Jak se díváte na zelenou politiku Německa, kde odstavují jaderné elektrárny, zakazují vjezd automobilům na naftu do měst a stát jedná proti vlastnímu průmyslu. Bude mít toto dopady i na nás?

Německá společnost má ráda svá auta se spalovacími motory, ale současně už několik desetiletí slyší i na ekologická témata. Není proto divu, že například z mého pohledu kontroverzní plán z roku 2011 na uzavření německých jaderných elektráren se u německé veřejnosti setkal s většinovým souhlasem.

Myslím si, že německá zelená politika bude mít na nás zásadní dopad. A to samozřejmě negativní. Například se v jejím důsledku i u nás v budoucnosti budou hodně zvedat ceny elektrické energie. Bude to mít dopad na zásadní transformaci automobilového průmyslu, který je hybnou silou českého průmyslu. Elektrická auta budou daleko dražší a vybudování infrastruktury bude mimořádně nákladné. Zdá se také, že při požáru budou téměř neuhasitelná. Budou to bohužel auta především pro bohaté.

Čistá energie může přitom pocházet z jaderných reaktorů a jejich nové moderní typy už existují. Ekologické tažení u našich sousedů navíc mění i politiku, na vzestupu jsou dnes především tamní Zelení. Těžko odhadovat, jak to pak ovlivní vztahy s Českem.

Musíme rychle implementovat všechny směrnice EU, nebo se můžeme nějaké postavit i za cenu sankcí? Máme být jakési zlobivé dítko Unie, společně třeba se zeměmi Visegrádu?

Začnu od konce. Slovensko přece není žádné zlobivé dítko Unie. A my také ne. Maďarsko si hraje vlastní politiku a Polsko má úplně jiné karty, protože chce být regionální velmocí a velmi silným evropským hráčem. Jednota V4 je tedy často jen zdánlivá.

Nemusíme bezhlavě všechno implementovat, ale to bychom museli některé sporné věci řešit předtím, než do našeho parlamentu z EU vůbec dorazí. Což se většinou neděje. Málo rozporujeme, málo vyjednáváme na evropské úrovni. Premiér Babiš se po každém summitu EU bije v prsa, jak hájil české národní zájmy, ale jsou to jen řeči. Hájí často jen vlastní zájmy a lavinu evropské legislativy nechává kromě pár výjimek dorazit bez povšimnutí k nám.

Vláda navýšila počet našich vojáků na zahraničních misí, aktuálně v africkém Sahelu. Je to podle vás správné, nebo jen tak sekundujeme neokolonialistickým choutkám galského kohouta?

Galský kohout, tedy Francie, nemůže mít neokolonialistické choutky, protože na to nemá ani peníze, ani logistiku, ani vojenskou sílu. Je to takové kokrhání a již dlouho jen paběrkování na území některých afrických států, kde hrála Paříž kdysi rozhodující roli.

To, že Francie vede mezinárodní protiteroristické jednotky v Africe, je ale správné. V mnoha afrických zemích totiž působí islamistické teroristické skupiny, například v Mali, Nigérii, Mauretánii, Čadu, Nigeru i jinde, které chtějí nastolit obdoby Islámského státu, jak jsme ho viděli v Iráku a Sýrii.

To vyvolává migraci, která pak proudí hlavně do Evropy. Zastavit muslimské radikály v jejich snažení je proto správné. Podporuji proto větší počet našich vojáků na této misi, protože je to i boj proti islamismu, terorismu a migraci.

Při vstupu do EU se čekala určitá, řečeno slovy francouzských revolucionářů, rovnost, bratrství. O té rovnosti by mohly povídat malé firmy, a bratrství se zdrclo do zasílání dividend do matek západních firem. Proč jsme pořád pro mnohé Východem, i když jsme geografickým středem Evropy?

Mimochodem, z hesla francouzských revolucionářů se vám v otázce vytratila „volnost“. Ať už omylem nebo úmyslně, je to pravda. Volnost a spolu s ní i svoboda se nám vytrácí. A také ono heslo končilo – „nebo smrt“. Tak to nás snad ještě nečeká. Ale zpět k vaší otázce.

Nemyslím si, že členství v EU se dá vidět takhle černobíle. Nejsme Východ, jsme Západ. Snad bychom to jen neměli sami pořád tak zdůrazňovat – prostě jsme. Ekonomicky i kulturně. Česká republika je vyspělou zemí světa a k členství v EU momentálně nemáme alternativu. My nejsme Velká Británie a nejsme ani Švýcarsko či Norsko. Příchod západního kapitálu vedl k modernizaci výroby a služeb u nás, zvýšil naši konkurenceschopnost, i když pořád máme nižší platy.

Mnohé obory jsou dnes ale na vysoké technologické úrovni, jinak bychom české výrobky nemohli prodávat v zahraničí. Pokud jde o dividendy, které mateřské společnosti posílají „domů“ z Česka, tak nejde o žádný výjimečný příklad, to se děje na celém světě. Pravdou je, že některé z těchto firem by měly ze svých zisků více investovat tady.