílenou výrobní ekonomiku.
Jak to vypadá se zaváděním výsledků výzkumu v rámci čtvrté průmyslové revoluce do praxe?
Kupříkladu náš institut má nějaké know-how, které umožňuje řešit konkrétně problém zpracování dat v podniku určitého typu. Tohle know-how můžeme použít opakovaně a poskytnout ho více podnikům. Ale potřeby firem jsou velké, a to sami nemůžeme zvládat. Řadu řešení vyvíjejí buďto inženýrské nebo softwarové firmy, které ho pak nabízejí ostatním. Vzniká tu a rozšiřuje se průmysl implementátorů, pomocníků, vznikají celé firmy, které chtějí pomáhat zajímavé systémy zavádět.
Proto bylo založeno tzv. Národní centrum pro Průmysl 4.0, což není nic jiného než prostor, kde si celá odborná komunita vyměňuje informace. Jde o velké výrobce, ale jsou tam i malé a střední firmy, ať už informatické nebo ty, které vyrábějí. Jsou tam sdružení, například Svaz průmyslu a dopravy, Středočeské a Jihomoravské inovační centrum, Hospodářská komora, univerzity. Všichni ti se pravidelně scházejí na jednáních či workshopech k jednotlivým tématům. A tak se firmy, školy i sdružení navzájem informují, co kde je a mohou mezi sebou uzavřít dohodu o dodávce, o zkoušení nebo o čemkoli jiném.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník