S jakými pocity vnímáte události posledních dvou měsíců od vypuknutí války na Ukrajině?

Během několika měsíců obklopování Ukrajiny ruskými vojsky jsem nevěřil, že Putin (Vladimir, ruský prezident, pozn. red.) bude takový blázen, aby Ukrajinu vojensky napadl, a tím svou zemi dlouhodobě poškodil. Ale stalo se. Převážila imperiální mentalita Rusů spojená s představou rozšiřování ruské říše z doby carské, přes sovětskou až do současnosti. Dnes to vypadá, že Ukrajina možná vyhraje, ale problémem pro ukončení konfliktu je, že Rusko musí mít něco, co by mohlo vydávat za úspěch a neztratit tak tvář, což v Asii platí za největší potupu. Otázka tedy zní, co má Ukrajina Rusku předhodit, aby konflikt byl ukončen, protože vojenské vytlačení ruských ozbrojených sil z veškerého území Ukrajiny před rokem 2014 není reálné. A s nějakým ústupkem Ruské federaci musí souhlasit i ukrajinská veřejnost, což je další oříšek. Dalším řešením je zastavení postupu obou vojenských uskupení a zamrznutí konfliktu na desetiletí jako v Německu nebo v Koreji.

A co o Češích vypovídá jejich chování v této době?

Chování českého obyvatelstva po napadení Ukrajiny vzbudilo u mne ihned otázky a pochybnosti. Jak je možné, že stejní lidé, kteří nechtěli přijmout po roce 2015 ani jednoho migranta podle rozdělovacího plánu Evropské unie v počtu pár desítek nebo málo stovek, se najednou uvolilo dobrovolně, ba s nadšením převzít přes 300 tisíc běženců z Ukrajiny – ovšem, nutno zdůraznit, s výjimkou ukrajinských cikánů, zahraničních studentů na ukrajinských univerzitách. Netrvalo dlouho a už se v České republice objevily výroky o zvýhodňování ukrajinských běženců na úkor sociálně slabých Čechů, takže se vhodnými dezinformacemi může docílit, že po bok nenáviděných českých cikánů přibudou časem podle mínění lidu i Ukrajinci.

Přispíval jste za minulého režimu do exilových periodik, pracoval jste i pro Svobodnou Evropu. Jak si podle vás vedou česká média v informovanosti o konfliktu?

Nepříliš dobře. Chybějí západní pohledy na ozbrojený rusko-ukrajinský konflikt. Jediným zdarma přístupným českým médiem, které referuje alespoň o anglosaských článcích – samozřejmě, že jen o některých podle vlastního výběru – jsou Britské listy.

Podle průzkumů jen zhruba polovina Čechů věří, že v zemi jsou média svobodná. Celá čtvrtina si myslí opak. Stejně tak se polovina shoduje na tom, že v posledních pěti letech se svoboda médií zhoršila. Čím to podle vás je?

Médium nemůže být svobodné, pokud mu někdo mluví do toho, co má zveřejnit, nezveřejnit a jakým způsobem. Svoboda médií se automaticky snižuje se stoupajícím trendem rozdávat místa v českých kontrolních radách veřejnoprávních médií, dozorčích radách mediálních koncernů svým známým a vysloužilým politikům jako onehdy trafiky válečným invalidům. Situaci zhoršuje i snaha o soustředění různých médií do jedněch rukou. Kromě toho se přetahují všichni tvůrci pořadů o peníze, zejména v televizi dostávají přednost tvůrčí skupiny oblíbené panem ředitelem a jeho okolím. V neposlední řadě plní česká média značně špatně základní svou úlohu zpravovat obyvatelstvo, protože přetékají komentáři nebo podávají zprávy o událostech rovnou s komentářem redaktora, neoddělují komentáře od zpráv. Těžko lze hodinu trvající televizní zpravodajství vydávat za zprávy, když na celém světě zabírají 10 až 15 minut včetně sportu a předpovědi počasí.

K čemu může vést nedůvěra Čechů v média?

K tomu, že zákonitě budou náchylnější k akceptanci dezinformací a fake news, protože většina si nezjedná přístup k zahraničním médiím už jen kvůli neznalosti jazyků nebo pouze kvůli tomu, že jsou líní. Takže jim již dnes naléhavě chybí antidotum. Znalostmi získanými v českých školách, z českých publikací a médií si nevystačí.

Právě kvůli obavám, aby Češi nepodléhali dezinformacím a „prokremelským“ lžím, rozhodla vláda spustit web s výzvou Braňme Česko, kde nabádá k nahlašování dezinformací nebo lží na sociálních sítích. „Je to naprosto nevhodná výzva vlády ČR, která zhorší dnes již tak mizernou morální úroveň obyvatel Česka, protože zde k práskání vyzývá samotná vláda. K tomu všemu jí uváděné návody, jak „bojovat“ s dezinformacemi, jsou nedostačující a mylné,“ uvedl jste v nedávné anketě pro ParlamentníListy.cz. Proč to podle vás česká vláda dělá?

Protože ve vládě převažují lidé, kteří nejsou s to domyslet důsledky takového opatření, to je, že de facto podporují budování policejního státu.

Jsou Češi podle vás náchylní k ruské propagandě?

Zajisté a velmi. Nejsou si toho však vědomi, takže to popřou. Rok 1968 v Československu je dosud v povědomí obyvatel České republiky, takže nemají Rusy v lásce a měli by být proti jejich propagandě odolní přímo příkladně. Jenže podvědomě zde ještě působí panslavismus 19. století, představa, že když Češi budou ohroženi, budou se moci spolehnout na pomoc velké slovanské ruské říše: Na Východě stojí mohutné ruské dubisko, o které se Slovan v případě nebezpečí bude moci opřít. Tomuto romantickému bludu podlehli ze slovanských národů jen Češi, Slováci a Rusové, jinak nikdo. Dodnes se to projevuje právě v účinnosti ruské propagandy v České republice a zcela nejvíce v nadšeném přijímání slovanských bratří prchajících z Ukrajiny v kontrastu s ochotou týchž přijímat migranty z roku 2015.

A co propagandy jiných států?

Nevím o žádném jiném státu, který by se v Česku pokoušel o propagandu. Proč také?

Jakou důvěru máte k Čechům ve schopnosti vyhledávat si různorodé informace a názory, srovnávat je mezi sebou, odolávat propagandě a rozeznávat ji od faktů?

Jsem přesvědčen po rozhovorech s mnoha jedinci v Česku, i s těmi, kteří jsou jinak excelentně vzdělaní, že je všeobecně velice nízká, ba skandálně mizivá. Vyvoláno absencí veřejných diskursů od roku 1918 dodnes s následkem, že většina obyvatel České republiky nemá ani potuchy, co se ve světě dělo a děje. Zkuste si vlastní anketu a zeptejte se ve svém okolí třeba na revoluční rok 1968 na Západě a na následný pochod do organizací a uvidíte.