Pane řediteli, co se týče Íránu a krize po zabití generála Sulejmáního, existuje vůbec jednotný postoj české zahraniční politiky? Zazněla různá vyjádření a vůbec první byl paradoxně ministr kultury…

Ano, pan ministr Zaorálek byl s komentářem k této události nejrychlejší, ale na druhou stranu, pro mě je důležité stanovisko, které řekne prezident republiky, předseda vlády a ministr zahraničních věcí. Tam si troufám říct, že hlas je poměrně jednotný a vyzývá ke zklidnění situace a hledá se cesta k tomu, jak do vyjednávání zapojit EU. Prezident i premiér v tom mají jednotnou pozici. Je dobře, že jsme se nevyklonili na jednu ani druhou stranu a udržujeme si pozici mezi tím. Česká zahraniční politika by neměla mít ambice urovnávat vztahy mezi Spojenými státy a Íránem.

Řada lidí byla překvapena vyjádřením Karla Schwarzenberga, který se ostře pustil od USA a mluvil o porušování mezinárodního práva a zločinu Donalda Trumpa. Co jste na to říkal?

Také mě to překvapilo. Zvláště mě překvapila razance toho vyjádření. Podíváme-li se na celou věc z titulu mezinárodního práva, pak sice není přípustné vraždit druhého nebo třetího nejvyššího představitele státu na území třetího státu tímto způsobem, jenže mimořádná situace vyvolává mimořádné prostředky. Od toho je zde mezinárodní společenství, aby to případně odsoudilo. Máme OSN i další formáty, kde by se to dalo diplomaticky řešit. Připouštím tedy, že mě razance vyjádření pana Schwarzenberga překvapila.

Pokud jde čistě o postavu generála Sulejmáního, lze jasně říci, zda z pohledu našeho nebo, řekněme, z pohledu západního světa šlo o pozitivní, či negativní postavu?

Z pohledu západního světa to byla jednoznačně negativní postava. Z pohledu světa Středního východu to pro mnohé byl opravdu hrdina. Bojoval proti Islámskému státu, to je fakt. Íránské milice podobně jako Kurdové nebo ruští vojáci se podíleli na porážce ISIS. Na druhou stranu Sulejmání skutečně podle mých informací chystal útoky na další americké cíle, byť to teď zase ministr obrany USA popřel. Nějaká úvaha tam prostě byla. Sulejmání se podílel velkou měrou na tom, co se dnes děje v Jemenu, organizoval to. 

Podívejte se zpětně na aktivitu Íránu ve věci vměšování se do záležitostí okolních států, počínaje Sýrií a konče Jordánskem. Tohle bylo nejvíce zřetelné právě za období působení Sulejmáního. Byl velmi silný, říkalo se, že jako jediný má přímý přístup k ajatolláhovi a je s ním úzce spojen. Dovedl Bašára Asada na první zahraniční cestu do Íránu a nikdo to kromě ajatolláha a jeho nevěděl. Takže myslím, že začal vadit tamnímu establishmentu a politickému spektru.

Konec konců, v posledních dnech byly v Íránu velké protirežimní demonstrace a byl to právě Sulejmání, kdo v minulosti brutálně demonstrace ve vlastní zemi potlačoval.

Ano, toto je další aspekt. Sehrál roli při zavraždění několika stovek demonstrantů za poslední dobu. I ty současné demonstrace svědčí o tom, že ani Írán není v pohledu na zabitého generála jednotný.

Toto téma opět po čase otevřelo otázku naší vojenské přítomnosti v Iráku. Tamní parlament krátce po americké operaci vyzval vládu k ukončení pobytu koaličních vojsk v zemi. Sama vláda to zatím neučinila. Jak to s misí v Iráku dopadne? Jsme na začátku procesu, který povede k opuštění země?

Musíme rozlišovat. Samozřejmě jde o naše rozhodnutí, jestli tam vojáky nechat, či nikoli. Předně tam nemáme bojovou misi, ale cvičíme tam jejich vojáky. Jde o misi NATO, není to žádná koalice ochotných. Má to logicky nějaké regule v rámci Aliance. Možná se teď nebudu shodovat s panem prezidentem, ale pokud bojujeme proti někomu, máme v zahraničí vojáky a přináší to určité výsledky, měli bychom tam zůstat.

Důležitým aspektem je i to, co si přeje země, ve které působíme, to musí být také rozhodující. Určitě nechceme z hlediska naší historické zkušenosti mít roli okupantů a být někde proti vůli té země. Na první místo bych ale dal spojenecký závazek, který jsme dali a měli bychom ho dodržovat. Pokud se v rámci NATO rozhodne, že se vojenská mise ukončuje, měli bychom jít domů. Rozhodně bych teď zbrkle vojáky nestahoval. Pokud Irák naši vojenskou přítomnost respektuje, nechme je tam.

Tedy v případě, že by irácká vláda to pozvání zrušila, měli bychom ihned jít pryč?

Máme své historické zkušenosti a za sebe říkám, že bychom neměli někde vojensky působit v případě, že nás daná země na svém území nechce. Celé je to citlivé i pro NATO, které to může poškodit z hlediska jeho pověsti.

Po oznámení, že USA na Trumpův rozkaz Sulejmáního zlikvidovaly, se začalo ještě výrazněji mluvit o nepředvídatelnosti nebo nevypočitatelnosti amerického prezidenta. Vidíte tam nějakou koncepci?

Americký prezident obecně má v některých věcech unikátní pravomoci, to na úvod. Z druhé strany, prezidenta Trumpa jsem fyzicky viděl asi třikrát, ale neměl jsem šanci být v týmu, který by nějakou návštěvu připravoval nebo o něčem vyjednával s administrativou Bílého domu. Nevím tedy, jak v tuto chvíli jeho administrativa funguje. Na základě mé zkušenosti z minulých dob, kdy jsem některé návštěvy našich prezidentů a premiérů v Bílém domě připravoval, mohu říct, že ty administrativy byly velmi zkušené a na svého prezidenta vždycky určitý vliv měly. 

Nemyslím si proto, že by takto zásadní akce byla dána rozhodnutím vytvořeným na základě toho, jak se prezident vyspí, ale je to založeno na empirických poznatcích a podkladech. Není to tak, že se Donald Trump probudí, podívá se na mobil a řekne, dnes zabiju Sulejmáního. Prezident Trump si jistě uvědomuje, jak velkou zodpovědnost má.