Česká národní banka zvýšila základní úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu, nyní je tedy na úrovni 1,5 procenta. Vypadá to, že po pondělním výroku premiéra Andreje Babiše, že by ČNB ve snaze o snížení inflace neměla zvyšovat úrokové sazby, ale počkat s tím, jako by chtěla ukázat, že nepodléhá politickému tlaku. Jak tento krok centrální banky hodnotíte?

Historický význam tohoto kroku ještě mnohem víc vynikne, když řeknu, že naposledy došlo k něčemu takovému v roce 1997. Tehdy začala Česká národní banka takzvaně cílovat inflaci; přijala tehdy ještě poměrně novou, dnes už zcela standardně používanou metodu přístupu k měnové politice, kdy její snahou je „strefit se“ s inflací do nějakého cíle. Jenomže – tohle cílování se centrální bance v poslední době krutě nedaří. Cílem ČNB je držet spotřebitelskou inflaci plus mínus jeden procentní kolem 2 procent; v srpnu ovšem inflace dosahovala 4,1 procenta. A je to ještě horší, protože jak už jsme na tomto místě mnohokrát opakovali, všechno nasvědčuje tomu, že vysoká inflace bude dlouhodobá, ačkoliv různé instituce, politici i centrální banky světa vehementně tvrdí opak. Nemají však pravdu.

Od dvoutýdenní reposazby se odvíjejí i další koncové úrokové sazby pro klienty – pro firmy i domácnosti, a to u úvěrů i depozit. Takový skok je sice dost šokem, ale musím konstatovat, že rozhodnutí je podle mého soudu správné. V podstatě se tím jenom úrokové sazby přibližují k jakési dlouhodobé normalitě. A stále na ní nejsou.

Je jejich výše, pokud se dá o výši vůbec hovořit, faktorem, který dost významně ovlivňuje stav ekonomiky?

Obrovský díl problémů světové a zejména evropské ekonomiky musíme připsat právě nepřirozeně nízkým úrokovým sazbám a tlačení peněz do oběhu, což je rubová strana téhož. Kdyby už někdy v roce 2002 po pádu amerických Dvojčat nesnížila americká centrální banka Fed prudce úrokové sazby a následně nezačala hrát s těmito úrokovými sazbami zmatenou hru, hospodářská krize z roku 2008 by měla úplně jiný charakter. Světové hospodářství by se od té doby vyvíjelo úplně jinak. Koronakrize by udeřila do jiné kondice světových ekonomik, ty by ji mnohem lépe ustály, dnes bychom nečelili krizi nabídky. Nečelili bychom inflaci.

Samozřejmě jedno prudké zvýšení úrokových sazeb jednou relativně malou centrální bankou v relativně malé středoevropské ekonomice světovou ekonomiku nespraví, ale minimálně českou ekonomiku to vrací ke zdravějším základům. Ano, některé firmy a domácnosti budou mít problémy splácet úvěry. Ale bezbolestná už léčba v tuto chvíli být nemůže.

A ještě jedna věc: Je to oficiální přiznání, že inflace bude dlouhodobá.

Premiér Andrej Babiš se vyslovil pro stanovení horní hranice ceny emisních povolenek s tím, že se bude snažit o to, aby o záležitosti jednala Evropská unie. Odkázal se na Studii Evropské komise z loňského roku, která uváděla, že cena povolenek v roce 2025 měla být 26 eur, v roce 2030 pak 30 eur a o pět let později 50 eur. Ale už dnes se obchodují za 60 eur. Není to ale v této fázi jen pláč nad rozlitým mlékem, protože zastropovat ceny nebo jakkoli zasahovat do obchodování s povolenkami prostě nelze ani z pozice EU?

Emisní povolenky jsou prostě špatně úplně od základů, principiálně. Špatně je ta samotná myšlenka. S emisními povolenkami se dá udělat jen jediná dobrá věc: zrušit je. My tu v Evropě brečíme, jak jsou energie, drahé, jak možná v zimě nebude dost plynu, média už píší o energetické krizi – ale vždyť co se komu nelíbí? Vždyť jsme jen dosáhli toho, po čem zelená Evropa neustále volá, tedy likvidace tradičních zdrojů energie! Na co si teď socialisté stěžují, když docílili svých záměrů? Že ty záměry byly idiotské? Nu – to měli ale vidět včas. Měli dřív myslet, než zakazovat.