Přirovnání ke karibské krizi pokládám za nesmírně přehnané. Nevěřím, že by něco podobného pronesl někdo, kdo situaci v roce 1962 sám prožil. Tehdy se naprosto vážně čekalo, že každou chvíli vystartují nukleární rakety, které zabijí miliony lidí. To, co se děje nyní, je ale o několik řádů méně závažné. Vyšší napětí mezi Západem a Moskvou ještě neznamená, že by zítra měla propuknout třetí světová válka. Úder, který teď USA, Británie a Francie provedly v Sýrii, sice byl rozsáhlejší než ten americký v loňském roce, ovšem pořád šlo o relativně velmi omezenou akci proti několika cílům. Kromě zničení konkrétních objektů to byla také (nebo spíš hlavně?) vyslaná jasná zpráva.

Je zajímavé, že Trump několik dnů mlžil, bylo zmíněno také nevojenské řešení, skoro se zdálo, že žádná akce neproběhne, ale potom odstartovaly Tomahawky. Trump opět předvedl svou schopnost znejistit soupeře a blufovat. Rusko útok samozřejmě odsoudilo, ale zdůraznilo, že se žádná americká střela nepřiblížila k ruským základnám v Sýrii, navíc byl Kreml o cílech předem informován. Obě velmoci proto i navzdory neshodám projevily ochotu omezit riziko další eskalace konfliktu. Těžko předpovídat, co bude dál a zda se USA skutečně budou ze Sýrie stahovat, jak Trump naznačil, ale každopádně čekám, že v některých oblastech Sýrie mohou boje pokračovat možná ještě i celé roky.

Václav Klaus minulý týden prohlásil, že jsme na prahu nové studené války. Jaký je váš názor?

Ve světě existuje soupeření velmocí a jeho intenzita oproti minulým dvěma dekádám narůstá, to je nesporné, ale termín „druhá studená válka“ podle mě není namístě. Soupeření velmocí o území, trhy, suroviny či prestiž není nic nového, to je geopolitický axiom. Svět takhle funguje už několik století. Studená válka reprezentovala značně specifický případ tím, že to soupeření dvojice velmocí, resp. dvou bloků, mělo primárně ideologický motiv. USA a SSSR chtěly šířit ideologie s globálním rozsahem, na jedné straně to byla kombinace demokracie a kapitalismu, na druhé straně diktátorský model státního socialismu. Obě supervelmoci byly ochotny udělat v zájmu ideologií i kroky, které z hlediska racionální politiky nedávaly mnoho smyslu.

Ovšem v dnešním soupeření USA, Ruska, Číny a řady dalších mocností nemají ideologie téměř žádný význam. Putinovo Rusko nechce svůj politický model kamkoli „vyvážet“ a ani Donald Trump nejeví zájem o „export demokracie“. Vracíme se vlastně ke staré geopolitice, kde jde hlavně o racionální zájmy. Pokud to mám k něčemu přirovnat, tak zřejmě ke „koncertu velmocí“, který existoval zhruba mezi roky 1815 a 1914 a ve kterém také různé mocnosti soupeřily o teritoria, kolonie a zdroje, kdežto ideologie v tom nehrály žádnou roli.

Vojenský analytik Lukáš Visingr.

Vztahy Západu s Ruskem se dost zhoršily po otravě dvojitého agenta Skripala a jeho dcery. Jak vidíte tento případ?

Nápadně mi to připomíná větu z jednoho starého protokolu Veřejné bezpečnosti: „Viník nebyl nalezen, proto byl určen.“ Od počátku se mi nechtělo věřit, že by to byla akce ruských tajných služeb, protože Kreml k tomuhle zkrátka neměl motiv. K čemu by jim bylo zabít Skripala teď, a to ještě takhle nápadným a ve výsledku takřka amatérským způsobem? Zároveň ale nevěřím na nějakou provokaci západních zpravodajských služeb, byť nepochybné je, že řadě politiků a médií na Západě ta situace přišla velmi vhod.

Ze všech teorií, co se zatím objevily, mi připadá nejlogičtější ta, kterou v Parlamentních listech popsal Štěpán Kotrba a podle které to spáchala nějaká skupinka vysloužilých zpravodajských důstojníků, kterým šlo hlavně o osobní pomstu. Skripal svým přeběhnutím určitě překazil spoustu velkých kariér a někteří lidé zřejmě nechtěli odpustit či zapomenout. Dokonce i velmi složité bojové chemické látky lze v malém množství vyrobit v zásadě i doma či ve školní laboratoři. Pár gramů nervově paralytické látky je zkrátka něco jiného než pár tun.

Každopádně si musíme pamatovat, že v téhle kauze mají roli nejvyšší politické kruhy, zpravodajské služby a ruská emigrace, která je koneckonců často napojená na organizovaný zločin, takže je pravděpodobné, že celou pravdu nebudeme znát nikdy a že ještě za deset let se kolem toho budou spřádat konspirační teorie.