Šéf zemanovců otevřeně o Klausovi, Zemanovi, Romech, tunelářích i islámu

23.02.2013 14:16 | Zprávy

ROZHOVOR Předseda SPOZ Vratislav Mynář považuje Masaryka, Zemana i Klause za své politické vzory. Na Klausovi oceňuje, že si stojí za svými názory. V případě romské otázky má platit „padni komu padni“ a měli bychom být na pozoru před muslimskou imigrací. Fotovoltaika je podle něho tunel.

Šéf zemanovců otevřeně o Klausovi, Zemanovi, Romech, tunelářích i islámu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vratislav Mynář

Václav Klaus končí po deseti letech ve funkci prezidenta. Jak byste ho zhodnotil ve funkci hlavy státu?
 
V politice se nepohybuji zas tak dlouho, čili to desetiletí si z větší části spíše vybavuji jako řadový občan. Pro mě existují dvě ikony polistopadové politiky, a těmi jsou pan Klaus a pan Zeman. Já jsem měl tu čest být nablízku panu Zemanovi a budu za to do smrti vděčný a moc si toho vážím. Pokud jde o hodnocení pana prezidenta Klause, tak si myslím, že po panu Havlovi té instituci dal trochu jiný rozměr. Zavedl tam trochu více profesionality než takového toho nadhledu a umělecké sféry. Pevně věřím, že tým, který tam zůstává po panu prezidentovi, je velmi profesionální. O prezidentu Klausovi je totiž známo, že je profesionál, až puntičkář. Zvláště ve svém druhém období vtiskl svému prezidentství určitou tvář, která navenek působila velmi svérázně – jeho euroskepticismus je znám, ale na druhé straně České republice přidal to, že máme prezidenta, který se nenechá do něčeho vmanipulovat a velmi silně si stojí za svými názory, což je velmi pozitivní.
 
Když se na to podíváme šířeji ve srovnání s celou politickou scénou, nepřipadá vám, že poté, co Klaus a Zeman odešli ze stranické politiky, přišla místo nich jakási druhá liga politiků? Ať už se podíváme na Špidlu, Grosse, Sobotku v ČSSD, či Topolánka a Nečase v ODS?
 
Je to dáno tím, že, jak jsem již říkal, pánové Zeman a Klaus jsou obrovskými ikonami naší polistopadové politiky. Oni nevznikli ve zkumavkách a neobjevili se tady ze dne na den. Pracovali na sobě již v předlistopadovém období a již tehdy byli známi svou hlubokou erudicí a pevnými názory. Oba měli čas se vyprofilovat a dokázat, že jsou obrovskými osobnostmi. O tom, že jsou osobnostmi, svědčí i to, že i přes rozdílné názory a přesto, že jsou ideovými a politickými soupeři, se dokázali dohodnout a hledat to, co je dobré pro naši zemi. Mnoho lidí jim vyčítá opoziční smlouvu, ale to je normální nástroj v mnoha demokratických zemích. To, že se dokázali státnicky dohodnout a držet slovo, tak to je činí odlišnými od ostatních politiků. I to, jak dlouho se jejich nástupci udrželi u moci a jak často fluktuovali, ukazuje, že to už je opravdu druhá liga.
 
Vy máte kromě Miloše Zemana nějaký politický vzor? Ať už z naší země, nebo ze zahraničí?
 
Byl bych špatným politikem, kdybych neřekl, že si vážím Tomáše G. Masaryka. To je podle mě vzor pro všechny. A snažím se dívat spíše k nám, než do zahraničí, protože národní hrdost pro mě není symbol, ale je to osobní záležitost, kterou intenzivně vnímám. Čili dodávám ještě pana Zemana a pana Klause.


 
Nyní mírně politicky nekorektní otázky. Jaký je váš pohled na romskou otázku, která trápí mnoho občanů?
 
Má platit pověstné padni komu padni. Pro každého musí platit stejná práva, ale i povinnosti a je jedno, jestli je Rom, nebo bílý. Pro všechny by to mělo být stejné. Víme, že mentalita romských spoluobčanů je odlišná. Je hloupé si to zastírat či to zakrývat a snažit se ty lidi předělat. To nejde. Na druhou stranu nemůžeme podporovat ty, kteří by to zneužívali a říkali: „Protože jsme trošku mentálně jiní, tak tady chceme stejné sociální dávky jako ti, kteří se snaží, a práci jenom nemají.“ V tomto bychom měli být nekompromisní: Padni komu padni. Je jedno, jestli jsi bílý, nebo černý, pokud chceš pro tuto společnost něco dělat. Pokud pracuješ a snažíš se, je to v pořádku, ale když jsi jenom línej a darmožrout, tak ti nepatří nic a takto by s tebou mělo být zacházeno.
 
Miloš Zeman je znám svou kritikou islámu. V Evropě to začíná být poměrně ožehavé téma a muslimští imigranté jsou v Německu a Rakousku nedaleko od našich hranic. V EU jsou tendence případně řešit velké množství imigrantů tím, že by se v rámci společné imigrační politiky EU poslali do zemí, kde jich zatím tolik není. Jak se na to díváte? Je třeba být před masovou imigrací na pozoru a především z oblastí, které nám jsou civilizačně velmi vzdálené? Měla by se Česká republika chránit před případnou směrnicí Bruselu, která by nám nakazovala přijímat imigranty?
 
Pokud bych měl možnost do toho mluvit, tak v této věci bych byl opravdu velmi opatrný. Pokud by konkrétně měla přijít nějaká směrnice EU, že se o tyto lidi z muslimských zemí musíme podělit, tak já bych byl určitě proti. Vidím, jak tento problém řadě zemí přerůstá přes hlavu. Zmínil jste Německo, ale víme, co se dělo ve Francii. Proti nikomu nic nemám, ale pokud někdo chce žít v České republice, musí se přizpůsobit českým zákonům, kultuře a historii. Je pro mě nepřijatelné, aby někdo přišel do České republiky a řekl: „Já tady chci žít, ale zrušíme kostely a budeme stavět mešity a uzákoníme, že ženy mohou chodit jenom v burce nebo s šátkem na hlavě.“ Toto je pro mě naprosto nepřijatelné.
 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Lukáš Petřík

Co myslíte, že bude nyní s Ukrajinou?

Trump přeci dávno deklaroval, že pomoc Ukrajině omezí. Myslíte, že má Ukrajina bez USA šanci Putinovi vzdorovat? Že EU dokáže pomoc ze strany USA nahradit? Podle mě je toto začátek konce Ukrajiny-bohužel. PS: Myslíte, že se Trupmovi podaří konflikt ukončit, čímž se před volbami chvástal? A proč se o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Nejsme připraveni.“ Až tisíce ukrajinských vojáků přijedou do ČR. Vážné varování znalce

7:30 „Nejsme připraveni.“ Až tisíce ukrajinských vojáků přijedou do ČR. Vážné varování znalce

Historické zkušenosti s uprchlíky z balkánských zemí se vynořují z paměti s vidinou možného brzkého …