Podle marketéra Martina Jaroše je tato krize i příležitostí některé věci vylepšit. Jaroš sepsal 12 bodů, mezi kterými je na 2. místě uveden návrh, aby bohatí platili výrazně větší daně (i procentuálně, nejen absolutně). On sám se k tomu prý hlásí. Je to dobrý a realizovatelný nápad? A ti bohatí, nevzali by pak spíše „kramle“ jinam? Pro ně nebude problém si zařídit občanství v daňovém ráji...

To jsou takové obecné fráze a floskule. Říkat, že krize je příležitost, zní dobře, ale nikdo se z toho nenají. Pan Martin Jaroš má politické ambice. Říká líbivé řeči a snaží se tím vlísat do přízně lidí. Ve skutečnosti to však zřejmě nebude mít moc dobře promyšlené. Myslím, že by marketéři neměli měnit daňový systém. To je práce pro ekonomy.

V evropských zemích se kvůli zastaveným ekonomikám začalo propouštět a už se diskutuje o opatřeních, která by bylo dobré zavést. Jedním z návrhů je idea tzv. nepodmíněného příjmu, tedy zjednodušeně řečeno, každý občan by dostával určitou finanční částku „za nic“. Je to podle vás rozumný nápad, třeba jako dočasné opatření? K čemu by to vedlo?

Je to nesmysl. Sociální systém by měl motivovat k brzkému návratu do práce. Měl by fungovat jako trampolína. Nepodmíněný příjem by fungoval obráceně jako duchna. Lidé by si zvykli dostávat peníze jen tak a už by se jim do práce zpátky nechtělo. Nakonec by na to doplatili poctiví a pracovití lidé.

Čeští živnostníci od státu dostanou 25 tisíc korun za období do 30. dubna. V řadě zemí EU je ale pomoc státu živnostníkům výrazně vyšší. Je podle vás nutné otevřít diskusi o další pomoci pro OSVČ? Jakou by měla mít případně formu? A můžeme očekávat, že vláda pod tlakem opozice nakonec třeba ještě nějaké peníze rozdá?

Živnostníci dostali jen drobné, aby neremcali. Nejvíce peněz půjde do velkých firem. To je špatně. Nakonec mnoho živnostníků skončí a jejich část trhu převezmou velké firmy.

Patnáct miliard eur. Takovou částku Evropská unie, dle předsedkyně Evropské komise, sežene a zašle partnerům po celém světě. Ursula von der Leyen mluvila především o Africe. „Potřebují naši pomoc, aby zpomalili rozšiřování viru, tak jako jsme pomoc potřebovali my,“ pravila. Co na tento krok říkáte? Může si EU dovolit rozdávat takové částky za své hranice?

Nejprve bychom si měli vyřešit problémy doma, až potom bychom měli pomáhat ostatním. Zároveň by si politici v Evropské unii neměli stěžovat, že mají k dispozici málo peněz, když je pak posílají do Afriky. Kdyby lidé rozdávali peníze, tak jako politici, tak by chodili o žebrácké holi.