Co lze od vlády či vlád Andreje Babiše očekávat ve vztahu k zahraničí a EU? Přinese něco pozitivního?

Ve vztahu k EU lze snad od Babišovy vlády čekat větší odolnost vůči migračním tlakům, které budou nepochybně sílit. Alespoň dosud se Babiš jasně vymezoval proti kvótám. Doufám, že jako člověk, který se „přiznal“, že si přečetl Kurasovu knihu o migraci, pochopil, co čeká národy a státy, které si pustí do země větší množství muslimů a Afričanů.

Co očekáváte ohledně směrnice Bruselu o zbraních? Jak se máme bránit?

Bruselské zákazy ozbrojování občanů národních států jsou dalším dokladem snahy euroelit vydat bezmocné evropské národy invazi cizích etnik. Jestliže vláda poplatná Bruselu odmítne v kritické situaci další obří migrační vlny nasadit armádu a policii k ochraně hranic, pak by mohly pomoci už jen ad hoc vytvořené občanské milice, složené z ozbrojených občanů. Bránit se proti těmto a jiným nařízením z Bruselu je zároveň snadné i těžké. Snadné – jednoduše ignorovat, těžké, protože v parlamentu je zásadní odpor proti Bruselu zastoupen naprosto menšinově.

Mluví se též o tom, že jsme hospodářskou kolonií Německa či Západu. Je to pravda? A lze se případně z tohoto postavení nějak vymanit?

Hospodářskou kolonií Západu a Německa nejsme, ale silná závislost tu evidentně existuje. S ohledem na naši polohu a hospodářskou potenci s tím mnoho dělat nemůžeme. Ať s EU, nebo bez ní se ze závislosti na Německu nevymaníme, to je otázka geopolitiky a obrovské hospodářské váhy Německa, kterou bychom ale neměli automaticky přenášet do oblasti politiky.

Co otázka migrační vlny? Je problém vyřešen, nebo nás to nejhorší teprve čeká?

V migraci nastal stav klidu před bouří. Demografický přetlak v Africe a na Blízkém východě dále sílí, zatímco od euroelit nelze čekat obranu Evropy před hrozící invazí, spíše naopak. Struktury, které se odřízly od historických a kulturních tradic kontinentu a propadly zběsilému kulturnímu revolucionářství, vítají vše, co jim pomáhá v destrukci národních států a jazykově vymezených národů a jejich kultur. Navíc Západ svým dlouhodobým vysáváním mozků z rozvojových zemí, které je do značné míry podmíněno jeho demografickým úpadkem, způsobuje, že v těchto zemích se nemůže vytvořit domácí elita jako předpoklad hospodářského vzestupu. Veškeré jakkoli dobře míněné návrhy na rozsáhlou pomoc černému kontinentu či blouznění Merkelové o Marshallově plánu pro Afriku jsou v tomto kontextu odsouzeny k neúspěchu.

Co lze dále očekávat v EU? Povedou Macron a Merkelová Unii ke stále větší centralizaci, nebo na to nemají sílu? Martin Schulz hovořil o vytvoření federace, a kdo ji nechce, ať z EU odejde… Hovoří se i o rozpadu Unie…

Existence Evropské unie je podmíněna dvěma procesy – centralizací a teritoriální expanzí jako typickými rysy každé struktury, jejímž základem je snaha kumulovat maximum moci v rukou úzké vládnoucí skupiny. Nicméně se zdá, že ono pověstné bruselské ozubené kolo, které se pohybuje zub za zubem stále vpřed, protože zpátky nemůže, se začíná zadírat. Pískem v soukolí je migrace a obrana národních zájmů zemí středovýchodní Evropy, které dosud nepropadly aktivní sebedestrukci (pasivní – v podobě vymírání – bohužel ano) jako Západ.

Nedávný bezprecedentní střet mezi předsedou Evropské rady Polákem Tuskem a západoevropskými bruselskými veličinami v otázce migrace je v tomto ohledu signifikantní. Státy Visegrádu nyní dostaly významnou pomoc v nové rakouské vládě za účasti FPÖ, která ohlásila podstatně tvrdší kurs v otázce migrace. Od nynějška bude pro západní politiky obtížnější vysvětlovat nechuť Čechů, Poláků, Maďarů a Slováků k vnucené imigraci jejich postkomunistickým „buranstvím“.