Paní poslankyně, na podvýboru pro exekuce budete řešit opatření v souvislosti s dopady koronaviru v této oblasti. Co všechno v tuto chvíli leží na stole?

Je toho skutečně hodně. Na prvním místě chceme prosadit co nejširší zastavení marných exekucí, které běží roky, věřitel nevidí stejně korunu, dlužník je i s rodinou v dluhové pasti, a „živíme“ jen neúčinné exekuce s nárůstem poplatků za ně. Většina takových dluhů navíc vznikla v době, kdy to tady bylo jak na Klondajku s nebankovními půjčkami, řádili tzv. šmejdi mezi seniory a mámili z nich nesmyslné částky a sankce za vnucené hrnce a ovčí deky, nebo dokonce dluhy z let 2009–2010, kdy lidem v době krize neplatili někteří zaměstnavatelé mzdy za odvedenou práci, a pak už to bylo jednoduché – dlužné nájemné, nefér nebankovní půjčka s lichvářským úrokem a hotovo. Pokud bychom společně s ostatními kolegy prosadili zastavení takových marných exekucí, zbavili bychom se až tří milionů exekučních řízení, která stejně neplní svůj účel – to je placení věřitelům. 

Já osobně chci prosadit u obstavení bankovních účtů exekutorem, kam „chodí“ jen výplata dlužníka po již provedených srážkách ze mzdy, či jeho starobní důchod také po srážkách České správy sociálního zabezpečení, vyšší ochranu dlužníků – zaměstnanců a dlužníků – důchodců. V takových případech by banka měla uvolnit čtyřnásobek životního minima, aby pracující či důchodci nezůstali nespravedlivě bez prostředků. Dá se předpokládat, že takových obstavení účtů nyní bude přibývat, již nyní se na mě lidé obracejí. Lidé jen získají poctivý čas účet během měsíce odblokovat. 

Opatření vlády, která mají zmírnit dopady nuceného výpadku příjmů u podnikatelů, zaměstnanců i OSVČ, vláda řeší, někde se teprve údajně čeká na schválení. Na téma ohrožené skupiny, která už ve finančních problémech byla před krizí, toho zatím moc nezaznělo. Nebo ano? Je reálné např. zavést plošný odklad vymáhání splátek či exekucí jako takových?

Ano, směrem k těm nejzranitelnějším vláda čerstvě v úterý schválila možnost odpuštění nesplacení 30 procent dluhu jako podmínku oddlužení pro ty případy, kdy lidé vstoupili do tzv. oddlužení (rozuměj řízené splácení dluhů, není to odpuštění), ještě před poslední vládní novelou 1. 6. 2019 (ta už takovou podmínku nemá). Ovšem i tak je vláda přísná. Lidé budou muset prokázat, že nesplácení souvisí s krizí COVID-19. Ráda bych o tom ještě s paní ministryní spravedlnosti ve Sněmovně diskutovala. 

Může vůbec stát obsáhnout tak širokou oblast, kdy se v exekuci nacházejí statisíce lidí a mnozí mají celou řadu případů? 

Ano, zastavení tzv. marných exekucí by nám skutečně řešilo tři miliony exekučních řízení. Systém je jimi v podstatě zahlcen. A současná mimořádná situace bude znamenat ještě větší propad do dluhových pastí pro desítky tisíc lidí, rodin. To nechceme. Nedovolíme to.

A řeší možné odklady něco? Pokud by exekutoři počkali na zrušení omezení a zákazů kvůli koronaviru, delší dobu po jejich zrušení stejně tito lidé nebudou mít peníze na uhrazení všech pohledávek a exekutoři se mohou chovat ještě přísněji…

Ministerstvo financí připravuje například odklady splátek hypoték. Máte pravdu, že sám o sobě odklad nic neřeší. Musíme vše promyslet a provázat. Odkladem si kupujeme čas na systémovější a hlubší řešení, jak udržet podniky v chodu, zaměstnání lidí, udržení jejich bydlení. Osobně vkládám velké naděje do programu Antivirus, který má zaručit zachování pracovních míst, zabránit hromadnému propouštění. To se nepovedlo v hospodářské krizi 2009, 2010. Věřím, že teď budeme společně úspěšnější. 

Zazněly návrhy i na možné smáznutí dluhů v některých oblastech. Třeba tam, kde jde o pohledávky vůči institucím státní správy apod. Jak se k tomu stavíte? A nakolik je to proveditelné?

Osobně se domnívám, že stát je silný, a může tedy posečkat s vymáháním svých pohledávek, nebo je dokonce odpustit v tak těžké době, v jaké jsme. První vlaštovkou je odpuštění záloh během půl roku na zdravotní a sociální pojištění OSVČ a jejich „odpuštění“ v konečném vyúčtování za celý rok. Osobně bych podpořila i razantnější řešení. Stát nepadne. Ale lidé, OSVČ a podniky padnout mohou. Máme příležitost podpořit masivně naše české zaměstnance, živnostníky, malé a střední podniky. Zlaté české ručičky a hlavičky nám to bohatě v příštích měsících a letech vynahradí, nemám strach. Podívejte se, jak statečně vzdorují důsledkům koronaviru. 

Neméně podstatné jsou nejen již probíhající exekuce, ale ty budoucí. Nepochybně řada lidí, kteří kvůli nynějším omezením přišli o příjmy, do dluhové pasti spadnou nebo již padají. Co dělat s tímhle? Jedna věc je, když si člověk dluhy zaviní sám, tady ale jednotlivec nic neovlivnil, zasáhl plošně stát.

Souhlasím. Pokud lidé spadnou nově do dluhových pastí, chci, aby jak exekuce, tak tzv. oddlužení (řízené splácení dluhů) byly pružnější a spravedlivější. Řada návrhů už ve Sněmovně je. Nechceme exekuovat tzv. daňový bonus – v podstatě jde o peníze pro děti, nechceme exekuovat ani odstupné vyplacené zaměstnavatelem (dvakrát ne ve 100 procentech!). Dětské dluhy jsou totální nesmyl. Prostor je i pro výhodnost vstupu do oddlužení. Zcela změnit musíme komplikované výpočty nezabavitelného minima, kdy nakonec v řadě případů na ty nejslabší máme ten nejtvrdší metr. To platí pro osamocené rodiče s dětmi, či osamocené seniory. Dlouhodobě prosazuji tzv. chráněný účet – jistotu pro pracující i zaměstnavatele, že se „neoprávněně neprovede exekuce dvakrát“ a dlužník má motivaci legálně pracovat. Velkým tématem je také místní příslušnost exekutorů, tzv. teritorialita. 

Tyto všechny věci už ve Sněmovně jsou. Musíme zrychlit a změny schválit co nejdříve. Společně s kolegy to dokážeme. Sama jsem formulovala program Druhá šance – ano poctivému splácení dluhů, ne dlužnímu otroctví. Teď ho budu prosazovat ještě „urputněji“. Znovu již zítra na společném jednání podvýboru pro exekuce a podvýboru pro ochranu spotřebitele. Ne vše se podaří prosadit v legislativní nouzi příští týden, ale věřím, že společně s ministryní spravedlnosti prosadíme rychlejší plán na schválení změn v exekucích ve Sněmovně během dubna a května.