Svátky klidu a míru a rozjímání. To se běžně čeká ke konci roku. Je v naší společnosti něco, co nás jitří natolik, že to prostě nejde?
No, přes různá svá kritická vyjádření „nekorektního profesora“ jsem bytostný optimista a myslím si, že vánoční atmosféra na většinu lidí působí pozitivně. Asi ne na všechny, někdo svátky vánoční neslaví a má jen volné dny pro sebe, případně své blízké, ale to je taky pozitivní. Je otázkou, zda ta atmosféra, která na mě určitě působí uklidňujícím dojmem, je schopna utlumit negativní vztahy, případně až nenávist mezi lidmi, ať už v rodině, nebo ve společnosti. Osobně bych byl rád, aby utlumit byla schopná, jenže je otázkou, co nastane po Novém roce. A zda to není pro mnohé jen čas, kdy nejsou tolik vidět a slyšet, a jakmile nastanou všední dny, vše se vrátí do normálních kolejí negativismu.
To, co naší společnosti výrazně chybí, je respekt k názoru druhých, tolerance. Typickým příkladem jsou až nenávistné reakce na sociálních sítích. U počítače je každý hrdina a vypadne z něj mnohé, co by se neodvážil říct do očí.
To, že společnosti chybí respekt a tolerance, se velmi projevuje právě v rovině společenské, politické. Společnost je rozdělena na skupiny, které mají tu svou pravdu, jedinou svatou, bez naprostého respektu k názorům druhých, či ochotě o tom diskutovat. Z toho pak plyne to povětšině šílené označování za -foby či -fily, tak zavádějící, často zcela nesmyslné, až úchylné. A to je to, co naši společnost jitří a co, bohužel, asi nezmění ani klidný čas vánoční. Po něm se to znovu vrátí. Jen se budeme ujišťovat, že nikdo a nic společnost nerozděluje, nebo naopak to či ono rozděluje. Zvykli jsme si škatulkovat lidi s odlišnými názory – dezinformátoři, xenofobové, rasisti a podobně, často na základě jen velmi povrchních znalostí o názorech druhých.
Přál bych si osobně velmi, aby cosi z té vánoční pohody přešlo i do dnů všedních a projevilo se ke vzájemnému respektu. Anebo alespoň o chvíli delšímu přemýšlení o tom, co vzápětí řeknu.
Celým rokem 2019 nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co smířlivě popřát do roku 2020?
Asi bych začal tím přáním – přál bych nám všem, abychom žili ve státě, kde lidé i ten stát samotný mají respekt k právu, respekt k Ústavě, respekt jeden k druhému. Aby právo platilo beze zbytku pro všechny. Abychom měli politiky, za které se nemusíme stydět, kteří jsou příkladem v tom respektování práva. Kteří ctí Ústavu a právo. Mají-li problémy, automaticky se stáhnou do jejich vyřešení, protože čistý morální kredit bude pro ně zásadnější než touha po osobní moci a prospěchu.
Protože pak i společnost pochopí, že zákony a právo jsou určeny k optimálnímu chodu společnosti. Tedy společnosti, kdy respekt k zákonu, bude o tom, že nekrást a nepodvádět je společenská hodnota vytvářející vhodné prostředí pro náš život. Pak nám všem bude lépe – konečně – a nebudeme muset organizovat demonstrace nespokojených, budeme respektovat výsledky voleb. Tím samozřejmě nikdo nebude brát jinému právo se svobodně vyjádřit a projevit svůj nesouhlas s tím či oním.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs