Před několika měsíci jste mluvil o tom, že se rýsuje, že Směr bude státostrana. Jak je možné, že tato státostrana nebyla schopná prosadit svého předsedu na prezidenta? A platí ta výmluva, kterou mají, že Slováci chtěli Fica jako premiéra, tak ho nevolili prezidentem?

Na Slovensku došlo k protestnímu hlasování, které zažili už Češi. V obou zemích dochází k obdobným politickým procesům. Druhá věc je, že Robert Fico hrál vabank. Pravda zvítězila nad láskou. Deset až dvacet procent lidí odmítlo rozhodnutí Fica, aby namísto toho, aby plnil sliby, které dal v roce 2012, se stal šťastným důchodcem v prezidentském paláci. Fico byl velmi populární, a nadále i je. Voliči ale jeho kroky odmítli, považovali je i za Ficovu zradu. Tím pádem se z těchto prezidentských voleb stalo de facto referendum o Robertu Ficovi. A to referendum dopadlo, jak dopadlo.

Myslíte, že lidé, kteří odmítli Fica jako prezidenta, ale přitom by ho v parlamentních volbách volili, vhodili hlas ve druhém kole Andreji Kiskovi, nebo nepřišli k urnám vůbec?

Možná nevolili, možná vhodili hlas Kiskovi. To se nikdy nedovíte. Především to bylo skutečně referendum o Robertu Ficovi, kdy on sám o sobě nechal hlasovat. Jednoduše požádal národ o důvěru. Ale tu důvěru chtěl vyslovit ve věcech, které se týkají hlavně jeho osobních zájmů. Teď se musí vypořádat s výsledky. Myslím, že nenávratně ztratil část svých voličů. A to i kvůli kampani, která byla bezprecedentně konfliktní. Slováci přitom nejsou konfliktní lidé.

Dostává se Robert Fico do pozice, že ho skoro polovina národa začíná nenávidět?

Myslím, že slovo nenávidět není až tak adekvátní. On zopakoval Mečiarův algoritmus. V čele vládní garnitury ztratil vztah s realitou, myslel si, že má jasné vítězství. Výsledkem je, že slovenská politická scéna se nyní rozpadne. Budou vznikat nové strany. Myslím si, že Robert Fico tuto hru těžko rozchodí.