V Evropské unii v posledních dnech zaznívají hlasy o tom, že sedmadvacítka musí předvést „energetickou solidaritu“ a pomáhat si při nedostatku plynu. Očekáváte na základě zkušeností z minulosti, že si členské státy budou takto pomáhat i na úkor vlastního pohodlí?

Odpověď na vaši otázku už přinesl život. Všechny státy EU, které mají zajištěny vlastní zásoby plynu, se dělit odmítly. Nijak se jejich politikům nedivím, protože to, co Evropská komise považuje za „energetickou solidaritu“, spíše připomíná principy válečného komunismu. Ten také prosazovali rudí komisaři. Řekl bych, že to mnohé vypovídá o ideových kořenech a praxi Evropské unie.

Místopředseda EK Timmermans kromě toho tvrdí, že nedostatek plynu by měl být impulzem k dalšímu urychlení evropského projektu dekarbonizace. Co na to říci?

Pan místopředseda je učebnicovým příkladem fanatika, který po zjištění, že jeho návrhy vedou ke katastrofě, nikdy neuzná svou chybu, ale naopak dojde k závěru, že je to způsobeno jejich liknavým prosazováním. Proto na energetickou krizi způsobenou gryndýlem zná jediný lék – více gryndýlu!

Českým internetem koluje video z Evropského parlamentu, kde Petr Fiala pokorně poslouchá předsedu frakce ALDE Verhofstadta, žádajícího zrušení práva veta pro členské státy slovy „chovejte se jako Václav Havel“. Tlak na omezení práv členských států ve jménu jednoty a „světové role“ EU stále více stoupá. Mají se občané obávat, že se bude rozhodovat o nás bez nás?

Po pravdě řečeno chápu, proč Verhofstadt tlačil právě na Petra Fialu. Ten by se právo veta nikdy použít neodvážil, takže by mohl souhlasit s tím, aby se takový nepotřebný instrument zrušil. O nás bez nás se již nějakou dobu rozhoduje, ovšem současná vláda to prosazuje jako svůj základní politický program. Příkazy odezírá Bruselu přímo ze rtů.

Hlavním důvodem, který k těmto úvahám vede, je víra, že efektivnější Evropa bude významnějším světovým hráčem. Není tato vize s ohledem na politickou i ekonomickou realitu Evropy až příliš pošetilá?

V čele Evropské unie dnes stojí generace politiků, kteří kvůli své ideologické megalomanské zaslepenosti Unii (a vlastně celou Evropu) vedou k asistované sebevraždě pod záminkou záchrany planety. Ochotně jim s tím přímo pomáhají Spojené státy, nepřímo Čína a Ruská federace.

Když už mluvíme o světovém uspořádání. Hodně se mluvilo o tom, že USA, Rusko, Čína, EU a případně další možnosti vytvoří na světě multipolární uspořádání. Jenže v posledních týdnech to spíše vypadá, že se svět koncentruje do dvou bloků – „Západu“ tvořeného NATO, EU nebo G7 a zbytku světa, sjednoceného v klubu BRICS. Nesledujeme tu zárodky nové světové bipolarity?

Odpověď na vaši otázku si vyžádá širší objasnění, proč k přeformátování světa dochází. Po dobu dvou generací si nejvyspělejší státy (či chcete-li kolektivní Západ) zvykly na to, že vše, co souvisí s reálnou ekonomikou (dodávky surovin včetně energetických, výroba zboží), dodává globální vesnice zahrnující země BRICS. Západ si ponechal vývoj technologií a hlavně dolar jako rezervní světovou měnu podloženou vojenskou silou Spojených států.

Loňský ostudný úprk z Afghánistánu a zvláště pak neuvěřitelná rychlost, s níž země NATO dokázaly samy sebe odzbrojit dodávkami zbraní a munice na Ukrajinu, vedl země BRICS ke snahám vymanit se z područí Západu. Iniciátorem tohoto procesu je Čínská lidová republika, která již úspěšně kolonizovala Afriku a znovu vytvořila levicovou, ba přímo rudou Jižní a Střední Ameriku.

Současná bipolarita zatím nemá ideologické pozadí. V zásadě jde o spor mezi producenty a dodavateli surovin s největšími konzumenty. Již první náznaky důsledků omezení dodávek ruských energetických surovin do východní poloviny EU ukazují, koho ta konfrontace více poškozuje.

Dalo by se alespoň v rámci tohoto „Západu“ hovořit o rovnoprávném postavení USA a EU?

Obávám se, že Spojené státy kvůli snaze nalézt nové odbytiště pro svůj břidlicový plyn ekonomicky likvidují svého jediného přirozeného spojence – Evropskou unii. Toto pojetí rovnoprávnosti považuji za poněkud nešťastné.

Co říkáte na nejnovější vývoj války na Ukrajině? Je reálný zvrat a protiofenziva, o které pravidelně mluví prezident Zelenskyj?

Možné je všechno. Ovšem dosavadní průběh války spíše svědčí o tom, že pro Kreml představuje Ukrajina vojenský polygon využitý pro tři účely. Prvním je likvidace zbraní a munice z dob Sovětského svazu, což se již podařilo. Na to navazuje vyzkoušení nových generací výzbroje v bojových podmínkách. Třetím cílem je získání zkušeností s moderními západními zbraněmi a taktikou. Nesmíme zapomínat na to, že ruský vojenský kontingent nasazený na Ukrajině je relativně malý, asi 150 000 mužů. Mají jej doplnit dobrovolnické prapory vytvářené po ukrajinském vzoru asi v 80 regionech Ruské federace.

Premiér Fiala se účastnil konference v Luganu, kde se již domlouvala poválečná obnova Ukrajiny a Česku byla „přidělena“ Luhanská oblast. Není to trochu předčasné?

Rusové mají úsloví o dělení kůže medvěda, který ještě běhá po lese. Při obnově Ukrajiny nepochybně pomáhat budeme, ale asi jinde než v Luhansku.

Kde jsou podle vás další potenciálně „krvavé“ regiony, kde by mohla propuknout konfrontace?

Balkán, Kavkaz, Podněstří, střední Asie.