V Poslanecké sněmovně se nedávno odehrála divadelní etuda, když byla svolána schůze o bezpečnostních hrozbách a výrocích Andreje Babiše. Jak ji jako divák hodnotíte?

Jako bývalý poslanec a předseda jednoho z poslaneckých klubů jsem to sledoval s velkými rozpaky. Šlo o snahu vládní koalice překrýt všechny její domácí i zahraniční problémy svoláním mimořádné schůze. Na začátku avizovala, že to bude o Andreji Babišovi, pak se to změnilo na bezpečnostní hrozby České republiky a při pečlivém poslechu podle mě opozice naložila vládě. Ukázalo se, že bezpečnostní hrozbou nebyl e-mail Andreje Babiše, ale máme zde vládní problémy. Například s tím, že ve vládě máme hnutí Starostové a nezávislí (STAN), kde je na spadnutí soudní proces v kauze Dozimetr. Vláda také na začátku ukrajinského konfliktu v zásadě doporučila zablokovat řadu internetových webů s údajným poukazem na bezpečnost, nicméně Městský soud v Praze před několika týdny rozhodl, že šlo o protizákonný zásah, který neměl oporu ani v evropském právu. Takže se ukazuje, že je vláda na štíru i s obranou svobody slova.

Dokud bude tedy tato vláda vládnout a bude mít ve Sněmovně většinu 108 hlasů, tak si může odhlasovat i to, že v poledne je tma, že je ve stínu 45 stupňů Celsia, ale s realitou to nemá nic společného.

Vláda odmítla i jednání se Slováky. Není to na pováženou?

Zmrazení československého vládního dialogu považuji za největší přešlap v zahraniční politice naší vlády. Za posledních třicet let československých vztahů to nemá obdobu. Roberta Fica si ale vláda vybrala jako náhradní terč, protože by chtěla ovlivnit slovenské prezidentské volby. Hned poté, co vláda rozhodla o zmrazení vztahů, přijala šéfa hnutí Progresivní Slovensko Michala Šimečku, který v tamních volbách prohrál. Přitom se mu dostalo přijetí jako slovenskému premiérovi. Je to chyba a doufám, že vláda uzná, že to bylo mimo a vztahy se na vládní úrovni vrátí co nejdřív do normálu.

Nicméně mezi lidmi to, co chce Fiala, nehraje roli. Jde o lidské, rodinné i pracovní vztahy, v nichž se naštěstí nic nemění. Prostě československé vztahy zůstanou naprosto unikátní, protože nemají ve světě obdobu. Ale česká vláda si udělala jednu z dalších ostud.

V prezidentských volbách na Slovensku se do druhého kola dostali Ivan Korčok a Peter Pellegrini, přičemž první získal víc hlasů. Neuškodilo Pellegrinimu, že je ještě relativně mladý?

V Česku jsem opakovaně při prezidentských volbách říkal, že touto funkcí má politická kariéra vrcholit, nikoliv začínat. Tady se o to kdysi pokoušel Jiří Dienstbier mladší. Tehdy se mu to nepovedlo a porazil ho Miloš Zeman. Teď máme na Pražském hradě generála Petra Pavla, který má sice za sebou bohatou vojenskou kariéru, ale minimální politickou. Je to vidět a je škoda, když se prezident republiky teprve učí domácí a zahraniční politiku.

Zpátky na Slovensko. Myslím si, že Peter Pellegrini je zkušený matador z hlediska slovenské domácí politiky. Zná exekutivu, byl ministrem. Zná parlamentní práci, je předsedou Národní rady Slovenské republiky. A tak mi přijde logické, že by mohl dostat důvěru Slováků. Přeji mu ji. Myslím si, že by byl důstojným slovenským prezidentem. Bude jako Robert Fico důsledně hájit slovenské národní zájmy a dobře reprezentovat Slovensko navenek. Taky věřím, že přispěje k tomu, že se i československé oficiální vztahy vrátí tam, kam patří. Takže na nejlepší úroveň.

Měli bychom vyslat vojáky na Ukrajinu, jak připustil právě náš prezident Pavel?

Nejen Petr Pavel, ale celý současný establishment České republiky patří k největším jestřábům z hlediska rusko-ukrajinského konfliktu. Aby bylo jasno, Rusko zaútočilo na Ukrajinu v rozporu s mezinárodním právem a je z tohoto pohledu agresor. A teď to nebude adorace Putina! Nicméně se ukazuje, že vojenské řešení i s mohutnou podporou ze zámoří a Evropy šturmovanou Českem a Polskem se ztrácí a konflikt zamrzl. Hrozí spíše to, že půjde o vleklou válku, v níž budou každý den umírat nevinní lidé na obou stranách, ať už civilisté nebo vojáci.

A strana Právo Respekt Odbornost (PRO) i já se domníváme, že řešením by mělo být příměří a trpělivé jednání o míru. Je také jasné, že konflikt má nějaké kulisy a nevznikl izolovaně. Skončilo jaltské uspořádání světa po druhé světové válce, skončilo bipolární dělení světa, a když zmizela Železná opona, tak se vedla neformální jednání mezi USA a SSSR. Ti, kteří se jich zúčastnili, říkají, že součástí debat bylo ujištění pro tehdejší Sovětský svaz, že se NATO nepřiblíží k jeho hranicím. V té době byla zrušena Varšavská smlouva a následovala řada dalších jednání. Sovětský svaz se rozpadl, nastoupilo Rusko. Byly tady Minské dohody a spousta dalších věcí.

Myslím si, že je jasné, že se o slovo hlásí globální velmoci. Hlásí se USA, Čína, Indie, Rusko a hlásí se také Evropa. Byl bych velmi rád, kdyby Evropa byla silným globálním hráčem, ale mám spíš pocit, že dámy a pánové z Bruselu svaly ukazují dovnitř vůči členským státům než navenek. Tu na Maďarsko, tu na Slovensko. Osobně jsem hlasoval pro vstup Česka do EU před dvaceti lety, ale dnes je EU bohužel někde jinde. Možná v hlavách některých se začíná přetvářet v Evropský svaz, ale to už tady bylo. Soudruzi před listopadem 1989 jezdili do Moskvy pro instrukce. A já bych nerad, aby jakákoliv další politická reprezentace našeho státu musela jezdit do Bruselu, do hlavního města Evropského svazu, pro nové instrukce.